Zapomenuté místo

Nádherný film z amerického, bohem zapadnutého venkova-či spíše jednoho domu v polopoušti, jehož hlavní hrdinkou je bystrá jedenáctiletá dívenka, jejímiž ústy se dozvídáme o životě její rodiny, která je vlastně úplně soběstačná, jenže přeci jen stát napočítal něco málo v daňovém odvodu a poslal za nimi svého daňového úředníka. A zrovna, když se táta topí v depresi a nechce ji řešit. Shrnuto -nádherný film o všem, co může lidi v životě potkat, jak se mohou měnit a scéna s kojotem mě hrozně moc dojala. Herecké výkony úplně všech byly parádní, nelze vyzdvihnout jen jeden...nádherná kamera tohle dílko úžasným způsobem dotvořila. A tak se dívejte, třeba se dozvíte něco nového o sobě samých. (29.12.2013)

Film, ktorý vyžaruje také úžasné fluidum, že to je len ťažké opísať. A to aj napriek tomu, že príbeh je po dramatickej stránke pomerne jednoduchý. Snímok je možné brať ako krásnu ukážku toho, ako šťastne a plnohodnotne sa dá žiť aj bez výdobytkov civilizácie a v prostredí, kde má hlavné slovo divoký kojot a všadeprítomná nádherná príroda. Všetko je len o ľuďoch a o tom ako sa rozhodnú, tak ako napr. ten maliar vo filme. Žil síce krátky život, no tak šťastný, bohatý a precítený, že o tom bežný mestský človek môže len snívať. Jednoduchá dráma, no zato pocitovo nesmierne bohatá. 85/100 (14.12.2016)

Ale áno, aj takto sa dá žiť. Každému, ako sa páči. Ale vedzte, že môžete vlastniť dom, nemať ani korunu na účte, mať zásoby potravy na 4 roky, zásoby dreva na 3 roky, kopec šatstva, úžasnú ženu a skvelú dcéru a aj tak sa na chvíľu v živote stratíte. Alebo ste celý čas stratený a jedno stretnutie vás nakopne tak, že všetko hodíte za hlavu a budete aspoň chvíľu šťastný. Napríklad desať rokov. Zvláštny film s fakt výbornými dialógmi a fajn muzikou. (03.01.2017)

Nebyla jsem tak nadšená, jako většina diváků. Film mi připadal spíš nudný a dost mi lezla na nervy vychytralá rádoby roztomilá holčička, která dokáže, no ale nebudu spoilerovat. Co je na filmu vynikající, je zachycení endogenní deprese, nebo spíš maniodepresivní psychozy, přechodů mezi depresí a manií u postavy otce. (19.01.2012)

Z filmu je znát obrovská radost z vyprávění, celý film jsem tím byl fascinován a nechtělo se mi pryč, poslouchal bych Bo donekonečna. Kupodivu se mi ani okamžikem nevkrádalo do mysli, že by tu mohlo jít o nějakou "oslavu" života v pustině - naopak, je to (ne)idylický příběh o vnitřní bolesti a démonech uvnitř nás - každá z postav je tam má, včetně té dívky, všichni se s nimi musí potýkat, podléhat jim, ve vzácných okamžicích radostného sdílení na ně zapomínat. P. S. Jižanská verze Betonové zahrady (a taky Vliv gama paprsků na měsíček zahradní)... (14.07.2015)