Euforie

Rue a Jules jsou jedny z nejlepších seriálových postav, jaké jsem kdy viděl. Skvěle napsané, skvěle zahrané, tak autentické a sympatické, že mě jejich příběh prostě přilepil k obrazovce, měl jsem s nimi radost a bál jsem se o ně... Navzdory tomu, že se to vše odehrávalo v naprosto jiném světě, než který já obývám. Ale mazaný je celý seriál, který diváka na jednu stranu jakoby zahlcuje traumaty, nahotou a drsností, ale na druhou stranu ukazuje, že nic z toho není jen pro efekt, není to žádná povinně zahrnutá škatulka teenagerského žánru, protože všechno má smysl a především také nějakou, v minulosti skrytou příčinu. Jedním z největších trumfů Euforie je to, jak zachází s transgender postavou, na kterou vlastně absolutně neupozorňuje a kterou nechává prostě žít, smát se, milovat.... To se mi zdálo přímo krásné. Nerad bych ale zapomněl na to, jak seriál vypadá, protože je plný krásných záběrů a má skvělou hudbu. Ze všech epizod kvalitativně vyčnívá čtvrtá, nesmírně hravě natočená a odehrávající se během pouti, kde se stane spousta důležitých věcí, stoprocentně napínavých i cynicky vtipných. Podobný spád měla ještě epizoda č. 6 na halloweenském večírku. Těším se na druhou řadu!______Druhá řada je ještě lepší než první! Vyniká z ní obzvlášť pátá epizoda, která patří k tomu nejsugestivnějšímu, co jsem v poslední době viděl, nicméně to, co se děje v ostatních, také rozhodně není žádný seriálový standard. Líbí se mi, jak se postavy vyvíjejí, ačkoliv tedy není vždy (respektive skoro nikdy) úplně radost to sledovat, nicméně tu dusnou atmosféru dokáže Sam Levinson několikrát shodit nečekanou černohumornou situací, a za to jsem mu pokaždé děkoval. Jsem rád, že druhá řada neskončila takovým otazníkem jako ta první, ale neznamená to, že bych třetí nechtěl vidět hned. (02.04.2020)