Pat Garrett & Billy the Kid

„Fazole, špenát, švestky, fazole, losos, fazole, fazole se špenátem, vařené fazole, fazole, dušené hovězí, sádlo, výběrový losos, švestky, fazole, rajčata, řepa, fazole…“ Sice začíná záběry na rozstřelované slípky, ale je to poklidný nostalgický western. Hudba v něm hraje minimálně stejně důležitou úlohu jako v takovém Absolventovi. Také zde posunuje děj kupředu a vytváří zvláštní atmosféru, zvláštní pohodlíčko pro každého milovníka westernů. Tohle je jeden z těch posledních opravdu dobrých a Sam Peckinpah jakoby to dobře věděl. S hořkostí vypráví baladickou story o chlapech, kteří „jsou vždycky na špatný straně“, o chlapech, kteří se cítí být silní díky svým zbraním, kteří mají neustále potřebu něco si dokazovat, ale kterým stejně na ničem nezáleží, se vším jsou smíření a pouze pokojně čekají, kdo je odpráskne … ale ta volnost! Ve světě Sama Peckinpaha a ve světě obecně nevítězí ten, kdo umí rychleji tasit, ale ten, kdo je větší svině. Děti využívající – s americkou vlajkou na pozadí – šibenice coby houpačky, zde nejsou nikterak neobvyklým výjevem, desítky mrtvých rovněž ne. Spousta desperátů, po přesném zásahu zpomaleně klesajících k zemi k Peckinpahovým filmům neodmyslitelně patří, naprostá ledabylost v nakládání s ženskými postavami rovněž. Skvělé hlášky („V Mexiku se z něj stane další gringo, co sere feferonky a dumá nad nesmrtelností chrousta“), skvělá hudba, skvělá atmosféra. Pokud jste připraveni dozvědět se „definitivní“ pravdu o divokém západě, déle neotálejte. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, pshimi, Angerr, tragos, Here (09.01.2008)

Netypický western, který se vyznačuje nostalgickou náladou, kterou spoluvytváří výborná hudba a barevné filtry laděné do pískových barev. Jakkoli film bourá určité mýty a žánrová schémata, jiné mýty pro změnu vytváří. Především konstruuje romantický mýtus psanců jako vyznavačů a ochránců svobody. Oni to s prominutím byli spíš obyčejní násilníci a zloději, ze kterých se - a v tom má film naprostou pravdu - pod tlakem civilizace a pragmatismu stávali často strážci spravedlnosti, šerifové a jejich pomocníci. Proti sobě tak často vystupovali bývalí společníci ze zločineckých tlup. Sam Peckinpah si v podstatě idealizuje ten starý divoký západ a postupující civilizaci vnímá jako rozklad starých pozitivních hodnot. Jenže ta civilizace s sebou přinášela právní stát a společenské jistoty. Jinak ti staří pistolníci zdaleka neměli tak dobrou mušku, jak by se podle Peckinpahových filmů zdálo. Celkový dojem: 75 %. Je to každopádně slušně zahraný a zrežírovaný western, kde je styl povýšený nad obsah. (10.04.2009)

Výborný Sam Peckinpah & Bob Dylan western. Je to Samův typický film bez příkras, se spostou syrových a brutálních scén a s neúctou k ženám. Na druhou stranu zde už jeho násilnost vzhledem k "Divoké bandě" polevuje a více je cítit nostalgie a smutek nad koncem Divokého Západu. James Coburn s Krisem Kristoffersonem jsou výborní a stejně tak i další plejáda westernových herců ve větších i menších rolích. Jedinečnou, trochu posmutnělou atmosféru dokrášluje hudba Boba Dylana. I on si ve filmu střihl jednu z postav, dobrodruha Aliase. Jeho postava sice nijak výrazně do děje nezasáhne, ale je neodmyslitelným symbolem a dodává snímku téměř hippie nádech. Dokonalý zážitek, který jsem dokázal docenit až po vícero shlédnutí. (08.02.2005)

Sam Peckinpah a jeho westerny, resp. filmy všech žánrů. K jeho počinům je třeba vždy přistupovat poněkud jinak. Pat Garrett a Billy Kid je zbytečně zdlouhavý a ona rozvláčnost tu působí jako nudný prvek, což by se Sergio Leonemu ve vrcholné formě nestalo. Tento snímek má několik vynikajících záběrů a pár perfektních scén (útěk z vězení, fazole + špenát, závěr), které podmalovává velmi příjemná Dylanova hudba, Peckinpahovy násilnické scény zaujmou jako pokaždé, herci jako Coburn, Robards nebo Elam potěší, ale přesto všechno musím smutně konstatovat, že je tu řada mnohem lepších westernů, z nichž se mnohé také otírají o příběh Garretta a Kida. Čekal jsem víc. (07.01.2015)

"Řeknu ti kde je Billy, ale to budou posledni slova, který kdy uslyšíš ...," řekne jedna z postav, přítel Billyho Kida, chvíli před tím než ho Pat Garrett nemilosrdně prostřílí. Do toho začně hrát výborná hudba Boba Dylana, která v tomhle filmu tolik zvýrazňuje mnohé hodnoty jako přátelství, oddanost apod., které v Peckinpahových snímcích možná vyhlížejí upozaděně, ale jsou tam a možná jsou tím nejduležitějším, co lze z jeho filmů nabrat. PAT GARRETT A BILLY THE KID není jen obyčejný western a není to jen výborný film, je to něco mezi a víc. (04.09.2007)