Pod pískem

Sonda do duše ženy středního věku, která tak nějak ztratí na pláži svého manžela a co z toho plyne...psychické problémy, popírání skutečnosti....ač byla její role zahrána velmi dobře Charlotte Ramplingovou, na víc hvězd to nebude. Nezaujalo mi to, jak jsem předpokládala, scénář ukazoval ženu pořád nad věcí a o nějakém zaváhání či běžném životě v realitě nemůže být ani řeč. Ale i tak slušné. (15.05.2014)

Ak máte pocit, že do vášho vzťahu a dlhoročného spolužitia sa začína vkrádať nuda, tak si radšej nechoďte zaplávať. Aspoň potom nebudete musieť riešiť nevysvetliteľné záhady. Tento Ozon je taký typický ako vôňa ozónu po daždi. V každom prípade opäť pozoruhodný minimalistický kúsok, ktorý sa môže plne spoľahnúť na herecké umenie starej rašple Charlotte Rampling. Neskutočne antipatická žena. (25.04.2017)

Herecký koncert Charlotte Rampling pod taktovkou mistra ženského francouzského filmu Francoise Ozona. Civilní herecký projev téhle herečky dává filmu další rozměr, kdy se z odchodu manžela (ať už za tím odchodem bylo cokoli) stává osobní tragédie, ze které je jen jedna cesta - víra. Nebo tak nějak :) Nejvíc mě asi oslovily scény z márnice, kde si s divákem režisér hraje snad nejvíc. Napřed něco vysvětlí, ukáže a následně to úplně popře. Vedlejší linie se stárnoucím bonvivánem Vincentem, kdy Marie v těch nejméně vhodných momentech propadá v záchvaty smíchu, nebyla vůbec špatná. Přesto je vidět, že Ozon svoje herečky miluje a nechává jim dostatek prostoru - většinou na úkor (vedlejších) mužských kolegů. Snad proto - pro jeho lásku, obdiv a respekt k velkým (i menším) frnacouzským (i britským) herečkám - se mi jeho filmy tolik líběj. (01.05.2012)

To byl hlavně herecký koncert Charlotte Rampling, která zde ztvárnila ženu, která zcela uzavřela svou mysl před smutnou událostí, kterou byla smrt jejího muže. Citlivě natočené drama se smyslem pro detail, ve velmi pomalém tempu, které ne každého diváka nadchne. Velmi pěkně byl vykreslený její duševní zmatek, který byl jasně patrný na tváři v momentech, kdy její mysl bojovala s tím, zda přijmout realitu a nebo jí popřít a Marie se tak postupně dostává na velmi tenkou hranici mezi šílenstvím a zdravým rozumem. Bruno Cremer se moc ke slovu nedostal a to je možná škoda, ale scénář mu to tady víc nedovolil. 3,5* (22.06.2013)

Já mám někdy pocit, že tyhle francouzský psychlogický minimalismy vzníkají jen proto, aby se Francouzi mohli vytahovat jak skvělý maj herce. Tady je to Charlotte, která svým hereckým výkonem rozdává diváckej zážitek po kilech. Pokud jde o příběh, tak ani ryba ani rak, prostě jsem to odkoukal a nenadšen ani nenasrán jsem po skončení odešel na kutě. (07.05.2014)