Teorema

Pasolini o Teorémě řekl, že je to "báseň ve formě výkřiku zoufalství". Lépe to vystihnout nemohl a lépe tento film vystihnout nejde. Jak se vyrovnáme s tím, když něco postrádáme (nebo ani nevíme, že bychom to mohli mít, nebo že to vlbec existuje), pak to na okamžik dostaneme, sžijeme se s tím, aby nám to zase bylo odebráno? Třeba tak, jak je to znázorněno ve filmu. Obzvláště otec/továrník čtoucí L. N. Tolstého a rozhodnutý zbavit se všeho vlastnictví (včetně oblečení), který se rozhodne svou továrnu darovat jejím zaměstnancům, je dobrá dějová linie hodna zamyšlení (již úvodní "diskuse" o závěrech předání továrny - zda tím udělal z pracujících buržoazní třídu, nebo setřel rozdíl mezi vykořisťující a vykořisťovanou třídou, je zajímavá, vezmeme-li v úvahu Pasoliniho "politické" přesvědčení). (10.01.2009)

Kdyby mi někdo dopředu řekl, o čem že tenhle film bude, asi bych se na něj nikdy nepodíval. Ne proto, že by byl film vyloženě špatný – Pasolini byl opravdu velmi zvláštní režisér a jeho díla mě svým způsobem vždy něčím okouzlí (přestože nejde vyloženě o můj šálek čaje), ale já tenhle druh „filozofických“ filmů zrovna dvakrát nemusím. Každopádně Saló aneb 120 dnů sodomy na mě určitě dojem udělalo (bizarní, morbidní až zvrácené filmy - to já zas můžu), takže jsem chtěl vidět i něco jiného z jeho tvorby, když už mám několik kousků ve své sbírce. Teoréma, nebo lépe řečeno způsob jejího zfilmování, potažmo samotný scénář byl do jisté míry skutečně poučný, každopádně zároveň i hodně „zvláštní“. Ona rodinka zbohatlíků a jejich pohnuté osudy na většinu lidí určitě udělají docela velký dojem, ale mě ty postavy prostě moc sympatické nebyly. Matka ještě OK (celkem pohledná herečka, kterou hledala povyražení u mladých koloušků) – ale ten zbytek osazenstva??? Zvláště pak ta služka mi do toho všeho moc nezapadala. Takže ve finále nemůžu říct, že by šlo o špatný film, ale bohužel mi toho nedal zas až tolik, abych mu mohl já dát alespoň nadprůměrné hodnocení. (29.12.2015)

"To je ako od Picassa." Táto pochvala mojej učiteľky z výtvarnej, ktorou komentovala jednu moju prácu, sa mi vynorila v mysli, v závere tohto filmu. Možno to bude tým, že jeho štýl vo mne kubizmus niečím evokuje. Vrstvenie príbehu v obrazoch a odkazoch. Toto navrstvenie je však veľmi komplikované a neprehľadné a je určené len pre určitý typ publika. Pre väčšinu sa stáva absolútne neuchopiteľným a zostávajú plávať len kdesi na povrchu. Musím sa priznať, takáto forma tvorby mne osobne nie je veľmi sympatická a moje vnímanie tohto filmu zastalo niekde na rozmedzí medzi nadšením a sklamaním. Tomu aj zodpovedá moje hodnotenie. (08.11.2016)

Film určitě měl smysl, nese v sobě zajímavé poselství. Pro každého jistě trochu jinak čitelné. Já si z toho vzal, že život se má prožívat, ten host měl být zosobněný "Život-realita" a to, že přišel do domu mezi smetánku má iniciovat mnoho a bylo to znázorněno dobře u každého jedince zvlášť. Odtržení aristokratů od reality je v naší době veliké... (12.08.2011)

Alegorický, významy, souvýznamy i subvýznamy přetížený film jakoby předjímal postmodernismus. Způsob útěchy, zvolený ve filmu, je v jeho symbolické rovině jinak obtížně vykladatelný. Levicové i antifašistické asociace, které jsou ve filmu patrné, jsou natolik nesrozumitelné, že pro 90% diváků je jejich pochopení nedosažitelné. Na druhou stranu je rovněž zřejmé, že Pasolini se v žádném případě neuchyluje k levné rádobyoriginalitě a naopak se snaží o podstatné vlastní duchovní poselství. Definovat nedefinovatelné (teoréma je řeckou variantou latinského slova definice) je asi nejvýstižnějším vyjádřením jeho směřování. Příběh je vyložitelný i jako snaha po hledání odvrácené "tváře ve stínu" zběsilého konzumismu již naplno propuklých, relativně bezstarostných šedesátých let. (17.09.2007)