Byli jednou dva písaři

"Na čem to ten chlapec chodí? Na chůdách?!? Na našich chůdách?!? Tak on nás podvedl, on to umííí. Ty S M R A D E !!! Ty smrade, ja tě roztrhnu!" Improvizace nezná mezí, o tom mě dokonale přesvědčili Páni herci Sovák s Horníčkem, kterým to před kamerou neuvěřitelně klape, skvěle se doplňují. Ani jediný vtip či poznámka nevyjde do prázdna, vše do sebe skvěle zapadá. Vždycky mi seriál připadal jako Večerníček pro dospělé. Humor, který mi vždy dokonale kápne do noty, repliky, které se navždy zaryjí do paměti. Když jsem byl ještě dítko školou povinné, tak jsem byl schopný o letních prázdninách seriál zhlédnout během jednoho týdne 5x kompletně celý, takový jsem byl fanatik, tak tento skvost zbožňuji, na poli českého seriálu nedostižný Král. (10.08.2007)

Bylo nebylo, jednoho vláčného dne kdesi na lavičce v parku potkali se dva vysloužilí pomatení troubové a jelikož neměli do čeho píchnout, ač by rádi, sčuchli se a přestěhovali na venkov v naději, že ohromí sebe i místní vidláky odbornou vědeckou činností. Jednomu kdysi jakási dáma olízla ucho, druhý nemá ani takové zkušenosti, ovšem k libovolnému tématu má vždy nějakou tu knihu. S obrázky, přirozeně. Nanejvýše osvícené bádání, jehož výsledky mohou konkurovat i velikánovi Cimrmanovi, se tedy mohlo započít. Je libo kadibudku beze stěn? Pravé antické ruiny? Či snad ovcokozu? Nic není nemožné, když za vším stojí urputná snaha a svérázný pohled na svět kolem očima těchto předchůdců Pata a Mata, stačí na všem hledat to dobré a bezmezně věřit vlastní genialitě. (03.06.2014)

Jeden větší Don Kichot než druhý. To je fakt. Tito dva chlapící mi moc k srdci nepřirostli, proto jsem si k nim nikdy pořádně nenašla cestu. A to se tu sešli dva mistři českého televizního humoru. Určitě jim to bylo napsáno přímo na tělo. To je mi jasné. Knižní předlohu jsem nečetla a ani mě to neláká. Tohle nebyl úplně můj šálek kávy. (02.10.2020)

„Tak teď už konečně vím, co mi chybí.“ - „Věda, vědecky základ, pane Bouvarde…“ - „Prd! Ženská!“ - „Pane Bouvarde, jaká ženská, proboha?!“ - „Jakákoliv...“ Staromilský, šibalský, pohodový, příjemný seriál založený na situační komice a slovním humoru („Vystupovat, panstvo!“ - „Ten parchant mě dlouho srá…“ - „Co prosím?“ - „Ale povídám, že ten chlapec mě zlobí.“). Ale nechybí mu i vážnější podtón v podobě přátelství a soužití 2 kmetů. A tyto vzdělance či spíš vykutálené dědky, potměšilé nezbedy, vobšourníky a předchůdce Pata a Mata, je radost při jejich snažení (sklízející ovšem jen samou svízel a pohanu) sledovat. A výborné je i nepsané heslo seriálu: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte!“ Našla by se menší kaňka v podobě kolísavosti kvality vtipů jednotlivých epizod, přesto těch slabších 5* rád napálím. „Já mám o cvičení dokonce spoustu obrázků!“ - „S knížkou?“ - „Ne, bez knížky.“ - „Jak to?“ - „Jsem to vystříhal, páč tam byl cizojazyčný text.“ - „Jak se to jmenovalo?“ - „Kámasútra.“ (08.08.2021)

Tohle nebude klišé, kdy řeknu, že to bylo skutečně mistrovské dílo, ale hlavně koncert Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka. A přesně jak už se píše níže, to, jaký měli prostor pro seberealizaci svou a svých postav v Písařích, to už se asi nikomu nikdy nepostěstí. Oni to však vzali za správný konec a výsledek je velice příjemná záležitost, která ani po dlouhých desetiletích neztrácí nic ze svého génia. (11.04.2012)