Střílejte na měsíc

Na hádky a rozvod najviac doplácajú deti, tak to proste je. Tento film ukazuje krízu manželského páru po 15 rokoch, takých kríz je aj v skutočnosti veľa, ale tento príbeh teda tuctový nieje, emočne veľmi silný, až mrazivo realistický, postavený na precíznom scenári, réžii a dokonalých hereckých výkonoch. Geniálny Alan Parker to drží pevne v opratiach a nepustí ani na sekundu, bez hluchého miesta. Je to vlastne smutný príbeh, detí vám bude ľúto, ale neznamená, že sa aj nezasmejete. Potešil ma aj sympaťák Peter "Robocop" Weller. Musím vytknúť scénu po pohrebe a hlavne ten záver, to som absolútne nečakal, ale ukázal, že niekedy proste nieje cesty späť. Je to vážne len príbeh o manželskej kríze, rozvode a ich následkoch na ľudí okolo, ale tak dokonale nakrútené, že keď sa na to pozriem zo všetkých strán, musím dať plný počet *. (10.08.2022)

Manželství je instituce, o kterou je potřeba pečovat. Obzvlášť má-li za sebou patnáct let. Jinak to může dopadnout tak, jako mezi Georgem a Faith. Těm dvěma už totiž nepomohl ani rozvod. Albert Finney a Diane Keaton. Tak vášniví a tak chladní. Tak vzdálení a tak blízcí. Tak realističtí, až mě mrazí... (19.02.2010)

I was never right for you, was I, George? It was like I sang all the music, but I never knew the words. Ve vztahu je vždy potřeba dvou. Spolu vzlétneš i padneš, spolu miluješ i nenávidíš. Spolu žiješ a umíráš. A když ten jeden najednou odejde, dostává tohle vše mnohem rychlejší spád. George uhodil a Faith stála, čekající tu facku, ale už ne pěst. (25.03.2020)

Náročně vstřebávám silné, až tísnivě drásavé emoce, když si po skončení třídím dojmy z dramatu Alana Parkera. Již první scéna mě dostala, jak trefně naznačuje napětí a odcizení vyhaslého manželsví, kdy kamera nám dává možnost sledovat nevyrovnaně zoufalé pocity otce, zatímco zvuk nabízí uvolněné dění mezi matkou a čtyřmi dcerami z jiné místnosti, plné odlišných starostí před účastí na večerní akci. Plný kontrastů je zpočátku i upadající vztah George a Faith, kteří jinak (zdánlivě spokojeně) působí na veřejnosti nebo před dětmi – a jinak, když se ocitají sami v domácnosti... ale jen do chvíle, než se situace přes rozvod a opětovná shlédání nevyhrotí ještě víc. Diane Keatonová je tu svým civilně charakterním výkonem naprosto odzbrojující, jak spontánně působí její veškeré barvité emoce a projev, jednou náhle zoufalá, jindy nacházející chvilkovou spokojenost v zůstavajících jistotách a nadějích... a Albert Finney jí svým přesně vystiženým častým neklidem, otrávením a na povrch vyplouvající agresí výborně doplňuje. Opětovně nemastně fádní Weller naštěstí nemá tolik prostoru, aby mi zkazil zážitek z filmu v režii Parkera, který opět zručně zvládá i skupinu dětských herců. Způsobem vyhrocení rodinné situace, silně realisticky ztvárněnými emocemi a stylem s mnoha statickými záběry to občas připomíná až Hanekeho filmy, ani Parker se neštítí až cynicky nepříjemného zvratu v okamžiku poslední naděje, ač oproti svému rakouskému kolegovi mu vůbec není cizí podobně tíživý příběh proložit i humorem, kdy jedna z hádek (po pohřbu v restauraci) působí v rámci závratné vztahové katarze až komediálně, s parodickým zpěvem klavíristky v pozadí... a také ani podobný film nezapomíná Parker osvěžit řádkou poetických záběrů, které až melancholickým způsobem vytváří zvláštně podmanivou podzimní náladu. [90%] (25.02.2024)

Kde nic není, ani Diane s Albertem neberou. Chápu pointu filmu, ale nechápu proč je divákům servírována za asistence nulového dějství, které je místy bohužel "oživováno" bandou uřvanejch harantů. Absenci soundtracku tu rovněž vnímám jak mínus. A jestli měl šokovat závěr, tak to se kurva povedlo. (SPOILER!!). "Pche, já vám ten kurt ještě upravim. Vezmu auto, všechno vám zbouram na sračky, klátič mojí starý mi rozbije dršku a jak se budu válet na zemi v krvi, zavolám: "Faiiiiiith!"Pokud nuda a teatrální kreace mrazí, pak poslední věta v obsahu tohoto filmu dává smysl... (11.03.2021)