Stará známa pesnička

Jeden z najprístupnejších Resnaisov film a ten najkomerčnejší, aký som od neho videl. Romantický muzikál, ktorý aj keď vám nemusí úplne sadnúť, budete sa pri ňom cítiť príjemne. Nechýbajú ani menšie vizuálne hrátky, tentokrát budete pri záverečnej sekvencii pri párty v byte krútiť hlavou, že čo to tá stále sa opakujúca dvojexpozícia môže znamenať. Väčšiu výhradu mám iba proti dĺžke, pri tomto žánri by stačila úplne hodinka a pol aj keď film natočí tak výrazný autorský režisér, ako Resnais. Tak by som mal chuť si púšťať Pesničku vždy pri melancholických depkách pri daždi a po opici. (03.10.2016)

Protagonisté snímku Stará známá písnička namísto hudebních čísel volně přecházejí z mluvené řeči do zpěvu. Režisér vkládá postavám do úst písničky v originálním znění. Chytře vybrané pasáže skladeb působí přirozeně a dál rozvíjejí děj. K funkčnosti nadsázky přispívá i kvalitní a sympatické herecké obsazení. Charaktery postav jsou natolik soběstačné, že by v kontextu uspěly i bez hudebního doprovodu. Ten však dělá z filmu mnohem výjimečnější zážitek. (Kristýna Pleskotová, Ci 09/2008). (10.01.2021)

Kdybych vyrůstal ve Francii a vstřebával všechny ty francouzské šlágry a šansony, které se objevují ve filmu, bylo by hodnocení nejspíš vyšší, ale takhle jsem vnímal především celkem průměrný scénář, který si pohrává s banální milostnou zápletkou. Slušné obsazení, příjemná atmosféra Paříže a zajímavé postavy se spoustou emocí a nálad. Celkový dojem: 60 %. Nijak zásadní, ale přesto lehce nadprůměrný francouzský kousek. (19.11.2008)

Jsem trochu zklamaný, protože moje fantazie překročila záměry tvůrců. Představoval jsem si, jak všední Francouzi v průběhu běžné konverzace náhle pocítí neodolatelné nutkání, vyskakují na stoly a propukají v zpěv, tančíce přitom za asistence pohledných sboristek, sešikovaných v úhledné geometrické obrazce. Že se ve francouzských ulicích bez předchozího varování odehrají muzikálové orgie a shůry jim bude žehnat sám Gene Kelly. :-) Tak to bohužel není. Postavy se hýbou úplně normálně, nikdo netančí, sboristky se nejspíš rojí v nějaké pečlivě zamčené šatně. Figury vedou fádní dialogy, do nichž občas vloží dvě tři fráze nějakého songu. A chvílemi to má něco do sebe. Třeba když bělovlasý André Dussollier spustí hlasem popového dorostence nebo když muž a žena, kteří se neznají, cvrlikají laškovný kuplet ze 30. let, včetně praskavého zvuku gramodesky. Škoda jen, že toho není víc a je to většinou samoúčelné. 60% (10.04.2006)

Tenhle film určitě nepatří mezi stěžejní díla Alaina Resnaise, ale je to i tak příjemná zábava. Navíc s hravým nápadem, když jsou myšlenky postav vyjádřeny částmi populárních francouzských písní bez ohledu na věk a pohlaví. Což často vyloudí úsměv do tváře. Zábavná forma podtrhuje vztahový a partnerský příběh hledání, objevování, bilancování. Setkání s láskou minulosti, pocit nového a velkolepého vztahu, neopětovaný cit, pomalá cesta sbližování, neschopnost přiznat si své chyby, plánované opuštění partnera, hodně emocí vyřčených i nevyřčených. Je zde šest výrazných postav. Sebevědomá i tápající Odile Lalande (zajímavá Sabine Azéma), její mladá, nadějná a svérázná sestra Camille (dobrá Agnès Jaoui), Odilein trpělivý partner Claude (Pierre Arditi), bývalý sukničkář a hypochondr Nicolas (zajímavý Jean-Pierre Bacri), zamilovaný a obětavý Simon (André Dussollier) a povrchní majitel realitní agentury Marc Duveyrier (Lambert Wilson). A k tomu všemu jsou slyšet části písní takových osobností jako je Charles Aznavour, Edith Piaf, Gilbert Bécaud, Serge Gainsbourg a mnoha dalších. Vše již bylo v různých podobách a obměnách řečeno, vysloveno, zazpíváno. Najít své štěstí, svou lásku a své místo v životě je aktuálním tématem každého času, věku i pohlaví. (28.12.2015)