Lautrec

Dobře udělaný životopisný film, život a dílo Toulouse-Lautreca mě hodně zajímá od dob, kdy jsem slyšel v rozhlase na pokračování Moulin Rouge a pak ho několikrát četl. Vcelku věrně je zde však nafilmována předloha jiné biografie, kterou mám někde zasunutou ve své knihovně. Jistou nevýhodou těchto životopisných děl je jejich popisnost, která při délce filmu kolem dvou hodin už začíná diváka trošíčku unavovat, ale to je můj problém. (12.10.2014)

Tento film není známý tak, jak by si jistě zasloužil a to je velká škoda! Vynikající počin režiséra Planchona, nádherná atmosféra, krásný příběh, Montmatre 19. století ožívá na plátně a celý film voní malířskými barvami. ... a ten kankán... "Svět, který nosil van Gogha nemůže být tak špatný"- Lautrec. (18.12.2017)

Lidi, to byla nádhera! O světě pařížské bohémy s lehkostí a se skvělými dialogy, o tragédiích s šarmem, na ničem nešetřící výprava, dokonalí herci parodující v každé vteřině sami sebe, s gustem vyprávěný příběh, u kterého v této atmosféře vůbec nevadí, že víte, jak musí skončit. Moc jsem si pochutnal. (08.02.2014)

Pokud několik málo dnů od zhlédnutí nabudete dojmu, že potřebujete dokument (ev. odbornou literaturu), abyste porozuměli, v čem spočívala výjimečnost Lautreca jakožto malíře, čím je tak důležitý pro dějiny umění, když si uvědomíte, že o něm na základě tohoto filmu nejste schopni říct nic chytrého (kurde, na filmy přeci koukám, abych mohl následně machrovat), zřejmě se někde stala chyba. Na nějaké základní rovině se mi líbila posmutnělá rozpustilost tohohle filmu (přesně zrcadlící Lautrecovo nitro), pendlování mezi hraběcí usedlosti a pařížskými nočními podniky (Lautrecova dvoudomost), různice mezi klasickým a moderním uměním (vivat (post)impresionismus!), s odstupem se mi to však zdá na více než dvouhodinový životopisný film trochu málo. 65 % (22.11.2022)

----- "Jestli jsou umělci proroky, čeká nás pěkné století ..." ----- Nadprůměrně rozverný a lehce frivolní příběh, který si s ničím nedělá těžkou hlavu - s malováním ... ani se životem. Jakoby se bál být příliš osobní - aby na sebe náhodou neprozradil nějakou maličkost, která by pokazila obrázek prezentované bezstarostnosti. Zcela zbytečně se tak uchyluje k povrchnímu, někdy ne zcela opodstatněnému veselí, za nímž jen občas probleskne odraz skutečné Paříže, která nebyla ani zdaleka tak sladká, jak by se na první pohled mohlo zdát. (17.01.2014)