Intimní osvětlení

Passerův celovečerní debut, Intimní osvětlení, tvoří spolu s Formanovými filmy specifickou řadu v proudu české nové vlny - přesun zájmu k všednímu, obyčejnému, zakonzervování všednodennosti, pokus o oproštění se od stylizace a maximální příklon k autentičnosti, poetika trapnosti, pokus uchopit médium filmu jinak, než to bylo dosud běžné, práce s neherci, je tu slyšet ozvěna neorealistické vlny v jinde v Evropě... Co reflektuje sám Passer? Tendence urbanizovat kolektivizovaný venkov jsou liché stejně jako pokus vybudovat sociálně spravedlivou společnost, šedesátá léta jsou dobou vystřízlivění... Setkání dvou světů, přičemž není jasné, který z nich je kvalitativně hodnotnější - dva stárnoucí a bilancující přátelé, z nichž jeden dokázal z vesnice odejít a vybudovat kariéru ve městě, je zdánlivě úspěšný, má krásnou mladou přítelkyni, druhý zůstal a oženil se, má děti, nato pak vybudoval vícegenerační rodinný dům s plnou spíží a materiálním dostatkem vykoupeným věčnými půtkami a rozepřemi s rodiči... Oba jsou zdánlivě úspěšní a spokojení (,,Maruš sice není žádná intelektuálka, ale čuchni si..."), oba si však navzájem dost věcí závidí...oba zažívají pocit nenaplnění, intelektuálního zmaru... To je Intimní osvětlení, podobenství o duchovním stavu českého člověka té doby, pokud by tvůrci nasměrovali svůj reflektor do intimity kohokoliv, nenašli by tam tentýž obraz vnitřního smutku? Podobenství o tom, že na některých místech Evropy, zvláště v její východnější polovině, se díky politické konstelaci čas zastavil a na dlouhé desítky let zakonzervoval - nádherná symbolická scéna s přípitkem vaječným koňakem... Proto je tenhle film dokonalý. Podobné filmy: Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko, Žert, Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka (25.04.2007)

Melancholický Černý Petr, který svou vlnu rozhodně nezapře, ale povahou si tak nějak zazdil cestu k divákovi. Možná, že někdo tu zeď nakonec probourá ("Tady se všechno měří na cihly."), ale mně se to celou, příjemně strávenou intimní hodinku života a perfektní filmařiny, bohužel nepodařilo. V rámci šedesátkové éry za 3* a půl, k poměrům současné české kinematografie to pochopitelně nemá smysl vůbec přirovnávat. "Chce trochu trpělivost, ale zato je dobrej." (05.11.2013)

Scénář: Jaroslav Papoušek, Ivan Passer, Václav Šašek .. Trpký český film s povedenou venkovskou atmosférou. Dosti zábavná je například scéna v níž si všichni přehazují kuřecí stehýnka.. (30.03.2005)

Cítím se provinile. Jednu z těch největších a nejdůležitějších klasik 60kové vlny jsem si ohromně užil, jenže jen jako čistou diváckou tragikomedii. Když jsem si pak zpětně začal pročítat všechna ta skrytá podobenství a došlo mi, že jsem v podstatě ani na moment o Intimním osvětlení nepřemýšlel v nějakém hlubším kontextu, dohnal mě zmiňovaný pocit provinění. Podobný druh autorského nepochopení, které mi ale vůbec nepokazilo zážitek z filmu, je mi navíc docela cizí (když už jindy film nepochopím, tak to většinou znamená nulový zážitek). Kde je tedy chyba, to nevím. Tak či onak, na Passerův film budu vzpomínat s úsměvem a s myšlenkou, že mě pobavil tak, jako málokterý jiný film československé vlny. 8/10 (15.05.2018)

Film o setkání dvou kamarádů, kteří i když mají různé životy, partnerky a zaměstnání, tak i přesto se cítí se svým životem do jisté míry nespokojení. Intimní osvětlení jsou jak trpkou, tak humornou ukázkou ze života obyčejných lidí, kteří zažívají obyčejné starosti i slasti. Některé scény byly povedené (vaječný koňak, výměna stehýnek, večerní pitka, ...) a jiné mě trochu iritovaly (smích Věry Křesadlové, Jarouš). Zkrátka film, u kterého se člověk zasměje, ale občas i ten smích přejde - stejně jako v životě. (25.04.2013)