Švestka

Slabší Cimrman, kterého drží nad vodou jen geniální Smoljakova přednáška, Skutečně jsem nechápal, proč se ve hře dějí některé věci (co má být ten motiv s držením ruky? Je to vtipné - ale PROČ to tam je?), stejně jako kde se tam najednou vzala ta sufražetka. Tato hra je bezpochyby senilní - jen nevím, kde končí záměr a začíná omyl. (12.02.2011)

Při téhle hře je třeba mít neustále na paměti úvodní seminář o senilitě, snad implikované jako nevyhnutelná součást stáří. Samozřejmě se bude vkrádat myšlenka, jestli je tedy servírování humoru, v této hře jaksi tenisové (totiž že člověk celou dobu sleduje v zásadě pár fórů lítat tam a zpátky), schválně a tudíž demonstruje onu senilitu zachycenou stejně okatě podvratným způsobem, jakým je nám vnucována existence samotného Járy Cimrmana, či jde zkrátka o určité tvůrčí zadrhnutí. U některých děl se možná rozhodneme snadno, jde-li o způsob vyprávění nebo o zfušovanou práci, tady budou asi furt fungovat určitý rozpaky. Na atraktivitě to ale stejně nepřidá, takže Švestka – meh, jedna ze slabších Cimrmanových her. (04.11.2014)

Seminář patří k těm slabším. Smolijákova přednáška je sice vynikajcí, ale práce dalších docentů tentokrát za moc nestojí. Hra samotná je oproti starším kouskům taková ukecanější, ale nakonec jsem se u ní pobavil dobře. Brukner si svou trojroli očividně užívá, stejně jako Smolijak svého Hájka. Ta čtyřka je tedy trošku slabší, ale i tak je Švestka opět dobrá zábava.. (21.05.2016)

Je to s překvapením, ale snad poprvé mi přišel seminář o docela velký kus lepší než po-přestávková hra. Zřejmě to bude hlavně skvělým sólem Ladislava Smoljaka a závěrečnou písničkou, ale také slabším startem hry, menší kadenci vtipů (hlavně na začátku to bylo... bojím se to napsat, ale strašný!) a pomalým tempem. Ale i tak se najde pár momentů, které vás opravdu dostanou (podání rukou, několik hlášek) a v úplném závěru se konečně pustí ten očekávaný uragán. Jenže je asi už příliš pozdě. Ale i tak to na ty těsné čtyři hvězdičky je, to zase jo. (20.12.2010)

Jak začít. ,,Červená značka, jdu po ní a najednou šlus, značka v hajzlu. Á vektrovna. Nazdar mládenci, já jsem Jeny, dramatická spisovatelka a sufražetka a jak právě vidíte taky turistka. Jak se jmenuješ ty? Patka. Křestní, křestní. Kamil. Nazdar Kamile, líbíš se mi. Já jsem Jeny, jak se jmenuješ ty? Nevstávej, klidně seď. Blažej. Nazdar Blažeji, nelíbíš se mi. Já jsem Jeny. Nevstávej, klidně seď a jak se jmenuješ ty? Svatopluk. Nazdar Sváťo, líbíš se mi a co vy kluci, vy se tady držíte, jak dva buzeranti. Mé jméno je Eda Wasrfaul. Ani nevíte, milá slečno. Tykej mi Edo. Ani nevíš, milá slečno, jak rád tě vidím. Edo na rovinu, líbíš se mi, ale tu ruku mi hezky rychle koukej pustit. Vy chlapi v tý ženský nevidíte rovnocenýho partnera, ale jenom ten sexuální objekt a přitom vás v mnoha ohledech převyšujeme, takže mi tu ruku dovopravdy pust, protože to už hraničí s vilností todleto.“ Kamile, už jsem ti říkala, že se mi líbíš? Jeny a ty jsi organizovaná turistka, nebo divoká? Já jsem divoká, Kamile. A taky vobčas píšu. Zrovna dělám na hře Louny. Je to o mladém převozníkovi. Mladý Helmut vozí už 50 let na své pramici..........no, řeknu vám mládenci, na pramici jsme se loni v létě nablbli, tomu snad ani nebudete věřit, no a to počasí, to vám povím nádhera, každý den bylo slunečno, no úplně na procházku, jen tak se vydat po značce do divoké přírody, to je nádhera, víte mládenci, já jsem totiž taky turistka, to byste nevěřili, co na takovém vejšlapu potkávám chlapů. Kolikrát jsou to takový poživační samci, no tudle jsem potkala nějakého, počkejte, jak von se to jen jmenoval, jo Helmut to byl. No,vidíte Helmut, tak se jmenuje i postava z mé nové hry Louny. Víte pánové, že já taky totiž vobčas píšu. Kamile, už jsem říkala, že se mi líbíš? Co dodat, Švestka je má nejoblíbenější hra. No ono pánové, takové švestky nemyslete si, něco zavařím, něco nasuším, většinu vypálím. :oD (13.03.2012)