Evita
Evita
Réžia:
Alan ParkerKamera:
Darius KhondjiHudba:
Andrew Lloyd WebberHrajú:
Madonna, Antonio Banderas, Jonathan Pryce, Jimmy Nail, Andrea Corr, Adriá Collado, Mark Ryan, Alan Parker, Vera Fogwill, Billie Piper, Diego Leske, Ana Justo (viac)Obsahy(1)
Životní příběh Evy Duarte (Madonna), která opouští svůj venkovský domov a vydává se do Buenos Aires. Nakonec se chudá dívka stává manželkou prezidenta Peróna a hrdinkou argentinského lidu… Film Evita byl odměněn třemi Zlatými glóby, díky nezapomenutelným výkonům Madonny, Antonio Banderase a držitele ceny Tony® Andrewa Lloyda Webbera. Příběh vypráví všeználek a rolník Ché (Banderas): Evita (Madonna) opouští svůj chudý domov a vydává se do Buenos Aires. Píší se čtyřicátá léta a mladá Evita má hlavu plnou snů. Brzy se po společenském žebříčku vyšplhá na výsluní, z herečky ve špatných filmech se stane společensky uznávanou ženou. Brzy se vdává za budoucího prezidenta Juana Peróna (Jonathan Pryce) a dostane tak největší roli svého života – stává se první dámou Argentiny. Lidmi je zbožňována, ovšem pro svou stoupající politickou moc je opovrhována armádou. Její život se však brzy hroutí - ve věku 33 let jí je diagnostikována rakovina... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (187)
Jako muzikál se mi líbily jen 2 skladby a to je na muzikál málo, ale velmi dobře zachycuje krátkozrakost a naivitu národa, který zbožňuje první dámu, jež se dostala k postu jen přes postel. Až jsem začala přemýšlet, zda tato dáma nepoložila základy moderní demokracie, dnešního modelu republiky, kdy občan přímo žádá, aby se politici předváděli a slibovali nesplnitelné cíle. Madona byla ve své roli skvělá a Antonio Banderas hezky zpívá a tančí jak nám již předvedl v mnoha dílech. ()
Ocenění: Oscar 1996 - píseň (You Must Love Me); nominace: výprava, kamera, střih, zvuk Zlaté glóby - film (muzikál/komedie), píseň (You Must Love Me), herečka v komedii/muzikálu (Madonna); nominace: režie, herec v komedii/muzikálu (A. Banderas) BAFTA - nominace: cena Anthonyho Asquitha za hudbu, kamera, kostýmy, střih, masky, výprava, adaptovaný scénář, zvuk Blockbuster Entertainment Awards - oblíbená píseň (Don't Cry For Me Argentina) Los Angeles Film Critics Association Awards - výprava Satellite Awards - film (komedie/muzikál), kostýmy, píseň (You Must Love Me) ....Scénář : Oliver Stone a Alan Parker. Kamera : Darius Khondji. Hudba a texty - Andrew Lloyd Webber a Tim Rice. http://www.youtube.com/watch?v=rxAmCxfWA4o ()
TV/// Obsazení 5/10 Děj 8/10 Hudba 10/10 Efekty 5/10/// +moderní hudba, zpívající Antonio Banderas, má to spád, texty písní dávají smysl -slabší charakteristika (vedlejších) postav, horší srozumitelnost časového obdobý/// Hodně mě to bavilo. Hlavně díky soundtracku a faktu, že ve filmu se neustále zpívá. Mluvených dialogů je minimum. Film sice nenabídne žadnou muzikálovou choreografii, přesto jako muzikál vyniká a díky Madonně a jejím písním se na film dá dívat vícekrát. Navíc mi ty písničky přišli povědomé./// Celkem 73%/// ()
Nemůžu přijít na to, proč nedat pět hvězd. Nakonec totiž neruší nic a zůstane skvěle a snad až nepochopitelně jednoduchou a chytlavou muzikálovou formou vystižená hořká ambivalence dobrých úmyslů (aniž by byly zpochybňovány), zkříží-li se s touhou po snazší cestě (která nikdy nevede k cíli), po osobní úlevě, velkých penězích a moci, jsou-li od samého počátku zevnitř korumpovány pragmatismem, a průběžně oslepujícího zlatého hávu zbavovaná, obnažovaná nebezpečná ošidnost budování kultu, jenž už ze své podstaty utváření nikdy nemůže dát obyčejným lidem to, več doufají, co slibuje a na víře v co