Stredomorie

Dva pocity, které jsem při sledování zažíval. Zaprvé, údiv nad tím, jak dokonale stereotypní a klišéovitý ten film je. Ono fakt nedojde k žádnému zvratu ? Žádná originální zápletka, nic ? Představte si, nedojde. A druhý pocit byla závist hrdinům filmu: já vím, že ten scénář bylo úplně nereálný mýdlo. Ale stejně, dívat se na tohle, uprostřed české zimy ... no, nechme toho. Závist je má špatná vlastnost a to ostatní jsou špatné vlastnosti toho filmu. Nebrat. (04.02.2010)

Rozhodně je to netradiční válečný film, kterému nechybí dobrý sénář založený na zajímavém nápadu. Přestože jsem se u filmu dobře bavil, jeho atmosféra je strhující, nemůžu se zbavit dojmu, že Oscar 1992 na cizojazyčný film patřil přece jen spíše Obecné škole. Ale jsem asi zaujatý. (09.04.2004)

* Taliansko * vojaci, 2. svetová vojna, malý grécky ostrov * pohoda, miestne obyvateľstvo * (20.08.2013)

Príjemná vojnová oddychovka, ktorá vlastne ani nie je o vojne a strieľa sa tam len pre výstrahu, alebo ako zasa raz špageťáci dokázali, že sa dá natočiť film o vojne aj bez hlúpych kecov o svetovom mieri a bejzbole. Ten "maskovaný" koniec je trápny, ale mojim trom hviezdam určite neublížil. (08.12.2017)

Mediterraneo je krystalicky italskej film. Tak krystalicky, ze z pohledu stredu Evropy muze byt v mnohym nepochopitelnej - stejne, jako je pro svetovy publikum nekdy nepochopitelna Obecna skola nebo treba Vesnicko ma strediskova. Klasickym italskym chaosem a naturou je tady prodchnuty uplne vsechno. Od naprosto imbecilni mise osmi klaunu na ztracenou skalu daleko u tureckejch brehu, pres hysterickou prvni "invazni" noc, kdy se nejvetsi hrozbou ukaze promptne zlikvidovana oslice jednoho z hrdinu a ten v zalu nad jeji ztratou rozmlati jedinou vysilacku, po okamzitou a naprostou erozi jakyhokoliv valecnyho usili pri stretu s reckou stredomorskou ostrovni realitou. Misto nemeckyho pochodovani na buzerplace a dodrzovani Ordnungu az do posledni hodiny se Italove promptne a ochotne  ponori do naruce krasny kurtizany Vasilissy a normalniho, jednoduchyho zivota, kterej se ve Stredomori nezmenil pres dva tisice let. A ja je naprosto chapu. Stejne, jako je pochopi kazdej, kdo nekdy na brehu Egejskyho more v linym odpoledni popijel ouzo pod piniema a najednou zjistil, ze koukani do vln priboje ho jako nic doneslo az do soumraku nebo kdo nekdy do hluboky noci vecerel pod sirym nebem na Apeninskych vinicich Toscany nebo Romagny. Mediterraneo neni o valce a hrdinstvi, je o tom, ze najit stesti a spokojenej zivot je nekdy ta nejjednodussi vec na svete, kdyz clovek neni slepej. A taky o slasti zapomneni, pred kterym, jak si pri seanci s hasisem vzpomenou i itaslti heroove,  varuje uz Homer v Odyssee. V Tenky cerveny liniii je podobnej okamzik, kdyz James Caviezel utece z jatek prvni linie na raj tropickyho ostrova. Mediterraneo nejlip vystihuje citat opilyho dustojnika z Jak jsem vyhral valku:"Nikdy neberte valku moc seriozne. To je ta potiz s Arijci. Porad jeste berou valku seriozne. Jediny narod, ktery o valce opravdu neco vi, jsou Italove. Valcili vedecky uz v dobach, kdy my jsme si jeste malovali prdele na modro a Teutoni obcovali s opicemi. Italove valku poznali. A vyrostli z ni. Prokoukli ji. Jsou to jedini opravdovi realisti, co vedi, jak si ve valce pocinat... Sotva do ni spadnete, hned z ni zase vypadnout... Vratit se k dulezitym vecem zivota, jako je vino, Verdi a pritulne panny. Nechat mlaceni a trmaceni tem, kdo jeste nejsou dost civilizovani, aby na to kaslali." (28.04.2022)

Další z výborných prací Gabrielle Salvatores. Snímek zasazený do období 2. světové války a prostředí řeckého ostrova Megisti (Kastellorizo), který spíše než válku popisuje mezilidské a mezikulturní vztahy. Rota italských vojáků umístěná na tento ostrov jako výsadek na tomto ostrově velice rychle zdomácní. Postupně se začínají dál a dál vzdalovat armádě a válce. Jediným prvkem, který drží vojenskou atmosféru a disciplínu je Diego Abbantuono, který v tomto filmu stejně jako ostatní herci sehál svou roli velice kvalitně. Velice dobrý výběr prostředí a protagonistů, kterým role opravdu sedly. Soundtrack v podobě výborné relaxační hudby všem doporučuji. Je však možné, že bez znalostí italské nátury, humoru, historie a reálií si tento snímek neužijete naplno. (02.01.2010)

Ze začátku mě film trochu nudil a podle slabšího humoru jsem se bál,že mě vůbec nebude bavit. Jenže pak se to změnilo,začlo to být neskonale zajímavé a místy i zábavné. Snímek se navíc vedl takovou cestou jakou bych si v situaci těchto hochů nejspíš vybral-za to jsem byl rád. ZÁVĚR JE TAKOVÝ,ŽE JSEM RÁD TAKOVÝ FILM VIDĚL-O NIČEM TO URČITĚ NENÍ :) (19.01.2016)

"Hodně štěstí a mnoho synů, schne mi barva." A to je asi tak všechno. (29.01.2019)