Intimní osvětlení

Ja si myslím, že Intímne osvetlenie je na rozdiel od názoru niektorých užívateľov celkom záživný film z českej novej vlny a jeho sila nie je iba v symboloch. Môže zato tiež jeho dĺžka, ale samozrejme aj typické situácie, ktoré dôverne poznáme z neskorších kópií, ktoré tak zľudoveli. Nachádza sa tak niekde medzi populárnymi komédiami a artovou novou vlnou, i keď je jedným z jej základných pilierov. Tu ale tieto situácie hovoria aj niečo trpké o svojej dobe a o ľuďoch, ktorí v nej museli žiť. Máme tu všetky atribúty neskôr tak sprofanovaného pojmu "čechíčkařství" ako alkohol, muziku, svojský humor, sex, život na dedine, nadváhu, hádky, atď. Že to sú záležitosti všeobecne "navlieknuteľné" na všetky národy, netreba dopĺňať. Mám te rád, ne, mám teee rád...scéna sama o sebe vtipná a zároveň v druhom pláne hovoriaca veľa o problematickosti zhody v partnerskom vzťahu. (20.09.2013)

OSVĚTLENÍ v mnoha ohledech připomíná italský, později natočený ZVLÁŠTNÍ DEN. Pomalu, jak líný proud dolního toku řeky plynoucí děj dost přesně zrcadlí skutečnou atmosféru své doby - konce vyhasínajícího, kdysi nezištného budování venkova. Avšak víc než těch, kteří stavěli, a dřeli se na díle (či dílech té doby dopravními stavbami počínaje) bylo rutinérů, hlupáků, lenochů, karikatur známých z jiných filmů té doby (BÍLÁ PANÍ). "Tempo těch dob z nás nadělalo šrot" míní jedna z postav jedné z povídek slavné Mňačkovy knihy ONESKORENÉ REPORTÁŽE, vydané ve stejné době. Zdánlivě líně plynoucí čas díla, jakoby ignorujícího základní zásady hraného filmu, ve skutečnosti postihuje vlastní, všednodenní tvář systému, spějícího k velké krizi Pražského jara, k zmaru těch, kteří kdysi vzali vážně velkohubé fráze politiky milionářských daní a ožebračení schopných a talentovaných na základě absurdních, z ciziny importovaných zásad nomenklatur všeho druhu a zločinů všech představitelných forem. "Protosocialismus", jak tuto dobu začíná poněkud pokrytecky označovat programatika zrezivělé strany z ulice Politických vězňů, je tu zachycen ve svém vzmachu, který předchází volnopádu normalizace a osvobozujícího přistání listopadového převratu. Důvěrné svědectví-výpověď OSVĚTLENÍ se nemusí líbit, ale neztrácí tím nic na své ceně. Ceně autentické výpovědi o skutečných příčinách historického ztroskotání jednoho iluzionistického snu. Ztroskotání, které s sebou vzalo až příliš mnoho nevinných obětí. Nejen těch z popravišť a věznic, ale i těch, které neměli šanci vymanit se z klece nenávratně, ale také nepostřehnutelně odumírajícího všedního dne té doby. (02.01.2008)

Soustředil-li se Passer ve vnějším zkoumání postavy nejprve na její tvář, která pro něj byla oknem do duše, Forman tvář od celku nikdy neodděloval; vlastně se ani do duše dívat nechtěl. Daleko víc než Passer hledal příběh v situacích pokud možno co nejobyčejnějších, banálních, nedramatických a teprve pak do něj vpravoval člověka. Passer napřed skrz tváře pronikal do figury, přilnul k ní a pod vlivem emoce mu začaly vyvstávat obrysy možného příběhu. Přestože nebyl schopen postavy zesměšňovat břitkou bezohledností, natož je urážet, ocitají se v situacích přinejmenším ztrapňujících, kdy se prozrazuje jejich špatná stránka, slabost či omezenost. Passer jim ani ve své laskavosti nic neusnadnil a nechal je napospas sobě samým. (24.01.2010)

1 cihla - 1 velkej frťan... hmmm, tak to byste měli 800 vožralejch z těhle cihel. Tady se měří všechno na cihly. 1 funus - 200 cihel. Film v duchu Formanových a Papouškových komediíí 60.let. Aby ne, když se oba jmenovaní různým dílem na filmu podíleli. A také producent V.Šašek přiložil řádně ruku k dílu při psaní scénáře. Docela zajímavá je škatulka filmu - drama/podobenství, když jde především o komedii. To ostatně v rozhovorech potvrzuje jak I.Passer, tak hlavně V.Šašek. Cílem bylo pobavit diváka, o nějakém podobenství nebyla řeč. To si dodatečně našli někteří diváci tak, jako si různě vykládají čtenáři básně. Ale proč ne. Neslyšet komentáře tvůrců, možná bych o podobenství také uvažoval. Film však skončil v trezoru kvůli emigrantovi Passerovi. Zajímavostí je, že film se stále hraje i ve světě, a dle slov I.Passera na něj lidé v různých zemích reagují podobně. Výborná komedie ukazující lidské slabosti, pinožení a marnivost je prostě aktuální stále. (12.11.2011)

Líbilo se mi, jak i bez nějaké pevné příběhové kostry dýchala ze snímku taková krásná poetická atmosféra, díky které všechno vyznívalo neskutečně opravdově a chvílemi jsem si připadal, jako bych s herci seděl přímo u jednoho stolu. Ivan Passer napsal velmi zajímavý scénář ze všedního života, obsadil do něj zajímavé, byť mně zcela neznámé, herce a podle všech ohlasů se mu povedlo stvořit snímek, který dokonale odráží tehdejší morální hodnoty a svým tragikomickým pojetím se povznáší i nad kultovní "homolkovský" humor. A minimálně za to si Intimní osvětlení ty 4* určitě zaslouží.. (13.08.2012)