Réžia:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Otakar Brousek st. (rozprávač), Jiří Sovák, Miroslav Horníček, Jan Libíček, Jaroslav Moučka, Věra Tichánková, Libuše Havelková, Soběslav Sejk (viac)Epizódy(10)
Obsahy(2)
Francie, 19. století: Na lavičce v parku se jednoho odpoledne setkají dva postarší pánové, Bouvard (Jiří Sovák) a Pécuchet (Miroslav Horníček). Zapovídají se a zjistí, že jsou oba dva písaři a mají necelý měsíc do penze. Kromě toho je pojí společné zájmy o vědu, literaturu a umění. Když pak Bouvardovi zemře kmotr a odkáže mu velkorysou částku, Bouvard si vzpomene na svého přítele, zakoupí statek na venkově a oba tam odjedou oddávat se vědám. Jejich diletantské pokusy pěstovat melouny, konzervovat jídlo nebo rozbít atom končí obvykle naprostou katastrofou, staříci přesto nepolevují a žijí životem, po jakém vždy toužili. (Oskar)
(viac)Recenzie (248)
Jeden z vrcholů československé seriálové tvorby paradoxně vznikl na počátku jednoho z našich celonárodních nejtěžších období, období normalizace, kdy cenzura pracovala na plné obrátky a nesmělo se psát a točit skoro o ničem... A možná právě proto sáhl Jaroslav Dietl k adaptaci neškodné knížečky Gustave Flauberta a vznikl tak seriál, jehož moudrost, laskavost, humor, herecké kreace a jakási poučenost životem mu dávají skutečnou nadčasovou platnost. Hovory obou ústředních postav i přes svou zdánlivou pošetilost v sobě koncentrují životní moudro a ústa pana Sováka a pana Horníčka dávají vnímavému divákovi návod, jak prožít šťastný a spokojený život. Jen více takových ,,pošetilých" písařů... ()
"Vyslovíte nějakou hlubší myšlenku, oni nebudou schopni se s vámi do ní ponořit a nakonec jako blbec dopadnete vy a ne oni.." Písaře mám rád. Diletantskej naivismus neustále suše hláškujících pavědců, v kombinaci s jejich důchodcovskou touhou po dětinským objevování principů fungování světa, je s přibývajícími životními zkušenostmi stále zábavnější. V důchodu patrně přihodím i tu pátou hvězdu. ()
"Pane Bouvarde, existují lidé, kteří tvrdí, že černá jako barva vůbec neexistuje. Že je to vlastně jen nejtemnější odstín bílé. A bílá že také neexistuje, protože je to jen nejsvětlejší odstín černé." "Takže my se vlastně jeden druhému zdáme." Jeden z vůbec nejlepších českých komediálních seriálů. Absurdní disputace dvou diletantských ´vědců´ jsou neodolatelné a s předlohou Gustava Flauberta naštěstí nemá seriál mnoho společného. Román je totiž jen taková mazlavá venkovská idyla á la Babička, ale tenhle seriál je tisíckrát lepší. ()
Opravdu dokonalý seriál, díky kterému se nebudete ani chvilku nudit. Bouvard a Pécuchet coby myslitelé, kteří neustále něco koumají a chtějí vylepšit a zjednodušit, se vám určitě nezapomenutelně vryjí do paměti. Některé jejich snahy jsou opravdu k popukání, ale oni se nikdy nevzdávají, ba naopak - jakmile je napadne něco nového, nestojí jim nic v cestě k tomu, aby svůj plán začali realizovat. Jako vždy perfektní Jiří Sovák i Miroslav Horníček. ()
Tento nesmrtelný seriál přesně vystihuje rčení "uplést z hovna bič". Když se sejdou dva geniální herci, je možné vytvořit vynikající seriál v podstatě "na dvorku", bez jakýchkoli filmařských fičur. Dva rentiéři řeší ty nejbanálnější problémy, jaké si lze představit, a divák se při tom královsky baví. ()
Galéria (18)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (38)
- Pánové Miroslav Horníček (Pécuchet) a Jiří Sovák (Bouvard) do dialogů nenápadně zabudovávali jména hereckých kolegů, tvůrců seriálu i svá. V epizodě Dědictví (1972) po odchodu z kanceláře notáře Tardivala (Soběslav Sejk) říká Pécuchet: "Koukal jako vejr." Bouvard: "Já bych řekl spíš jako Sejk." (u DVD v podtitulcích chybně "jako srnka"). V epizodě Divadlo (1972) při ranní diskuzi u snídaně o díle Alexandra Dumase říká Pécuchet: "Prosil bych taky čálek šaje, ano?" (Miloš Čálek - vedoucí výrobního štábu). V epizodě Tělocvik (1972) při radě o způsobu hubnutí doporučuje Pécuchet: "Naopak jíst! Ovšem tedy velice střídmě, do polosyta, jak říká profesor Schmitzer (skutečné jméno Jiřího Sováka), odborník na dietu." (myslitull)
- Když oba písaři sledovali dalekohledem hanbaté slečny, viděli je hlavou dolů. Je to tak správně, protože objektiv astronomického dalekohledu vytváří vždy obraz stranově i výškově obrácený. (sator)
- Bouvard (Jiří Sovák) použil bonmot: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte.“ Je velmi podobný bonmotu, který je přičítán Janu Werichovi a který zazněl ve filmu Slzy, které svět nevidí (1962): „Když už jste se trapně spletla, tak se to snažte alespoň obrátit v žert. A pokud nemáte smysl pro humor, tak jej aspoň předstírejte.“ (sator)
Reklama