Čas sluhů

Nejlepší film Ireny Pavláskové i konce 80.let...překvapuje mě, že takováhle pecka vznikla ještě za totáče. Někdo filmu vytýká, že je zbytečné spojovat psychologické drama s bojem proti režimu, ale to mě na filmu naopak zaujalo. Výborný nápad, natočeno z pohledu ženy - paráda. Navíc geniální herecké obsazení - Ivanky se budu bát ještě dlouhou dobu, Rodena obdivuji snad ve všech rolích, tady tomu není jinak...překvapila mě Eva Holubová, nečekala bych, že ji role submisivní otrokyně (potažmo služky) tolik sedne...jo, u titulků mi ještě stály chlupy po těle z toho, co my ženy všechno dokážeme...85% (05.01.2011)

Myšlienka so svadbou trochu prehnaná aj na dnešné divoké časy, ale film aj na dnešné časy na úrovni. Trochu sa mohlo ubrať na stopáži a mohli by vypadnúť niektoré zbytočné a rušivé scény, napríklad aj disident Bolek Polívka. „Kdo jen čeká, ten se nedočká. Jestli chceš vyhrát, musíš se umět ponížit.“ - „To se strašně shodím, když se ponížím.“ - „Člověk musí leccos spolknout, když mu o něco jde.“ --- „Rozmysli si: Buď budeš hodnej nebo zlej. Ale hlavně nebuď stranou.“ --- „Maminko, ten pán je taky kretén?“ A zabila ma scéna s banánmi v Arábii, to sa ani nedá citovať. (02.01.2013)

Sex, lži a video, což je, přátelé, ideologická diverze, která otupuje jedince! Zatuchlé terárium, v jehož bezčasí se zamindrákovaná žába přemění na cílevědomou krajtu a dusí bezbranné potkany, aby nebyla sama zadušena. Hybrid Haliny Pawlowské a Párala, co sází na přepjatost a kouzlí bizarními výjevy a magickými tóny (tentokrát se Babiš mýlí, za toto fakt nemůže Kalúsek). Jestli má Jenda Kraus alespoň trochu představivosti, seká doma dobrotu.. (24.08.2022)

Vcelku vydařené, vlastně na svou dobu(!) výborné (dobu a poměry až nadčasově kritizující - těsně předrevoluční) drama. Bůh suď, proč v dobách občanské a umělecké svobody již ani jeden z protagonistů nebyl schopen překročit tuhle nastavenou laťku... Možná však tím to je, že pak rychle všichni zeslouhovatěli... - - - - - P.S. Musím přiznat, že když jsem si tenhle film dal po necelých dvaadvaceti letech (4.1.2011 - ČT1) znovu, moje dávné nadšení opadlo a bez rozpaků jsem ubral jednu hvězdu ze svého >pamětnického< původního hodnocení. Obsahem snad ani tak ne - ale formou ten film značně zestárl. Zvláště v druhé polovině režisérka i herecký ansámbl dost nezvládli celou tu v době natočení snad nutnou a smysluplnou stylizaci a nakonec film působí dojmem, že ze silného dramatu stala se ve finále už vlastně jen šaškárna. V tomto případě opravdu škoda. Nu, je dobré se na některá díla podívat znovu s odstupem. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v kině v dobách >perestrojkových< , hodnocení a komentář zde 23.2.2006, po znovuzhlédnutí přehodnoceno a komentář doplněn 4.1.2011) (23.02.2006)

Pavlásková někdy byla schopná napsat životné postavy? A k tomu všemu ještě psychologicky? No zírám, na základě jejích posledních filmů bych si to ani nedokázal představit. Rozhodně se to nevyhnulo jejímu typickému problému vystavět pořádný scénář, takže se tu některé postavy spíš objevují, než že by byly pevnější součástí celku (např. dcera Dany a Milana) a osobně se mi do jejího stylu opět hůř dostávalo, ale naštěstí mě docela rychle ta Danina psychická tyranie a manipulativní hra s muži okolo ní začala brzo bavit a napínalo mě, kam až bude gradovat. Po cestě k finále mě sice zarazilo, že ji nikdo neprohlédl ani v místech, kdy to bylo už víc než zřejmé, ale nejspíš si Dana vybírala muže, kteří by měli strach zasáhnout. Na to jsem taky rychle přistoupil. Zároveň to pro mě má dvě kuriozity - snad první pořádnou roli Ivany Chýlkové, ve které bych ji označil jako skvělou a taky malou roli Helgy Čočkové, ve které mi poprvé nelezla na nervy. Ani u jendoho bych nevěřil, že to někdy zažiju. I přes jisté nedostatky mě to bavilo jak svojí výstavbou scénáře, tak i filmařskými nápady s umístěním zvuku v záběru či hravým střihem tvořícím občasné gagy. Velmi milé překvapení. 4* (12.03.2024)