Byli jednou dva písaři

Name: Byli jednou dva písaři
Released: 1972
Rating: 86.34454144697035
Cast: Otakar Brousek st., Jiří Sovák, Miroslav Horníček, Jan Libíček, Jaroslav Moučka

(seriál)

viac

86%

110. najlepší

155. najobľúbenejší

Komédia

Československo, 1972, 7 h 34 min (Minutáž: 38–50 min)

Réžia:

Ján Roháč

Predloha:

Gustave Flaubert (kniha)

(ďalšie profesie)

VOD (1)

SledovaniTV

Epizódy(10)

Dědictví (E01)
Meloun (E02)
Návštěva (E03)
Kozel (E04)
Likér (E05)
Anatomie (E06)
Divadlo (E07)
Tělocvik (E08)
Lebkozpyt (E09)
Svatba (E10)

Obsahy(2)

zobraziť všetky obsahy

Francie, 19. století: Na lavičce v parku se jednoho odpoledne setkají dva postarší pánové, Bouvard (Jiří Sovák) a Pécuchet (Miroslav Horníček). Zapovídají se a zjistí, že jsou oba dva písaři a mají necelý měsíc do penze. Kromě toho je pojí společné zájmy o vědu, literaturu a umění. Když pak Bouvardovi zemře kmotr a odkáže mu velkorysou částku, Bouvard si vzpomene na svého přítele, zakoupí statek na venkově a oba tam odjedou oddávat se vědám. Jejich diletantské pokusy pěstovat melouny, konzervovat jídlo nebo rozbít atom končí obvykle naprostou katastrofou, staříci přesto nepolevují a žijí životem, po jakém vždy toužili. (Oskar)

(viac)

Zaujímavosti (39)

Jiří Sovák (Bouvard) na vznik seriálu vzpomínal: "S Horníčkem se znám od vojny. Největší práce, kterou jsme spolu dělali, byl seriál Byli jednou dva písaři. Psal to Jaroslav Dietl, ale vymyslel Horníček, ten nápad, že bychom tuto klasickou předlohu spolu mohli dělat. Dietl, protože nás oba znal, jeho myšlenku přijal a řekl, že bude rád vystupovat v roli opisovače, že udělá jen takovou 'psí boudu', do který si my dva vlezeme a tam budeme dělat všechno, co budeme chtít. Byla to velice šťastná myšlenka. (...) Vzali jsme to všichni za správnej konec, jak lze soudit i ze srovnání s francouzským filmem podle téže předlohy." (NIRO)

Obec, ve které zakoupili statek oba písaři, je dle románu poblíž obce Chavignolles v Normandii, mezi Caen a Falaise 160 km západně od Rouen. Ale obec Chavignolles na mapě nenajdeme, takže se jedná o fiktivní název. (sator)

Pánové Miroslav Horníček (Pécuchet) a Jiří Sovák (Bouvard) do dialogů nenápadně zabudovávali jména hereckých kolegů, tvůrců seriálu i svá. V epizodě Dědictví (1972) po odchodu z kanceláře notáře Tardivala (Soběslav Sejk) říká Pécuchet: "Koukal jako vejr." Bouvard: "Já bych řekl spíš jako Sejk." (u DVD v podtitulcích chybně "jako srnka"). V epizodě Divadlo (1972) při ranní diskuzi u snídaně o díle Alexandra Dumase říká Pécuchet: "Prosil bych taky čálek šaje, ano?" (Miloš Čálek - vedoucí výrobního štábu). V epizodě Tělocvik (1972) při radě o způsobu hubnutí doporučuje Pécuchet: "Naopak jíst! Ovšem tedy velice střídmě, do polosyta, jak říká profesor Schmitzer (skutečné jméno Jiřího Sováka), odborník na dietu." (myslitull)

Jaroslav Dietl napsal v roce 1960 divadelní hru „Byli jednou dva...,“ ve které účinkovali Miloš Kopecký a Miroslav Horníček. Hodně se v ní improvizovalo a hra navazovala na poetiku Osvobozeného divadla. O dvanáct let později stejný autor použil část názvu pro tento seriál, coby hold partnerství na jevišti, ale i v životě. (sator)

Román, který se v originále jmenuje „Bouvard et Pécuchet,“ a byl předlohou seriálu, je posledním nedokončeným dílem francouzského prozaika Gustava Flauberta. Román byl vydán roku 1881, rok po smrti autora. V Čechách prvně vyšel román v roce 1930 pod titulem „Na pensi“. (sator)

Role v seriálu byla jedinou filmovou nebo televizní rolí Miroslava Horníčka, na kterou byl hrdý. (raininface)

Miroslav Horníček svou čepici a slamák ze seriálu schraňoval doma až do své smrti. (raininface)

V seriálu není ani jedna scéna natočená ve studiu. (raininface)

Seriál byl natočen v Roztokách u Prahy v Tichém údolí, na statku, který objevil architekt seriálu Zbyněk Hroch. (raininface)

Výtvarnice Ester Krumbachová dala do novin inzerát na historické oděvy, které by se mohly hodit do seriálu. Oděvy poté nakoupila a po malých úpravách v seriálu použila. (Zdroj: 77 seriálů). (M.B)

Manželka pana Sováka uvedla, že smutně proslulá paní Balážová, náměstkyně ředitele Československé televize, vydala příkaz zničit všechny kopie seriálu. Jedinou kopii zachránil vedoucí výrobního štábu Miloš Čálek. (sator)

Miroslav Horníček vzpomínal, že námět na seriál v České televizi nechtěli. Čirou náhodou však potkal v restauraci šéfa kulturního oddělení ÚV KSČ Miroslava Mullera, kterému se svěřil, aniž tušil, o koho jde. Ten poté Horníčkovi s prosazením seriálu pomohl. Šlo však zřejmě o výjimečnou záležitost, protože jmenovaný byl znám jako "hrobník české kultury". (sator)

Horníčkův syn Jan se často chodil dívat na natáčení. Bohužel trpěl epilepsií a jednou po natáčení spadl do louže hluboké snad patnáct centimetrů, dostal záchvat a utopil se. Natáčení se na týden přerušilo, ale po týdnu se začalo znovu pracovat, aniž by to na Horníčkově výkonu to bylo znát. (Kulmon)

Před seriálovou svatbou s Klárou Jernekovou měl Josef Dvořák takovou trému, že si dal před scénou pět panáků na kuráž. (Kulmon)

Kláru Jernekovou trápila kila nahoře, a tak režisér Ján Roháč rozhodl, že když bude hubnout ona, tak budou povinně shazovat kila všichni. Při spoustě jídla, které však písaři pili, si Jerneková stěží udržela svou váhu, Jiří Sovák a Miroslav Horníček nabrali 7 - 10 kilo. (Kulmon)

Věře Tichánkové se dlouho nedařilo správně spadnout do díry, kterou písaři vykopali na dvoře. Když do ní spadla, jak režisér potřeboval, pořádně si natloukla. (Kulmon)

Hlavní protagonisté Miroslav Horníček a Jiří Sovák vůbec neměli texty, pouze si přečetli o čem má daná scéna být a zbytek byl čirou improvizací. (cariada)

Sedmému dílu (Divadlo) chybělo 7 minut. Během hodiny je Miroslav Horníček dopsal a dotočili je. (Elisebah)