Oko

Průměrný duchařský horor pro náctileté, při jehož sledování člověk pochopí, jak skvělý byl tvůrčí a režijní počin M. Night Shyamalana, který se tímto hororem nechal volně inspirovat při natáčení svého Šestého smyslu - to posunutí významových rovin v struktuře vyprávění ze vztahu partner - partnerka do roviny dospělý - dítě, vznikající vztah - rozpadající se vztah, levná duchařská zápletka - psychologický ponor hlavních postav atd. se při srovnání s inspiračním zdrojem ukazuje jako geniální tvůrčí tah. Oko vyznívá totiž levně - nefunguje ani jako horor (tu trochu strachu, co zažijete v první polovině filmu, spolehlivě přebije nudná romantika druhé poloviny), ani jako psychologický snímek (i když se mnohé věci přímo nabízí...). Navíc to neúnosné množství ,,náhod", které svědčí o špatné práci scénáristů a o vykonstruovanosti scénáře - mladá žena je operovaná a její rekonvalescenční lékař je,,náhodou" mladý pohledný model, který se do ní brzy zamiluje, tenhle hongkongský doktor se svou pacientkou přijedou do Thajska a první lékař v nemocnici tam hned ,,náhodou" mluví nejen anglicky, ale i mandarínsky, mandarínsky mluví ,,náhodou" rovněž i žena, za kterou jedou, ta je nechá bez jakýchkoliv námitek přespat přímo v pokoji její mrtvé dcery atd. atd. Navíc mi silně vadila ta romantická poloha, režisér jakoby chvílemi nevěděl, co chce vlastně točit. Nebo to možná věděl - romantický fantasy tedy duchařský horor pro náctileté, kde většina věcí je tak lehce předvídatelných... (19.12.2007)

Motivická zacyklenosť vychádzajúca zo siahodlhých mytologických koreňov. Jian gui nie je vlastne horor, to je len z polovice. Z tej druhej je tradicionalisticky konštruovanou komornou tragédiou dvoch žien, spojených náhodou naprieč časom a priestorom, ktoré čelia nezvratnosti osudu. Je psychologickou drámou o ťažkom návrate do normálneho života (z temnoty do svetla, ale ako sa hovorí, pod lampou býva najväčšia tma) i spoločenskou alegóriou reprezentujúcou pestrú paletu nepovšimnutých životov, ktoré skončia v zabudnutí a blúdia ako duchovia. Alebo vyčkávajú v aute netušiac, že prišiel ich koniec. Jian gui tiež, i keď nemá hlbšiu myšlienku, ktorá ide za hranicu toho, čo z filmu hneď pochopíme, pracuje vo viacerých plánoch. To môžeme postrehnúť napríklad aj v súvislosti s hrdinkiným liečiacim sa handicapom a s tým súvisiacimi desivými víziami - mimo paralely s vycibrenou audiovizuálnou stránkou, ktorá ponúka hneď niekoľko priam geniálnych scén (pasáž s horu na husle) je to práve zjavovanie duchov. Duchovia sa zjavujú len hrdinke, ak sa pozerá na miesto, kde práve sú. Zároveň ich však vidí len bezprostredne svojimi očami. Lenže vo filme sú dve scény, v ktorých sa duch nachádza kdesi v pozadí, napr. na konci chodby pred bytom, a hrdinka ho vôbec nevidí - my však na chvíľu áno. Dá sa to vysvetliť niekoľkými spôsobmi. Buď vidíme odraz v zrkadle, a tak môže ducha v skutočnosti vidieť aj hrdinka bez toho, že sa k nemu otočí. To by sedelo aj v súvislosti s neúmerne predĺženou chodbou oproti realite. Alebo, naopak, hrdinka ducha nevidí a natíska sa otázka: implantovali bratia Pangovci ono "oko" aj nám? Tretia možnosť je, že sa prosto jedná o chybu, ktorú si nikto nevšimol - ale to je vysoko nepravdepodobné. Záverom jedna otázka na hodnotiacich - prečo všetci píšete, že je to horor thajský, prípadne japonský, keď je už od pohľadu jasné, že je čínsky, resp. hongkongský? No, neriešim, ale je to vcelku vtipné. Hlavne keď sa tak hlúpo pomýlia inak tak inteligentní užívatelia. Ale to už som mimo tému. 80% (23.10.2014)

Při sledování The Eye si rozhodně nebudete v hlavě přemýlat myšlenku, že až film doběhne do finále, budete se ke svému zrakovému orgánu chovat jako k vlastnímu dítěti. Nebudete si při každém mnutí oka představovat jeho důležitost. Oko je zkrátka úplně normální horor. Párkrát vás vyšokuje, párkrát uspí. Místo toho abych při vystvětlovacích pasážích měl oči na stopkách, sledoval jsem raději moji láhev Kofoly, jak už bude skoro vypitá a říkal si, že bych měl teď něco zakousnout. Nadruhou stranu nehalekám, že film je bída. Má své světlé momenty (viz. scéna ve výtahu u které jsem nervozitou učurával, nebo to bylo z toho pití????). Ale prostě a jednoduše nepřebijí tu ukrutnou ospalost. 70% (06.06.2008)

Strach na thajský způsob. Při prvních minutách jsem několikrát zažil onen pocit, který krásně charakterizuje jedno slovenské slovo - „zimomriavky“. To by člověk nevěřil, jak jej dokáže vyděsit scéna, ve které bezmocná poloslepá dívka prochází zdánlivě liduprázdnou nemocniční chodbou. Pro dosažení kýženého efektu doporučuji sledovat Oko sám, v noci a na přístroji s pořádnou zvukovou aparaturou. Ovšem krom atmosférických duchařských lekaček nemá první hodina filmu čím zabavit. Příběh nikam nesměřuje, hlavní hrdinka svůj problém neřeší, spíš se mu vyhýbá. Teprve v posledních třiceti minutách nabírá odvahu zjistit, řečeno hororovým slangem, „kde je zakopaná mrtvola“. Škoda že celý film nedisponuje kvalitami několika scén na hranici geniality (divoká hra na housle, oběšení), ale to už by byla příliš velká nálož i pro ty nejotrlejší borce. Pokud se rádi bojíte a dáváte přednost stupňované atmosféře strachu před upižláváním končetin, klidně si tuto verzi příběhu o tom, že někdy je lepší nic nevidět, dopřejte. 65% Zajímavé komentáře: MIMIC, Terminus, Kusko.t2, galiyosha (28.08.2006)

Jeden z velmi zajímavých asijských hororů. Za pozornost stojí zejména kvůli scénám, ze kterých skutečně běhá mráz po zádech. Tyto sekvence jsou natočeny vskutku bravurně. Další silnou stránkou je, že film dostane v průběhu asi třikrát nečekaně nový směr. Když už má divák zápletku se vyřešenou, vydá se hlavní hrdinka hledat dákyni svých očí. Slabší jsou některé herecké výkony. A pak jsou zde scény, které bych raději vystřihnul. Například scéna kdy sestra hlavní hrdinky požádá Loa, aby jí doprovodi Munl domů je natočena vysloveně debilně a je navíc doprovázena stupidní hudbou. Pár takových seků dokáže zkazit jinak dobrý film. (22.11.2004)