Trh márnosti

Film natočen podle románové předlohy Williama M.Thakeraye. Jedná se o klasický světový román - pohled na anglickou společnost na počátku 19.století,kdy se společnost dělila na ty, co mají peníze a šlechtické tituly a pak na ty druhé. Neříkám, že by film nebyl zajímavý (mě kostýmové filmy baví), ale chvílemi mě nudil. Přemýšlela jsem proč tomu tak je, když jsou tam příjemní herci, krásné ženy, zámky a krása vůbec. A víte proč ? Málo dialogů, plytký scénář. Pořád se sice mluvilo, ale v podstatě o ničem. Dokonce jsem si některé související věci musela domýšlet nebo dokonce hádat (na př.příbuzenské poměry v rodině). To mě při zážitku u filmu ruší a dost mi to vadí. Chápu, že těžko může film do slova a do písmene kopírovat knihu, ale přece jen se měla scénaristka více držet již vymyšlených dialogů světoznámého klasika. (19.03.2010)

Tento film opravdu není červená knihovna, jak se tu někteří snaží naznačit, William Makepeace Thackeray byl satirik a humorista, jeho tvorba pak převážně společensko- kritická, to už by k červené knihovně měla blíže Jane Austenová, nebýt tolik sofistikovaná. To, že tvůrci Jarmarku marnosti promrhali všechny své trumfy, je ale smutné a do očí bijící, a to posuzuji skutečně jen film, protože Thackeryho objemný román jsem v rukou nedržela přes dvacet let a v dohledné době na tom nemíním nic měnit. Za bohatou výpravou a okázale dekadentní barevností cítím prázdnotu, kterou nezachránilo ani zajímavé herecké obsazení většiny postav. Gabriel Byrne je zde trestuhodně nevyužitý, a Rebecca Reese Withersponeové v mých očích postrádá vnitřní inteligenci a integritu, která se mi na ní tolik líbila v „Pravé blondýně“ a ve „Walk the Line“. Jediní, proti komu bych asi neměla větší výhrady, tak zůstávají Jonathan Rhys Meyers, který zajímavost svede propůjčit každé roli a James Purefoy... Tomu, kdo by snad chtěl vidět, jak by takový příběh také mohl vypadat, mohu doporučit minisérii televize BBC z roku 1998. (30.09.2008)

Snímku chyběla logická výstavba, elegance a švih. Některé scény se táhly, ba co víc, pořád dokola se opakovaly (tanec, zpěv), zatímco potom přišel střih a během tří vteřin se hrdinka zamilovává, pak ji někdo žádá o ruku, pak říká, že je vdaná, pak opouští svou nadřízenou, pak přichází milostná scéna s tím, kdo asi opravdu je její manžel. Kdyby před tím dvacet minut zpěvu vystřihli, třeba by něco tak důležitého jako tajný sňatek nemuseli řešit během několika sekund. Navíc Becky má svým způsobem hrát na všechny strany, ale ve filmu si po většinu času drží takovou andílkovskou tvář, takže když pak najednou odkryje masku ďáblice, člověk jí to moc nevěří. Je to moc těžkopádné, černobílé. Spíš to působí, jako by hodné děvče někdo k něčemu nutil, než aby to byla její niterní povaha. Scénář mohl vypadat úplně jinak. Mnoho věcí si divák musí domýšlet, zatímco u dialogů skutečně natočených se nudí, mnohdy nedávají smysl nebo jsou zbytečné. Chtělo by to jinou herečku (já mám Reese ráda, ale tohle jí nesedlo), jiné scénáristy, jiného režiséra...Nebo si prostě přečíst knihu. (25.10.2017)

Příběh o ctižádostivé ženě, která žije ve světě, kde bohatství znamená vše a pravda neznamená nic. A tak se rozhodne vystoupat po společenském žebříčku co nejvýše... Postav je tu poměrně hodně a díky tomu mi příběh přišel dost nepřehledný. Jako celek je to navíc zbytečně zdlouhavé a vlastně i nezajímavé. Reese svojí postavu zahrála sice dobře, výprava a především kostýmy jsou výborné, ale pro tento typ filmu je to žalostně málo. Ženská část publika možná bude mít jiný názor. (05.06.2009)

Nevyvážený mix Nebezpečné krásy (rozbor titulní postavy) a Věku nevinnosti (podobná charekterizace doby), který si však ani z jednoho nebere ty nejlepší ingredience a zůstává tak někde v půli cesty mezi plnohodnotným vážným dramatem a rozkošnou romantikou. Herci až na několik momentů naprosto přesvědčiví - kraloval samozřejmě Gabriel Byrne, ale i Reese Wintherspoon, kterou mělo do té doby diváctvo zaškatulkováno jen jako malou růžovou štěknu z Právé blondýnky předvedla, že i ona umí vážnějěí roli bez zaváhání. Technicky samozřejmě bez kazu. Vynikající kostýmy, kulisy Londýna i barvitá kamera. Atmosféra viktoriánské doby je navozena vskutku bravurně a se vší noblesou. Bohužel obsah je leckdy dosti kostrbatý a nudný. (11.09.2006)