Polnočný expres

,,TOTO NIE JE AMERIKA. TOTO JE TURECKO." __ Pred pozretím som o tomto filme veľa nevedel, ani to, že sa prakticky celý odohráva vo väzení a naivne som si myslel, že dopravný prostriedok v jeho názve sa tu naozaj aj objaví. No a po takomto postupnom zaujímavom zistení sa mi začali v mysli vynárať filmy, ktoré som s touto tématikou už videl a tie reči o Shawshanku tu vôbec nechápem. Darabontov opus mi napr. nenapadol vôbec, nakoľko tieto dva filmy majú spoločné úplne minimum. Shawshank je omnoho miernejším, navyše Expres sa odohráva v ,,cudzine" a hlavný hrdina tu rozhodne nie je nevinný a o problémy, do ktorých sa dostal si aj koledoval. Osobne by som ho teda skôr prirovnal, hlavne čo do spôsobu praktík, k Motýľovi. Na druhej strane som si po jeho pozretí povedal: No a čo? Príbeh to nie je mimoriadny, tieto veci sa stali mnohým ľudom pred Hayesom a udiali sa aj po ňom. Za svoj úspech môže vďačiť určite knižnej predlohy s ktorou sa autor zrejme musel dosť poponáhľať, keď film vznikol necelé tri roky po jeho úteku z väzenia. Po diváckej stránke ma vôbec nenudil a hlavne prvá hodina ubehla ani neviem ako. Zaujali ma predovšetkým zdrogovaný John ,,Merrick" Hurt a pravdepodobne po zásluhe oscarová elektronická hudba. Oliver Stone dostal za tento film svojho prvého a zatiaľ i posledného neréžijného Oscara a za zmienku stojí aj to, že Polnočný expres bol vyznamenaný najväčším počtom Zlatých glóbusov - bolo ich 6 a toľko dostal už len Formanov príbeh z blázinca. Ako sa zdá, filmy z prostredia ľudí žijúcich v obmedzených priestoroch sú obzvlášť cenené. (23.08.2009)

Úžasné vězenské drama, které je podle mě mnohem silnější a působivější než Shawshank. Atmosféra beznaděje a brutálních podmínek v tureckých věznicích je vykreslená maximálně sugestivně a každého okamžitě vtáhne do děj a nepustí až do závěrečných titulků. Brad Devis podává skvělý výkon, stejně jako všichni ostatní spoluvězni a dozorci. Vše je ještě umocněno výborným soundtrackem v pozadí. Po tomhle filmu si člověk uvědomí, že svět není jen západní kultura. Opravdový klenot světové kinematografie! (20.02.2006)

Všechny filmy Alana Parkera jsou politikum, nejinak je tomu i u Půlnočního expresu. Mají-li ale jeho ostatní filmy politické opodstatnění, pak tady se Parker zřejmě dal do služeb studené války. Půlnoční expres zavání propagandou na sto honů. Nepochybuji o tom, že turecké vězení, zvlášť v 70. letech, bylo peklem na Zemi, ale natočit film o příčinách a pobytu v něm takhle tendenčně, za tím je patrný zřejmý ideologický záměr - vykreslit Turecko coby prohnilou totalitu a amerického ,,hrdinu" coby nevinou oběť. Ani jeden jediný Turek v celém filmu není normální, slušný, charakterní; relativizuje se vina, jako by pašování drogy bylo vlastně něco normálního; věci, které se běžně dějí i v amerických věznicích a existují z podstaty této instituce (viz třeba jen o dva roky mladší Brubaker), jsou připisovány charakteru turecké reality (drsný bachař zneužívající své moci, násilí, homosexualita...); navíc mne uzemnila americká arogance a nerespektování tradic a místních zvyků (řeč u odvolacího soudu; Američanka jde navštívit hlavního hrdinu do vězení, navíc v 70. letech, bez podprsenky jen v bílé průsvitné halence, u soudu zase sedí v minisukni...verbální odsuzování homosexuálních praktik mezi tureckými vězni je pak korunováno romanticky inscenovanou milostnou scénou mezi americkým a skandinávským vězněm...což je pointováno něžným! odmítnutím). Oceňuji atmosféru snímku i profesní kvality (úvodní scéna má grády), navíc sám film je legenda, etalon subžánru vězeňských dramat, ale při jeho zhlédnutí mi bylo smutno spíš z jeho podstaty, než z osudů v něm zobrazených, teprve po přesunu do ,,sekce 13" jsem začal mít pocit, že míra viny mladého arogantního Američana není adekvátní míře trestu. (24.05.2015)

Jsem Billy Hayes, totiž býval jsem... Ano, v tureckém arestu neznamená nic vaše jméno, ani to, odkud pocházíte, přesto, že na první pohled nepůsobí nijak hrůzostrašně, charakterizovala bych ho jako vězení tržnicovitého typu, s volným pohybem osob a zboží, ale že dokáže naučit pokoře! Dokonce i Billyho, který by mohl vést seminář v namachrovanosti poté, co vás v Turecku dostanou se dvěma kily hašiše - tedy během prvních hodin, jen do káravé lekce po svévolném opuštění odemčené cely, za účelem zapůjčení deky... Jóó, tady se nabízí poučení - než se budete chtít obohatit převážením drog z cizí země, zjistěte si úroveň vězeňství, politickou situaci a sazby za přechovávání i distribuci - čímž chci říct - takových já, s'il vous plaît, nelituju. (05.03.2014)

Tak tento film nepřináší nějak překvapivou zápletku, ale je skvěle natočen a má velice silný příběh. Mladý Američan je za pokus propašovat 2 kila hašiše odsouzen do tureckého vězení. Celý film je o jeho boji dostat se na svobodu ať už legální, právní cestou, nebo nelegálním způsobem - útěkem. Film je podle mého názoru takovým mixem Útěku z Alkatrazu a Vykoupením z věznice Shawshank. Co mě velmi potěšilo byla absence amerického patosu typu ("Jsem Američan, mám svá práva, tohle by se nikdy v Americe nestalo"), který je tak protivně všudypřítomný například u mladšího bratříčka filmu Půlnoční expres - Rudém labyrintu s Richardem Gerem. Jo a ještě jedna věc - Brad Davis se neuvěřitelně podobá mladému Kurtu Russelovi. Tak to je vše:-) (12.05.2005)