Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše sa rok 1881 a časy sa rýchlo menia i v Novom Mexiku. Pat Garret si uvedomuje, že éra divokého západu a jeho slobody sa nezadržateľne chýli ku koncu, dáva sa preto do služieb zákona a vydáva sa po stopách svojho starého priateľa Billyho Kida, aby ho zabil...Autorom hudby k tomuto kultovému westernu Sama Peckinpaha je Bob Dylan, ktorý si vo filme aj zahral epizódnu úlohu. (RTVS)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (219)

movie 

všetky recenzie používateľa

"Řeknu ti kde je Billy, ale to budou posledni slova, který kdy uslyšíš ...," řekne jedna z postav, přítel Billyho Kida, chvíli před tím než ho Pat Garrett nemilosrdně prostřílí. Do toho začně hrát výborná hudba Boba Dylana, která v tomhle filmu tolik zvýrazňuje mnohé hodnoty jako přátelství, oddanost apod., které v Peckinpahových snímcích možná vyhlížejí upozaděně, ale jsou tam a možná jsou tím nejduležitějším, co lze z jeho filmů nabrat. PAT GARRETT A BILLY THE KID není jen obyčejný western a není to jen výborný film, je to něco mezi a víc. ()

Terva 

všetky recenzie používateľa

............Násilné přerušení života je věc naprosto bezvýznamná, peckinpahovští hrdinové smrt se stejnou lehkostí rozsívají i přijímají........ Scénář : Rudy Wurlitzer. Kamera : John Coquillon. Hudba : Bob Dylan. Ocenění 1974 - BAFTA Awards - nominace (Nejlepší hudba) 1974 - Grammy Awards - nominace (Nejlepší originální hudba) ()

Reklama

misterz 

všetky recenzie používateľa

Môj jednoznačne najslabší Sam Peckinpah a vôbec dokonca pochybujem, že by natočil ešte niečo horšie. A to pritom mám J. Coburna ako herca veľmi rád. Príbeh je totálne šedivý, nudný a banálny - postavy sa tam len tak motajú, jazdia na koňoch a pofľakujú bez nejakého zjavného zmyslu, prípadne len s jediným cieľom a to odstreliť Billa Kida. Žiadne napätie, žiadna zaujímavá akcia, žiadna dráma, žiadna zaujímavá zápletka, žiadny vzťah k postavám, žiadne emócie... Jediné čo sa snímku nedá uprieť je akýsi opar ľahkej melancholickej atmosféry, ktorý má na svedomí predovšetkým geniálny soundtrack. Bez toho by išlo o odpadovú záležitosť. Podpriemer. 40/100 ()

Enšpígl 

všetky recenzie používateľa

Podle uživatele Old Shatterhand, který má v oblasti westernů mou plnou důvěru, jsem viděl na ČT nějakou zkurvenou verzi. Takže hodnotím tu zkurvenou verzi z ČT, aby bylo jasno hned na začátku. Rozhodně se velmi cením originálnějšího westernu, zejména nejednoznačné pojetí hlavních hrdinů bylo skělé. S filmu na mě šel takový zvláštní smutek, možná nostalgie to byla, což byl klad. Zápor byl, že mě přišel místy nudný, někdy jsem až tak moc nechápal proč hlavní hrdinové jednají jak jednají . Film byl dlouhý, ale přitom krátký. Uvítal bych větší péči věnovanou i vedlejším postávám. Samozřejmě, že i zde jsou scény, které ve mě budí mrchu závist, třeba scéna, kdy leží Pat v posteli a kolem sebe má mraky holek je hodně snová. Jinak zabíjení bylo na hodně dobré úrovni, to se musí nechat. Ovšem největší body u mě nasbírala hudba v kombinaci s nádhernými záběry kamery. To už bylo skoro stejně tak dobrý jako ty mraky holek v té postýlce. Je tu hodně velká šance, že až uvidím nezkurvenou verzičku, přidám hvězdičku. ()

Morien 

všetky recenzie používateľa

(1001) Ta hudba z toho dělá něco tak výsostně nepříjemného. Proč mají sakra všechny filmy Nového Hollywoodu tak optimisticky znějící durový soundtrack, který se očividně bije s realistickým laděním zápletek. "Proč" možná není úplně relevatní otázka, protože to vyloženě nepotřebuji vědět, jisté je to, že mi to většinou zkazí zážitek z filmu. Ale kurnik přece nejde, aby k "drsnému" westernu v jednom kuse hrála hudba s anglicky zpívaným textem, vždyť to z toho filmu regulérně dělá muzikál a tím víc mi to přijde směšné. Asi mám ráda svoje westerny depresivní a melancholické. A když rovnou navážu na svůj předchozí tón - co je tohle proboha za film? Mám být zasažena smrtí postav, které neznám a nejsou mi sympatické. Většina záběrů začne totálně staticky a teprve potom se lidičky rozhýbou, jenom chybí, aby přímo na plátně někdo zařval "akce!". Nikdo se nechová přirozeně. Nikdo nemluví přirozeně. A co ty wtf scény typu Garrettovo hromadné pelešení? Myslím si, že jsem docela vnímavá k takovým věcem jako tanec se smrtí, přátelské zrazování a podobné pletichy, ale tady jsem z toho necítila nic. Alias mi přišel roztomilý, když se culil, a obecně jeho postava bude nejspíš jediný důvod, proč jsem se i těšila na to, jak se film (a on v něm) bude dál vyvíjet. Ale měl to být spíš čtrnáctiletý kluk a ne třicetiletý Bob Dylan. A ještě na mě trochu zapůsobil ten děsivý šilhavý muž. A potom se mi ještě líbilo, jak jeden z těch zastřelených zloduchů zvláštně odletěl. Ale pořád to nějak nejsou ty výsledné dojmy, jaké jsem si představovala od filmu s takovouhle pověstí. ()

Galéria (59)

Zaujímavosti (18)

  • Scéna hledícího Pata Garretta (James Coburn) do rozstřeleného zrcadla má nejspíše reálný předobraz. Scenárista filmu Rudy Wurlitzer vypověděl, že během jedné návštěvy Sama Peckinpaha v Durangu se z režisérova bydlení ozval ženský křik a výstřel. Když s Bobem Dylanem (Alias) vešli dovnitř pokoje, spatřili nahého režiséra hledět do poničeného zrcadla, s pistolí a lahví kořalky v dlaních. (TheDude)
  • Už v době natáčení snímku měl režisér Sam Peckinpah problém s alkoholem, což vedlo k roztržkám s hlavním producentem Jamesem Aubereyem ze společnosti Metr-Goldwyn-Mayer. (Terva)
  • Alkoholismus Sama Peckinpaha byl během natáčení v takové fázi, že musel každý den začít s pitím vodky, aby zastavil svoje chvění. Během odpoledne se přesunul na grenadin. Poté byl moc opilý, aby mohl pracovat. James Coburn tvrdil, že Peckinpah byl střízlivý pouze čtyři hodiny denně. (Jigvell)

Súvisiace novinky

Projekt 100 / 2007

Projekt 100 / 2007

11.01.2007

Již 13. rokem se můžeme těšit laskavé péči organizátorů putovní filmové přehlídky Projektu 100, AČFK. Ti kažodorčně dbají o pravidelný přísun deseti mimořádně kvalitních filmů na stříbrná plátna po… (viac)

Reklama

Reklama