je zbudován a pěstován - totiž autonomii, rovnoprávnost a nezávislost. Na dřeň se tu s úsměvem a písní na rtech odhaluje cynismus mocných a přiznává se holá skutečnost, že každá charita naopak jen upevňuje závislost na diktátu moci a zvůle a že cesta do vysoké politiky je vždy dlážděna ztrátou ideálů a ambicí skutečně v samém základu změnit svět chudých, vymýtit chudobu a ekonomickou závislost a že už sám úmysl se po ní vydat prozrazuje vnitřní ochotu člověka se zaprodat, nechat se omámit a okouzlit vlastní důležitostí, možností ovládat, rozhodovat nad životy druhých téměř jako demiurg a opájet se chvilkovou radostí vyvolanou v davech nad drobnými dárky, na úkor možnosti skutečně vymýtit základní nespravedlnost a změnit systém, v němž je možná charita, privilegovanost mocných a kult, ve spravedlivější, kde by nic z toho existovat nemuselo a tedy nemohlo. Hořká sonda odkrývající základní paradox, že ti, kteří se dostanou na pozice, odkud opravdu mohou měnit společnost, to vlastně v hloubi duše nikdy neměli v úmyslu udělat. *~ ()
Dala jsem si po hodně letech opáčko a pokusila se vydržet tenhle muzikál. Muzikály, tedy dobré, mám hodně ráda. Ale nemůžu si pomoci, A. L. Webberovi už prostě na chuť nepřijdu. Všechny ty jeho kusy jsou takový dutý, snad jen Jesus Christ je zajímavý, tady, i když by i děj mohl být poutavý, tak se tam neděje v podstatě nic jiného, než že Madonna stojí před davem a kyne mu rukama vysoko zvednutýma, Banderas je za rebela, asi největší plus filmu, a Perón J. Pryce je směšná potutelně se usmívající živá kulisa. Pár tklivých, nijak vyjímečných melodií a mezi nimi spousta nudné hudební omáčky, jak typické právě u Webbera. Na výlučně zpívaný muzikál dle mého trapné a přes 2 hodiny téměř k nepřečkání, Les Miserables, to je jiná káva. A tanečně je to taky bída, všimla jsem si ke konci valčíku Madonny s Banderasem, to měl být asi vrchol, ale bylo to trapné. Za mě horší 3*. ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (22)
-
Představitelka titulní role, Madonna, si během natáčení pro časopis Vanity Fair psala deníček. Několik výtažků, díl třetí:
- Sobota, 6. dubna: Natáčení jde dobře, ale mně připadá, jako by se zastavil čas. Co se nedá zastavit, je dítě, které ve mně roste. Dozvěděla jsem se to před třemi týdny. Mám obrovskou radost, ale zároveň tak velký strach z toho, jak mé těhotenství ovlivní film (mé další dítě), že jsem o tom ani nemohla psát. Konečně se musím podívat pravdě do očí a říct o tom produkci. Už proto, že mi přestávají sedět kostýmy. Radši nemyslím na to, že je před námi ještě šest týdnů natáčení a v nich ty nejhorší taneční scény. Alan už všechno ví. Řekla jsem mu to hned, jak jsem měla od doktora výsledky testů.
- Pondělí, 15. dubna: Minulá noc byla peklo. Byla jsem čtrnáct hodin na nohou a to většinou při tanci. (...) Antonio stále ještě neví, že jsem těhotná a pořád se mě ptá, co si myslím o jménech, která s Melanií vymysleli pro své dítě. Snažím se ho nepozvracet.
- Neděle, 18. května: Točili jsme detaily k balkónové scéně. Produkce najala 20 komparsistů, aby mi vytvářeli pod balkónem atmosféru tisícihlavého davu. Jejich reakce byly ve srovnání s Argentinci tak mdlé, že jsem poprosila Alana, jestli by mi radši nepůjčil členy štábu. Za chvilku se všichni sešli a já z jejich pohledů a reakcí cítila takovou podporu a lásku, až jsem zapomněla, že nejsem v Argentině. Poprvé za celou dobu natáčení jsme byli jako skutečná rodina a já poznala, jak velká láska ve mě vyrostla ke každému členovi tohohle pojízdného cirkusu. A to včetně těch, kteří mi šli celou dobu na nervy. Moje víra v lidstvo je znovuobnovena.
