Vůně vanilky

O Jiřího Schmitzera jsem v několika scénách měla strach. Šlo o scény, kde se v podstatě rozpálil do běla a vypadal, že ho každou chvíli asi klepne. Šel z něho strach. Ten despota se mu opravdu povedl. Nechtěla bych být v tu chvíli v kůži Anny Zofové. Ona se mu ale dokázala postavit. Já jsem měla za to, že Jana Hlaváčová byla matkou Jiřího Schmitzera a tedy tchýní Barbory Munzarové. (09.05.2012)

Herci jsou moc dobří, Schmitzer je výborný, ve scéně, kdy vchází do pokoje se slovy „nebudu tě bít“ a výrazem „já tě zabiju“ pak přímo nezapomenutelný. Spíše úsměv vzbuzují ryze čeští herci v rolích amerických vojáků – mluvící navíc s dokonalým anglickým přízvukem. Jiří Dvořák si jako jeden z nich střihl další roli libového frajera, kterému není cizí obtáhnout vše, co má dvě nohy a prsa („People do it. It’s normal“), čímž se opět dostáváme k největšímu problému českých herců – jsou příliš škatulkováni. Formálně jde o dílo velice prosté, bez jakýchkoliv vizuálních kudrlinek (až na jednu pěkně nasvícenou milostnou scénu). Scénář je OK, jen nemá jasno, o čem chce v prvé řadě být, jestli o vyrovnávání se s poválečnou situací u nás, jestli o osvobozování spojeneckými vojsky, jestli o milostném trojúhelníku – asi o všem a přitom pořádně o ničem, aniž by však přestal o něčem být. :) Nic v něm není černobílé, ačkoliv je zprvu založený právě na kontrastu domácího teroru a pohodičky s hodnými Amíky, ale všeho dočasu. Vůně vanilky není zdaleka tak okázalým projektem jako později vzniknuvší Operace Silver A (právě nadšení z ní mě přimělo se na Vůni podívat), obsahuje příliš mnoho klišé, snad se i bojí jít vlastní cestou, stále před sebou nicméně máme kus poctivě odvedené práce. Ideální coby nenáročná večerní tečka za dnem plným práce. 70% (01.11.2007)

Rodinné drama mladé cukrářky, kterou po smrti sestry tak trochu nuceně provdali za švagra se třemi dětmi.. Hledání vlastní cesty životem a touha po osobním štěstí ji přivede na životní křižovatku.. Za zmínku nepochybně stojí obdivuhodný výkon Jiřího Schmitzera, klobouk dolů, pak ve vedlejší roli výborná Jana Hlaváčová a zajímavá je i Barbora Munzarová jako Anna.. Vojáky komentovat nebudu, nenapadají mě vhodná a slušná slůvka.. Celkově u mě vládne spokojenost, stejná jako před dvaceti lety a drobné připomínky si nechám od cesty.. (04.06.2022)

Řekl bych, takový prolog Operace Silver A - Strach, Dvořák, Háma. Což jen víc potvrzuje (a už tehdy bylo zřejmé), že někdejší Bajza prostřední vyrůstá v opravdu skvělého direktora. Tímto filmem si navíc ČT maličko podprahově upevňuje své divácké řady, protože u Vůně vanilky divákovi zní v hlavě Dvořákovo přesvědčující "Vítejte na jedničce" (pro stále ještě nechápavé, Jiří Dvořák namluvil velkou část upoutávek veřejnoprávní televize). O panu Sovákovi mladším už tu byla pochvalná řeč, ve filmu je v podstatě jedinou charakterní postavou (která se "nepřekabátí"). (03.05.2009)

Nuž, co dělat, v těle se duše rozpíná a chtěla by víc, mnohem víc, než má teď. Touhy, sny a i vzpomínky kalí každé ráno a den se stává nocí. Těžko se pak radovat z dnů příštích, když život smyslu nemá a lásky kolem dokola široko daleko člověk nenajde. A když přijedou Američané ve dnech květnového vítězství, přivezou ducha svobody a vítr do už unavených plachet. Jenže odejít není tak snadné, hrouda nohu víže, a vzhůru k nebesům letět zkrátka není tak snadné. A tak Anna nakonec musí najít své místo a přestat utíkat sama před sebou. Smitzer jako stálice českého filmu spolu s ostatními zmákli povedený film, který jako jeden z mála svědčí o tom, že nás ti Američané přece jen osvobodili taky....70% (04.05.2014)