Pořadník

Pro našince naprosto nepřestavitelné, pro Kubánce, možná realita. Hrstka lidí, v jedné opuštěné čekárně, čekajíc na jeden autobus, který ne a ne přijet. Na jedno podívání tenhle film, ale bohatě stačí, přece jen na mě působil místy dost křečovitě. Až na scénu při odjezdu ta byla naprosto skvělá. Možná už jsem někdy podobnou sám zažil, kdo ví. (27.05.2014)

Soudruzi, jedná se o jednoduchý, lehce úsměvný a mohutně odgestikulovaný příběh, kde pro nás nepochopitelná zápletka čekání na místo v autobuse, který jede kolem třeba jednou za několik dní, nabírá zvláštních a do jisté míry velmi zdařilých rozměrů. Lista de espera je vedený jako alegorická komedie, ovšem mnohem víc než absurdní situace sedí vystižení mentality různých typů lidí, soudruhů z rudého ráje, Kuby. Za vším stojí právě jeden porouchaný autobus, který evokuje ve skupince na první pohled zcela odlišných postaviček nejrůznější pouta a vzájemné sympatie. Jižanský temperament, který místy připomíná lecjakou telenovelu mi zprvu vůbec nesedl. Ovšem s postupujícím časem a s neustálým zamotávání se děje jsem mu nakonec na chuť částečně přišel. I ty místy až neuvěřitelně rychle vypouštěné dialogy či monology už mi ani tak nevadily. Navíc tam, kde si dali autoři nejvíce práci, na zvýraznění charakteru postav, tam lze jen těžko hledat chyby. Kontrast povah je opravdu bohatý a pár scén, kupříkladu ta s nastupujícím hladem a improvizačním řešením dvou mladých soudruhů, vykouzlí alespoň ledabylý úsměv. Záleží na náladě, jestli vám to přijde nudné, záleží na míře tolerance k místy trochu propagandistickým momentům na adresu režimu, které možná spíš než by byly zdůrazňovány, mírně se je snaží parodovat. Já se úplně nenudil a místy jsem se i zasmál, tak, abych si notně překvapivý konec celkem užil. Abych se vyhnul soudruhu spoilerovi, pouze zkonstatuji, že si Juan Carlos Tabío vysloužil nefidelovské 3&1/2 hvězdičky. [7/10] (02.05.2005)

Mé první setkání s Kubánským filmem. Hned napoprvé a hned taková bomba. O Kubánské kinematografii jsem neměl nijak valné mínění, jalikož zde vládne tuhá cenzura a diktatura, ale toto mě příjemně překvapilo, a to i tím že něco takového vůbec mohlo vzniknout. Jedná se spíše o vtipnou satiru na současný režim Fidela aneb jak by to bylo krásné kdyby to všechno fungovalo jak by mělo. Naštěstí tento film funguje aspoň u mě. Originální nápad propleten několika skvělými vtípky a ani tím že se jedná o komedii neztráci tu onu jakousi apelační notu. Rozhodně to není můj poslední kubánský film. (01.08.2006)

Milostný příběh, sen o lepší společnosti a nesmírně vtipná komedie v jednom. Skupinka lidí uvízne na autobusové stanici a brzy se přesvědčí, že „S pesimismem nikam nedojdeme, nesmíme ztrácet naději.“. Dostanou se hrdinové do cíle svých cest nebo je izolace definitivní? V Německu byl film uveden pod – vzhledem k příběhu malinko podvratným – názvem „Kubanisch reisen“. Pořadník je dedikován Titónovi, s nímž Tabío natočil snímek Jahody a čokoláda. (16.08.2005)

na dobry film staci tak malo, dobry a netradicny napad a nasledne vytvorit filmovy svet, ktory danym napadom zije. (nestaic len vytvorit film ktory zije napadom, zit musia aj postavy, ze) a to sa v tomto kubanskom filme podarilo. napad - co by sa stao, keby par ludi, cakajucich na autobus uviizlo na stanici. neda mi to prirovnat ku korejskym filmom, ktore sa cim dalej, tym viac presadzuju vo svetomvom meradle ako semenisko napadov. zda sa, ze aj kubansky, hispansky co vobec iberoamaricky svet vie byt magicky nad vecou a pritom realne vo filme. bod oproti koreji. :) (24.07.2005)