Prvý zradca

Pokud máte obličej jako Robert de Niro, Joe Pesci, Chazz Palminteri, nebo jako v tomto případě Pierfrancesco Favino, mafiánský film už je z poloviny hotový. Tentokrát velice rychle vyeskaloval a následně se houpal na vlnách střídajícího tempa a občas z psychologicko-kriminálního dramatu sklouzl k čiré (nevím, jak moc chtěné) komedii při scénách u soudu, který Italové nazývají Maxiprocesso. I když Buscetta by neměl být vykreslován až takto s neskrývanými sympatiemi, tak za mě hodně dobrý, tohle je kinematografie. (14.10.2023)

Marco Bellocchio, za naprosto nesvědomité, nezodpovědné a bohapusté použití vysokofrekvenční digitální kamery ve snímku o Cosa nostře, který se odehrává od 60. do 90. let, vás odsuzuji k devíti letům veřejně prospěšných prací, během kterých očekávám, že přetočíte noční a interiérové scény tak aby nevypadaly jak natočené na telefon. K volbě snížené sazby trestu jsem přistoupil nejen díky vašemu předchozímu čistému trestnímu rejstříku, ale i kvůli osobnímu obdivu toho, jak jste schopný skrze neokázalé dialogy a absenci patosu vytvořit portrét silného, svébytného člověka, aniž byste z něj vytvořil umělý idol. Výkon trestu počíná tímto dnem. Děkuji. (18.02.2020)

Bellocchio je v osmdesáti podobný ďábel jako sedmasedmdesátiletý Scorsese. První zrádce sice trvá dvě a půl hodiny a je z velké části založen na dialozích, ale jde o tak našlapaný, různorodý a svižně odvyprávěný životopis jednoho „pentita“, že pocitově působí jako lehká devadesátiminutovka. Žádný rozhovor nepůsobí strnule díky tomu, jak živě jsou napsané dialogy a jak Bellocchio zapojuje do hry mizanscénu (zvuky a dění v zadním plánu, různé odrazy, důvtipné vizuální nápady při volbě a snímání lokací). Obejde se přitom bez stylistických ornamentů, v nichž si libuje Sorrentino, jehož Božského film lehce připomíná. Režie je uměřená, vyprávění jde bez zdržujících oklik přímo k věci. První a nejdynamičtější půlhodinu, jejíž konsekvence řeší následné dvě hodiny, tvoří v podstatě jen dlouhý výčet obětí Cosa Nostry. Divák neznalý italské historie (příp. dějin italské mafie) nemá, čeho by se chytil. První zrádce ale není nádherně nekompromisní jen informační přehuštěností (aniž by byl nepřehledný, matoucí nebo těžkopádný), ale také nakládáním s postavami a dost přímočarým zobrazováním násilí a korupce na všech úrovních italské společnosti (což film v pozdější fázi proměňuje z drsného thrilleru v hodně jízlivou satiru). Skoro nikdo není bez viny a nedojde klidu, boj se zločinem je zničující pro jednotlivce i systém a dílčí vítězství nepřinášejí velkou úlevu. Jeden z nejlepších mafiánských filmů posledních let. 90% (21.11.2019)

Omerta! Uchopit a hodit na plátno obrovskej propletenec Cosa Nostra, to není žádná sranda. Možná i proto je tady hodnocení vlažnější, než by si film zasloužil. Ale sám tomu taky víc nedám, to nejde. Postav je tam hrozně moc a pokud o tom nemáte aspoň nějaký ponětí, vůbec nebudete tušit, co, kdo, s kým a proč.. Samozřejmě určitá snaha vysvětlovat tam je, ale pak se párkrát skočí někam v čase a místě, zpět do soudní síně atd. a vy vlastně zjistíte, že jste si žádnej vztah k postavám nevytvořili. Historicky je to výjimečná záležitost, ale pro film to úplně není. Navíc je to hodně konverzační a dvě a půl hodiny fakt není málo. Škoda... Omerta! (11.02.2020)

Čekal jsem víc. Spousta postav, o kterých prakticky nic nevím, takže mi jsou ukradené. Soudní spor, který vypadá spíš jako show, kterou nikdo ze zúčastněných nebere vážně. Spousta křiku. A nejspíš jsem se nakonec měl dojímat, že titulnímu mafiánovi bývalí kolegové vyvraždili rodinu. Dlouhá rekonstrukce skutečného případu je nakonec mnohem méně zajímavá než většina fikce na dané téma. (24.02.2024)