Horiace Mississippi

Povedený snímek zručného režiséra Alana Parkera, který se zabývá problematikou lidských práv Afroameričanů a rasismu v bouřlivých šedesátých letech v konzervativním prostředí amerického jihu. V době, kdy se sever Spojených států již v tomto směru velmi liberalizuje, kdy Martin Luther King je v čele umírněného křídla sociálního hnutí za zrovnoprávnění barevných Američanů, čili v době, kdy se na jih Spojených států dívají pokrokoví Američané ze severu jako na něco silně zpátečnického, buranského a zkostnatělého. V tomto bouřlivém a nestálém prostředí mají federální agenti, které vede idealista a liberálně smýšlející William Defoe a doplňuje ho pragmatik a realista Gene Hackman, vyšetřit zřejmě rasově motivovanou vraždu tří politických aktivistů boje za lidská práva. Atmosféra vykreslena velmi působivě i skrze poměrně střízlivě zachycenou brutalitu, ačkoliv mohl jít režisér v tomto směru ještě krapet dál. Kladem je vystižení dobových hodnotových proudů a především předložení nikoliv černobílého pohledu na problematiku, ale snaha o komplexnější postižení komplikovaného fenoménu (nejsou jen dobří a zlí, nejsou jen rasisté a liberálové). 9/10! (03.01.2012)

Kvalitní kriminální drama s tématikou rasismu má dva ohromné tahouny: Willem Dafoe a především Gene Hackman si v rolích vyšetřovatelů vražd snadno získají sympatie diváků. Dafoe coby idealistický mladý detektiv je poněkud za ňoumu, Hackman jako zkušený cynický harcovník má roli šitou přímo na tělo, herci ve vedlejších rolích zdatně asistují. Odkrývání kořenů nenávisti v jednom jižanském městečku po většinu času nenudí, atmosféra je správně dusná, motivy k zamyšlení jsou sice poněkud obligátní, ale ve výsledku jde o výborný film. Ráda se na něj někdy podívám i potřetí:-). 85% (04.12.2009)

Nikdy by mě nenapadlo, že by mohlo tak skvěle ladit duo Hackman a Dafoe. Opravdu mistrovský tah režiséra. Příběh je poté trošku taková klasika o nelehkém životě opálených ve státech, kde lidé preferovali barvu bílou. Musím říct, že už mě trošku sere množství filmů ohledně černobílého konfliktu. Tento však rozhodně patří k vydařenějším. Násilí je zde požehnaně, ale tvůrci s ním rozhodně nepracují bezúčelně. Každý úder zde má své silné emotivní místo. Divácký dojem určitě umocňuje i to, že průběh vyšetřování působí velice realisticky. Závěr byl poté naprostou lahůdkou. Ani přes silné stránky se však snímek nevyvaroval spoustě slabších pasážích, kdy jsem propadal nudě. Zřejmě je to zapříčiněno obrovskou přesyceností filmového světa snímky se stejnou tématikou. (10.06.2018)

85% Režijní virtuos Alan Parker, pán, který je pro mě vždy zárukou kvality a na jehož práci si vždy rád vyhradím dvě volné hodiny, si nevybírá nikdy jednoduchá témata. V Mississippi Burning rozebírá na šabloně jednoduché "columbovské" detektivky (od první scény víme, kdo je vrah) nejpalčivější jizvu na hrdé tváři hvězd a pruhů - rasizmus. Příběh o šikaně černochů jižanskými burany, kteří uděli zásadní chybu - zabili i dva bílé - sledujeme dvojíma očima: Pohledem postaršího detektiva FBI, který v tomto prostředí vyrůstal, byl vychováván v nenávisti k černochům, částečně chápe zdejší lidi ale z tohoto prostředí utekl a rasizmus neuzává (těžko si v téhle roli představit někoho jiného než božského Gena Hackmana) a očima jeho mladého naivního velitele, který to vůbec nechápe a místo aby se ponořil pod nános bahna, chce ho rozdrtit armádou vládních agentů (začínající ale již tenkrát skvělý Willem Defoe). Je trochu škoda, že druhý z pánu má méně prostoru a jejich vzájemná konfrontace je sice místy hodně ostrá, ale o scénu dál už jsou na sebe hodní a jejich závěrečné skamarádění je pak trošičku málo propracované. Nicméně Alan Parker odvedl ve střižně mistrovskou práci a klade záběry za sebe velmi promyšleně, v tom správném tempu, že je film napínavý a místy opravdu strhující. (10.04.2008)

Film z posledního zlatého období Ku-Klux-Klanu, kdy byla společnost na Jihu pevně rozdělena a každý dobře věděl, kam patří. Gene Hackman a Willem Dafoe jako dva dva pohledy na tématiku boje za práva barevných. Hackman nemůže souhlasit se zbytečným a nepromyšleným násilím, avšak prostředí, v kterém vyrostl, ho nutí nezaujímat jednoznačný postoj a zachovávat si značný odstup. Willem Dafoe v jedné ze svých řídkých lidských rolí je naproti tomu stoprocentní idealista, který se domívá, že stačí jednou seknout a gordický uzel bude navždy zapomenut. Celému příběhu možná trochu škodí závěrečné absolutní zosobnění představovaných hodnotových směrů, kdy jakmile je zápletka rozřešena, je vše jakoby v pořádku a problémy zmizely. (26.01.2005)