- Pondělí, 27. května: Hurá! Zítra je poslední den natáčení. Bude dlouhý, možná osmnáct hodin, ale komu to vadí? Mám už dost síly, abych ten maratón dokončila. Občas se přistihnu, jak se hlasitě směju. Bezdůvodně, jen tak sama pro sebe. (...) Večer jdu na rozlučkovou večeři s několika herci a členy štábu. Budeme si vzájemně dávat dárky a naposledy si postěžujeme na dřinu, kterou máme za sebou. Není život nádherný?! (NIRO)
- Madonna ve filmu vystřídala 85 kostýmů, 39 klobouků, 45 párů bot a 56 párů náušnic, čímž si vysloužila zápis do "Guinessovy knihy rekordů". (Larrysbride)
-
Představitelka titulní role, Madonna, si během natáčení pro časopis Vanity Fair psala deníček. Několik výtažků, díl první:
- Buenos Aires, pátek, 26. ledna: Byla jsem na večeři s kameramanem Dariusem Khondjim. Je ohromně talentovaný a roztomilý. Mluvil o tom, že v průběhu natáčení musíme být jednotní, potlačit negativní emoce a pokud možno si nestěžovat. Jemu se to snadno říká - místní lidé se na něj nevrhají a nezkoušejí si utrhnout kus jeho šatů, kdykoliv vyjde ven.
- Sobota, 27. ledna: Byla jsem na drinku s Plácidem Domingem. Byl okouzlující a jen tak mezi řečí prohodil, že v našem filmu odmítl roli Peróna. Po dvaceti minutách hovoru se mnou pak přiznal, že toho lituje. Později: mám za sebou testy make-upu a paruk. Našli jsme jedinou světle hnědou, ve které si nepřipadám jako kokršpaněl.
- Pátek, 2. února: Jsem hrozně unavená. Celý den jsem trénovala tango s místními profesionály. Jeden byl starší a vypadal směšně. Druhý byl mladší a taky vypadal směšně. Vyděsili mě, protože až do dneška jsem si myslela, že mi tango docela jde. Ten starší se mnou měl trpělivost, ale mladší se chtěl vytáhnout a navíc to přehnal s kolínskou. Zítra přijede Antonio Banderas. Bulvární tisk se určitě těší na to, jak o něm budu soutěžit s jeho přítelkyní. To je naprosto absurdní. Nikdy bych nešla na rande s chlapem, který nosí kovbojské boty.
- Úterý, 6. února: Díky bohu, je to za mnou. Tisková konference je stokrát horší než návštěva u zubaře. Moje srdce bilo tak hlasitě, až jsem měla pocit, že ho všichni musí slyšet. Nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Nejapné otázky přišly jenom od několika potrhle vypadajících žen, které v životě asi nepoznaly dost lásky.
- Čtvrtek, 8. února, na návštěvě u argentinského prezidenta Carlose Menema: Prezident měl neustále po svém boku dva lidi, kteří splnili každé jeho přání dříve, než je stačil vyslovit. Vypadalo to, jako když jsou do něj až po uši zamilovaní. Přistihla jsem Menema, jak si prohlíží moji slabě prosvítající podprsenku. Pokračoval v tom celý večer a když jsem se na něj vyčítavě podívala, klidně můj pohled svýma pronikavýma očima opětoval. (...) Jídlo bylo podivně bezvýrazné, ale konverzace nikoliv. Mluvili jsme o všem, Mao Ce-tungem počínaje a mambem konče. Při loučení mě prezident políbil na obě tváře a popřál mi hodně štěstí. Domů jsme nakonec letěli helikoptérou a já se v ní navíc sama vznášela. Prezident mě okouzlil. Mohu jen doufat, že se mi podařilo totéž. (NIRO)
Súvisiace novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (viac)
Remake Federica Felliniho!
Kdopak že si to troufnul sáhnout na jednu z největších legend světové kinematografie? Tím pohanem je Rob Marshall (režisér veleúspěšného Chicaga) a abychom byli spravedliví, tak se jedná o remake z… (viac)
Reklama