Panoptikum Města pražského

Lidové moudro praví, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Troufám si tvrdit, že volné pokračování úspěšného cyklu kriminálních příběhů Hříšných lidí města pražského tuto teorii nenaplňuje ani v nejmenším. Scénárista a spisovatel Jiří Marek se po mimořádném úspěchu Sequensova třináctidílného seriálu a čtveřici celovečerních hraných filmů ocitl doslova na oběžné dráze popularity; další příběhy rady Vacátka a jeho "pánů ze čtyřky" mohli čtenáři sledovat v řadě reedicí jeho povídkových krimisérií, které vyvrcholily v polovině osmdesátých let ve velkorysý projekt tehdejší Československé televize, jímž by nejen uzavřeli pohled na jednu etapu české policie a kriminalistiky vůbec. Jak se později dozvídáme z Markových úst, první epizoda seriálu byla upravena specielně pro příchod nového pana rady, vzdělaného, šarmantního a svým způsobem přísnějšího Korejse, který v sobě nese vůni staroanglických gentlemanů wallaceovských nebo doylovských tradic. Neoddiskutovatelné a bohužel jakoby nechtěné srovnávání se starším předchůdcem nemá ve všech ohledech možnost nacházet nedostatky: atmosféra jednotlivých epizod si udržuje vysoký nadprůměr, dokonce se domnívám, že některé se honosí lepší výstavbou scénáře (za všechny bych připoměl Hokynářskou baladu, která výborně postihuje nejednoduchost doby) a pečlivější vizáží hereckých představitelů. Pět ódy na herecký výkon Jiřího Adamíry, který se s maximální profesionalitou zhostil nejednoduché role a vlastně vytvořil mnohem zajímavější verzi prvorepublikového kriminalisty než jakým byl čitelnější komisní Marvanův Vacátko, by bylo téměř zbytečné, neboť tu platí ono známé: buď přeskočí jiskra mezi ním a divákem a pak se těšíme na každé shledání s jeho osobností nebo naopak. Domnívám se, že nepominutelná časová propast vytvořila největší šrámy na postavách inspektorů Boušeho a Brůžka, kterým léta bohužel ubrala na elánu a proto jejich výkony působí jakoby unaveným dojmem, ale i oni mají v seriálu místa, kde dokáží zaujmout (nezapomenutelná je Vinklářova kreace v epizodě Příběh z dovolené, zasazené do oblasti sudetského pohraničí a reflektující veškeré reálie roku 1937). Naopak mladistvý vzhled do seriálu přináší skutečný milovník té doby, herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka, jehož snaživý koncipient Souček symbolizuje nástup nové generace těsně předmnichovské republiky. Ti všichni, doplnění o nezbytnou kohortu nejslavnějších představitelů domácí Thálie osmdesátých let (Maciuchová, Heřmánek, Růžek, Bartoška, Stašová, Cupák, Trávníček, Vala, Hrušínský, Rázlová, Mrkvička, Racek, Zedníček a další) mají na svědomí jedno z nejkrásnějších děl novodobé české televizní tvorby, které s výjimkou jiného Moskalykova seriálu, jímž jsou žánrově i kvalitativně blízké Četnické humoresky, nenašlo ani po téměř pětadvaceti letech důstojného nástupce. Doufám, že jsem těmito slovy vyjádřil Moskalykově dílu poctu a současným tvůrcům poskytl důvod k zamyšlení. I když, jak se říká: nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Ačkoli.... (19.07.2010)

Už první díl ukázal, že sice pan Adamíra zahrál sice velice zajímavou postavu, ale také to, že příběh a dějové zápletky tu nedosahují ani po kolena původnímu seriálu... Také to, že pánové Bouše,Brůžek a spol., nedostanou v seriálu skoro žádný prostor a jejich postavy jsou upozaděny a v jednotlivých dílech je vidíme sotva pár minut... Až na díly Děvče od vody, Letní přeháňka a Hokynářská balada, jsou ostatní díly nudné a hraničí až s otravnou stupiditou, se kterou nemá kriminálka nic společného...Ani to že seriál byl v barvě tomu nepomohlo a přímo příšerná úvodní melodie/píseň nazpívaná panem Zedníčkem to jen podtrhuje...Dvě hvězdy opravdu jen za herecké obsazení... 21% (17.01.2021)

Jiří Adamíra je důstojná náhrada za pana radu Vacátka, namísto dobromyslného policajta staré školy je tu náhle ostrý a na první pohled nepřístupný štramák s laskavou duší. Trochu mě mrzí, že Bouše i Brůžek vypadají najednou jako "obecní policajti" s nedostatkem schopností (člověk by po těch letech čekal spíš nárůst zkušeností než senilitu :o)), ale celkově to zachovává příjemnou obstarožní atmosféru staré Prahy, které ani barva neuškodí. Moskalykovi se podařilo navázat na sequencovskou notu a vytvořit příjemnou a koukatelnou kramářskou píseň o mordýřích, lupičích a lehkých slečnách pro ospalá nedělní odpoledne. Ale Hříšní lidé byli jen jednou... (13.06.2004)

O kvalitě scénáře a hereckých výkonech nemám mnoho pochyb. Je to všechno děláno jinak než v případě seriálového předchůdce, ale jinak neznamená vždy hůře. Kaňkou na kráse úžasného díla se tak pro mě stává jakási senilita u pánů ze čtyřky, kteří jsou tu i přes svůj vysoký služební věk zobrazeni dost naivně, takže jim musí rada Korejs neustále podsouvat moudra a rady. Oblíbené díly: Hokynářská balada, V tom starém domě, Laková krabička na čaj. (25.10.2011)

Navázat na úspěšný seriál s do dnes nestárnoucím a stále vyhledávaným panem policejním radou Vacátkem byl docela odvážný čin. A jasně, dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo. Je pochopitelné, že nový policejní rada bude zcela jiný jak povahově tak i náturou, ale celkově to stejně vypadá velice podivně. Ztratilo se kouzlo staré Prahy a její galerky, ztratil se humor, ztratil se veškerý potenciál předchozího seriálu. První třetina katastrofa, druhá třetina jakž takž, no a třetí třetina celého seriálu už lze považovat za docela povedený. Celkově slabý průměr seriálového produktů, který to měl opravdu velice těžké a který se jako celek bohužel vůbec nepovedl. (06.12.2015)