Pink Floyd: The Wall

Pink Floyd neposlouchám a kromě jedné písně žádnou z těch, oc ve filmu zazní, neznám. Zpočátku jsem neztušil, o co ve filmu go, ale pak jsem pochopil, že je to sonda do života zpěváka? Pink Floyd. Jako malý přišel o otce a snažil se ho všude najít, ve škole ho šikanovali učitelé, jak zestárl a oženil se, tak mu zahýbala žena a poněkud se z toho zcvokl, beztak určitě proto, že bral drogy. Na koncertě, kde vypadal jako novodobý Hitler, si pak na publiku vybíjel svoje traumata. (01.09.2009)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $22,244,207║Tržby Celosvetovo $31,200,000║ Hudba fajn o tom niet pochýb ale nevyváženosť obrázkov a vizuálu to zrážajú do kolien, skôr by som bral tie animácie tie boli super, miestami úchylné, zvrhlé a príliš agresívne čo sa týka výpovednej hodnoty v tomto ohľade ta spadalo do takej samoúčelnosti. /40%/ (26.01.2010)

V současné době Floydy poclouchám docela dost. Album the Wall se mi líbilo ze všech jejich alb téměř nejméně a nechápal jsem proč je zrovinka okolo tohoto alba takový humbuk. No a tak jsem se pustil film a už to chápu. V kombinaci s tímto filmem dostává hudba zcela nové obrysy a kombinace písniček, filmu a kreslených scén je úžasná. Waters si to tady účtuje s celým světem a jeho vztek/smutek efektivně přenáší i na diváky. (07.09.2005)

Pink Floyd patří mezi mé nejoblíbenější hudební skupiny, zvláště díky emocím, které ve mě jejich hudba vyvolává. Naprosto absolutní je Final Cut, (bohužel) poslední společné album, strach doby studené války je naprosto hmatatelný. Obdobné je to s The Wall, Watersovou osobní zpovědí, ve které se dozvídáme, co cítí chlapec a později mladý úspěšný muž, jenž nepoznal otce, který je pro něj jen mlhavou autoritou a nahlas nevyřčenou touhou. Matka miluje a chrání, ale chybí jí vřelost. Strach z vlastní popularity, zbožštění. Deprese, neschopnost dát najevo cit. Zeď, do níž sami přidáváme cihly. V tomto filmu se vypravěčem stává rovnoměrně hudební i obrazová složka, která sestává jednak z hraných sekvencí (skvělé záběry například na pochodující kluky na nádraží nebo vojáky odcházející do večerního slunce), jednak z animovaných fází (Gerald Scarfe). O animované části už bylo napsáno mnoho, omezím se na konstatování, že takovou tvůrčí invenci jsem ještě neviděl. Spojení hudby a obrazu působí velice sugestivně, obě složky se dokonale doplňují. Proto toto dílo lze brát jen jako celek, poselství o důležitosti opravdových citů. (01.03.2006)

Kráčející kladívka, cihly ve zdi a zpívající dětský sbor. Jestli toto není originalita, tak co? Luxusní hudba, dokonalá vizuální stránka a krásně ztvárněné fantasmagorijní představy. V tvorbě Pink Floyd bych se rozhodně neoznačila za profesionálního znalce, v jejich kariéře a tvorbě se příliš neorientuju. Známo mi je jen pár songů. Možná i z tohoto důvodu uděluji čtyři hvězdičky. "We don’t need no education, we don’t need no thought control, no dark sarcasm in the classroom, hey, teacher leave them kids alone, all in all it's just an another brick in the wall." (17.04.2008)