Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Výborná, ale výstřední drsná velmi černá road-movie v té době už prý těžce popíjejícího režiséra Sama Peckinpaha, známého mi zatím spíše z westernů (Balada o Cable Hogueovi, Jízda vysočinou). Posuďte sami pár obrazů z filmu bez nároku na úplnost: Bohatý Mexičan El Jefe vynášející krutý rozsudek nad otcem svého budoucího vnuka (viz název filmu), děvka nelítostně shozená v pajzlu z barové stoličky, pianista po sexu vyhrabávající si a zamačkávající si vši muňky, o chvíli později kyprá nahá Elita svalící se z postele hned pod kytarou stejně oblých tvarů, opilá jízda autem na venkov jen tak mimochodem doplněná přepadením a znásilněním Elity hippie motorkáři za zpěvu u kytary (jednoho z motorkářů hrál známý písničkář a alkoholik Kris Kristofferson), pohřbení zaživa ve znesvěceném hrobě, cesta autem ve vedru s mouchami oblezlou zahnívající hlavou v plátně na předním sedadle, dítko umývající okna auta - a pak už jen totální deprese v samomluvě s hlavou a totální masakr při posedlosti splnit úkol - za Bennieho, za Elitu i za Alfréda, jehož hlava nikomu štěstí nepřinesla. Černý sarkasmus vrcholí při příjezdu Bennieho k El Jefovi zrovna na křest novorozeného syna Alfréda Garcii, když Alfrédovu hlavu si veze s sebou... Vím, když to takhle napíšu, vypadá to strašně jako nějaký odporný béčkový horor. Je to ale zatraceně dobrý film vzbuzující spoustu emocí a otázek (např. Má pomsta vůbec smysl ? Kam až lze zajít v touze po penězích?). Trailer:http://www.youtube.com/watch?v=4-48J_x23ZE&feature=related (10.03.2009)

"Come on, Al, we're going home." Film, jenž Peckinpah natočil v silném drogovém a alkoholovém oparu, si v ničem nezadá s jeho předešlými a mnohem známějšími klasikami. Postupně navyšující se tempo, hustá atmosféra a vynikající tah na branku, především to mě upoutalo na snímku, který je řazen k Peckinpahovým nejosobnějším. Hlavní postavu, Bennieho, v podání Warrena Oatese lze s jistým přitažením za vlasy považovat za režisérova alter ega. Vlastně celý snímek je celoživotní Peckinpahovou cestou, podobně jako Bennieho, pomalu směřující do pekel. (03.11.2007)

Jeden z klenotů Peckinpahovi tvorby, o kterém není řeč až tak často, ale stojí za to. Má dobrou zápletku a motiv a naplno dá pocítit jak se v 70. letech dalo přežívat v Mexiku (drsně, ale se zvlášní lehkostí - viz. UNDER THE VOLCANO). Nechybí nadměrná dávka chlapactví (Benny si vyjasňuje s recepčním, že jeho nastávající není žádna kurva) a oddanosti. A dost mě pobavil ten jakýsi "syndikát, se kterým Benny (Oates) vyjednává v hotelu a jeho dva poddaní (Webber a Young a obzvlášť vydařená scéna náhodného setkání při konfliktu s Garciovou rodinou). Peckinpah mě tentokrát překvapil vyobrazením vztahu Warrena Oatese a Isela Vega. Snad poprvé v jeho filmografii jsou tu k nalezení trochu ryzejší city od muže na hraně zákona k ženě (obvyklá škatulka "děvka a služka" se nekoná). (14.05.2010)

Ten film se rozjíždí docela pomalu a nenápadně. Až po dvaceti minutách se osvětlilo, jak to s tím titulním mladíkem je... a já jsem zjistil, že tenhle film je přece jen zajímavější, než to vypadalo. Peckinpah je jako obvykle nekompromisní a ve filmu prakticky absentují kladní hrdinové – jsou tu jen padouši a oběti. Chlast, děvky, sprostá mluva a když nemáte zájem o dívčí společnost, tak prostě dotyčnou srazíte ránou loktem do hlavy. A přesto zrovna romantická linie ve filmu funguje naprosto přirozeně, ne jako něco uměle přilepeného. Peckinpah natočil lepší filmy, ale i tenhle si zaslouží pozornost! (26.09.2009)

Nedokážu dost dobře posoudit, jak působil film na diváka v roce 1974, ale z dnešního pohledu zas až tak násilný, jak by to mohlo ze zdejších komentářů vypadat, film není. Jediná scéna, která diváka překvapí, je scéna zpacifikování povětrné ženštiny jedním ze zabijáků. Co se děje týče, tak smekám klobouk. Perfektní story bez kladných hrdinů (hlavní hrdina např. nikdy neopomene okrást mrtvoly). Tvrďáci až za hrob. Škoda pár zbytečných scén (např. návštěva motorkářů). Být přestřelky trochu více wooovštější dám maximální hodnocení. (14.05.2006)