Trh márnosti

Nevyvážený mix Nebezpečné krásy (rozbor titulní postavy) a Věku nevinnosti (podobná charekterizace doby), který si však ani z jednoho nebere ty nejlepší ingredience a zůstává tak někde v půli cesty mezi plnohodnotným vážným dramatem a rozkošnou romantikou. Herci až na několik momentů naprosto přesvědčiví - kraloval samozřejmě Gabriel Byrne, ale i Reese Wintherspoon, kterou mělo do té doby diváctvo zaškatulkováno jen jako malou růžovou štěknu z Právé blondýnky předvedla, že i ona umí vážnějěí roli bez zaváhání. Technicky samozřejmě bez kazu. Vynikající kostýmy, kulisy Londýna i barvitá kamera. Atmosféra viktoriánské doby je navozena vskutku bravurně a se vší noblesou. Bohužel obsah je leckdy dosti kostrbatý a nudný. (11.09.2006)

Trend převáděný literární klasiky do filmové podoby je poměrně tradiční, v posledních letech opět nabývá na významu, ale co se o rok později podařilo snímku "Pýcha a předsudek", tomu se "Jarmark marnosti" tak úplně nepřiblížil. Dobové zachycení dobré, ale příběh zase není z těch, které by člověka naprosto vtáhly. Nemám rád Reese a tady mě nijak nepřesvědčila, že by byla jakkoli výjimečnou herečkou. V dohledné době se chystám podruhé na "Barryho Lyndona", také adaptaci Thackerayho a vím, že z ní budu mít lepší pocity, i když se jedná o snímek o hodinu delší. (07.04.2014)

Nazvala bych to spíš Jarmark zmaru. Ambiciozní čubka jde přes mrtvoly, aby se dostala na nejvyšší stupeň společnosti a nechává za sebou jen zkázu. Chladnokrevná Reese je tady skvělá a arogantní floutek Jonathan neméně. Mám ten film ráda. Chvílemi je sladký, chvílemi arogantně hořký a chvílemi velmi smutný. Nabitý skvělými herci a krásnou výpravou. Aneb jak strmý vzestup následuje ještě strmější pád. (12.09.2016)

Ona je cílevědomá, afektovaná, strojená i vyzývavá - navlas stejná jako její příběh, neboť autoři na ni (i na něj) shlíží odněkud z emancipovaných a maličko přezíravých výšin jedenadvacátého století ... nedokáží se dívat starosvětskýma očima její doby, aby jí (i jemu) mohli upravit na míru dnešní poněkud neomalené způsoby. Z čehož vyplývá, že název je převelice výstižný, jen jeho význam se trochu posouvá. (23.01.2018)

Doposud jsem si Thackerayho spojovala ve filmu jen s Barry Lyndonem, který je příliš Kubrick, než aby to byl Thackeray. Ale naštěstí Vanity Fair je mnohem častěji adaptovaný román a tato zatím poslední verze je velmi půvabná a inspirativní. Zatímco na počátku (1911) byla geniální zkratka ve 30. letech jedna sexy moderní verze s Myrnou Loy a druhá tradiční v Technicoloru s Miriam Hopkins, tato s okouzlující Reese Witherspoon vrací celý příběh do indických souvislostí a vypráví o všem milém i nemilém, co nebohou Becky Sharp potkalo. Ačkoli Becky by sama sebe nikdy neoznačila za nebohou, že ano. Tyto opulentní romány v empírové nádheře skutečně mohou jen získat, pokud je režíruje někdo tak kosmopolitní jako Mira Nair. Ano, ta Mira Nair, jejíž Bouřlivá svatba tolik znamenala pro obnovení zájmu o indický film a indickou kulturu na západě. Zkrátka, mohu jedině doporučit. A pokud si stále nejste jisti, klidně si dejte na čas, já čekala na své setkání s Vanity Fair celou dekádu a vyplatilo se. (10.05.2017)