Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Oproti jiným Peckinpahům je to roztahanější a hlavní hrdina není tak cool, jak by mohl být. Ta roztahanost se ale hodí do mexického prostředí ve kterém se film odehrává. Škoda těch přestřelek. Prostě jsem hrdinovi nevěřil, že by je přežil. Ústřední morbidní námět s hlavou je výborný a násilnost filmu se pohybuje v peckinpahovských standardech, tudíž ženský dostávaj terminátorský loktovky do držky a jsou ponižovány a znásilňovány, přesně podle divákova gusta. Ne vážně, Peckinpah má lepší filmy, ale za zkouknutí tohle stojí. (24.07.2007)

Scénář: Sam Peckinpah, Gordon T. Dawson .. Hořký film. A dlouho bohužel velká nuda. Alfredo Garcia je od začátku mrtvý muž a tak děj spočívá v tom, že se jede na hřbitov pro jeho hlavu. Nebojte se, to není spoilerování, tohle všechno je ve filmu jasně řečeno hned v úvodu - chci vás jen varovat před pekelnou nudou (na úrovni slabých dvou *), která to putování doprovází aneb zbytečné epizodky (ala flashbacky v Lost :-)). Je to dlouho taková nezáživná road movie dvou zoufalých milenců, kteří si chtějí přivydělat na jednom pofidérním kšeftíku. Ani jejich vztah a cesta však nepřináší nijak věrohodné natož zábavné osvěžení (částečného odůvodnění těchto epizodek se přeci jen dočkáme, ale stejně to nepřekryje onu pachuť nudy!). Zhruba po dvou třetinách děje nastává zlom a příběh se promění na klasickou honbu pomateného muže za pomstou. Příběh najednou začne svižně plynout a ostře kontrastuje se zbytečně nevěrohodnou více než polovinou filmu. Ale konečně baví a přináší něco pamětihodného. Suma sumárum, Bring Me the Head of Alfredo Garcia si minimálně jedno zhlédnutí určitě zaslouží, ale doporučuji se obrnit na už zmíněný velice slabý rozjezd. Dodávat, že mi mexické prostředí, kde se Peckinpah nejčastěji pohybuje, vůbec nesedí, snad už ani nemá smysl. (02.11.2006)

Všechny filmy tvůrčího solitéra Sama Peckinpaha jsou v podstatě stejné - výlučný svět mužů, kterým upomíná na časy ortodoxního patriarchátu, a to nejen tím, že ženy v jeho mýtickém světě odkazujícím k (přežívajícímu) dávnověku hrají vedlejší roli, ale i tím, že v něm vládnou skutečně jen patriarchové, tedy muži v pokročilém věku, vrstva stařešinů rodových klanů, pomyslná rada starších, zatímco mladí mužové jen sbírají drobty ze stolů a mlčky třímají zbraně někde na stráži u brány... Stokrát obehraný model westernového schématu - jeden proti všem, pomalé plynutí a naplňování postupně sílících rysů tragédie, skutečně naturalistická podstata příběhu, kdy individuální predestinace - setkání s násilím a zlem, postupně smete vše dobré, co se ještě nestačilo utopit v desítkách lahví alkoholu... Studie násilí i silně depresivní film o temných stranách duše... (nicméně síly a rozměru takových Strašáků nedosahuje...) (06.03.2009)

Jeden z klenotů Peckinpahovi tvorby, o kterém není řeč až tak často, ale stojí za to. Má dobrou zápletku a motiv a naplno dá pocítit jak se v 70. letech dalo přežívat v Mexiku (drsně, ale se zvlášní lehkostí - viz. UNDER THE VOLCANO). Nechybí nadměrná dávka chlapactví (Benny si vyjasňuje s recepčním, že jeho nastávající není žádna kurva) a oddanosti. A dost mě pobavil ten jakýsi "syndikát, se kterým Benny (Oates) vyjednává v hotelu a jeho dva poddaní (Webber a Young a obzvlášť vydařená scéna náhodného setkání při konfliktu s Garciovou rodinou). Peckinpah mě tentokrát překvapil vyobrazením vztahu Warrena Oatese a Isela Vega. Snad poprvé v jeho filmografii jsou tu k nalezení trochu ryzejší city od muže na hraně zákona k ženě (obvyklá škatulka "děvka a služka" se nekoná). (14.05.2010)

Parádny Peckinpah, zasadený do 70tok, aj keď sa jedná o klasický western. Tento film zrejme inšpiroval mnohých súčasných režisérskych bláznov ako Tarantino alebo Rodrigez. Je to otázka vkusu, ale aj keď som mladší ročník, Peckinpahov ironický krvavý štýl mi vyhovuje viac a zdá sa mi "umeleckejší". Zo súčasnosti mi tento film trochu pripomína Jonesove Tri pohreby. Jeden z exemplárnych príkladov, kde slová v komentároch nič nezmôžu, treba jednoznačne zažiť. (29.05.2012)