Môj príbeh

Emotivní snímek odvyprávěný komorním stylem za podpory působivé kamery. Další křižovatka života, kde si hlavní roli zahrála Vlastina Svátková. Příběh o domácím násilí mající své následky a životní nejistotu. Pocit osobního zoufalství a smíření s osudem zároveň vede až k divácké diskuzi o daném případu. Hrdinka příběhu se statečně pokouší poprat s nepřízní osudu a to se zájmem svých rodičů i za pomoci přítelkyň. Prostředí baletek nijak nepřekvapí, ale je vkusné.  Příběh se zaměřuje na problematiku domácího násilí na ženách a typické ženské přirozenosti danou problematiku řešit. Snímek je natočen v uměleckém dojmu, což přináší i vizuální koncept na celém zpracování, i když to poměrně dost často zadrhává. Tvůrci se zřejmě snažili natočit atmosféricky a emočně něco podobného, jako je ´Příběh '88´ (1989), ale i když je snaha hodně znatelná, jakoby tomu chyběl ten správný tah na branku.  Milan Knažko v roli otce vyznívá přirozeně, ale dva bodyguardi u něj, kterými si s násilníkem vyřídí mafiánským způsobem účty, aniž by jeho postavení bylo vysvětleno, je hodně laciný výjev. Nejedná se tedy o komedii, romantiku či drama. Jedná se jen o pouhou zpověď mladé ženy, jejichž osud je reálnější, než by si kdo myslel. (01.09.2021)

Je to prvotina režisérů i autorů, tak by se měly v hodnocení přimhouřit oči. Domácí násilí, alkohol a prášky není nic nového viz třeba film Dost s Lopezovou, nebo dokument z Lásky nenávist, který působí mnohem silněji. Je zde opět hromada sponzorských značek. Objeví se i pár prostořekých vtipů. Postavy jsou milé, vstřícné, chápavé, dobře situované. Vyprávění je dost neobratné. (23.04.2020)

Zoufale špatné "uchopení" silného tématu, ze kterého se dalo tolik vykřesat. Zoufale nic neříkající, plytký, trapný pokus "o drama". Patos, vyumělkovanost, fakt strašně blbý dialogy. Seriously? Seriously a ještě jednou seriously? Taková škoda nevyužití neokoukanosti Vlastiny Svátkové. Taková škoda peněz za tehle "film". Milej Hvězdář a parádní záběry na Zlín - jediný, co za něco stálo. A to je zoufale málo! (25.01.2020)

Námět měl poměrně velký potenciál, ale hodně mě iritoval klišoidní scénář a způsob, jakým byly natočené flashbacky, jsem jen těžko rozdýchávala. Nicméně vzhledem k režijnímu debutu jsem se rozhodla přimhouřit oko a kupodivu našla pár maličkostí, díky nimž jsem se nenudila a nakonec film bez větší újmy dokoukala. Nezklamala tradičně skvělá Vilma Cibulková, ani Vlastina Svátková v titulní roli nebyla marná. Dále mě příjemně překvapil Pavel Kříž, který po všech těch ztvárněných slizounech a psychopatech jako by se vrátil do časů dávno minulých, kdy okouzloval ženy v Básnících. Navíc jeho interakce s Martinem Stránským, jež v dialozích svým typicky chlapáckým stylem docela perlil, patřily k nejvíce odlehčujícím okamžikům celého dramatu. (45%) (11.01.2021)

Na jednu stranu to bylo hodně utrápený, na stranu druhou to bylo stupidně rozšafný. Typická artovka říznutá Sexem ve městě. Pohybovali jsme se v těchto dvou rovinách, přičemž tu první nakonec v zájmu povinného happy endu převálcoval a pohltil Sex ve městě. Na jeho beskydské podobě mi nejvíc vadilo, jak vzornou měly holky docházku. Ani jednou žádná nechyběla, vždycky se dostavily všechny. Vždy se vynacházely v totožném, veselém rozpoložení. Všechny se dokázaly okamžitě sžít s nově příchozí Elisabeth. Sice trochu děvky a slepice, ale plné porozumění a empatie. Prostě jako ve filmu. Nutno dodat, že v českém... Tohle už není náhoda, to je diagnóza. P.S.: Kolik těch golfů odehráli, aniž by se zajímali o to, jak se ten jejich sparing jmenuje? P.S.2: Kdyby se mě holka poslepovaná z tisíců kousků vlastního pozadí ptala na stav mého konta, se zlou by se potázala. (25.04.2020)