Panoptikum Města pražského

Stačí se kouknout na jméno režiséra - Moskalyk. Ten člověk prostě neumí navodit tu správnou atmosféru o čemž mně neustále dokola přesvědčuje. Jiří Adamíra je sice charismatický, ale jeho herecký projev je tak statický, že jsem hlavně u prvního dílu, kdy se seznamuje s galérkou myslel, že umřu nudou. Ani pozdější rozjezd moc nepomáhá, známá čtyřka příliš zestárla. Hlavně ona předchozí atmosféra, zde místy působí nepatřičně komicky. Vyložená blamáž to není, důstojný pokračovatel také ne. (12.09.2005)

Možno budem patriť k menšine, ale ja tento vydarený seriál staviam rovnako vysoko, ako jeho predchodcu, Hriešnych ľudí. Asi to bude tým, že rada Korejs je podľa mňa rovnaký štramák ako rada Vacátko, možno aj sympatickejší. Ako policista by som bol radšej jeho podriadeným. Českým (aj slovenským?) tvorcom sa znova podarilo verne zachytiť dobu, napísať napínavé príbehy a je vidno, že si dali záležať na výprave a kostýmoch, čo určite nebolo najlacnejšie. (13.08.2012)

Snaha navázat na "Hříšné lidi" úplně nevyšla, i když je to na české televizní poměry pořád ještě velmi nadprůměrné dílko. Z "hříšníků" si ovšem bere především to, co mi na nich spíš vadí. Moskalyk tenduje (podobně, jako v "Četnických humoreskách") ke komedii a prakticky úplně se vytratila atmosféra a napětí, které je nejen základním kamenem každé detektivky, ale také nezanedbatelnou komponentou "Hříšných lidí"... Odlišné pojetí je patrné v režii, v zpracovávaných námětech i v herectví jednotlivých postav. Kromě citelného posunu v hereckém výrazu u Vinkláře i Bláhy je tu především mladé detektivní "ucho" v podání Ondřeje Havelky, což je postava vysloveně komická. Situaci naštěstí zachraňuje stále seriózní Adamíra, který tu taškařici vždycky vrátí do těch správných "detektivkových" mezí... Na druhé straně, rozehrávat komické etudy se tvůrců vcelku daří a některé jsou neuvěřitelně povedené, třeba nezanedbatelná část "Atentátu na ministerského předsedu" se vážně povedla... Celkový dojem: 75% PS: Jestli mě na panoptiku něco opravdu štve, tak je to, kromě špatně artikulujícího a neustále se přebreptávajícího Bláhy především utahaný úvodní jarmarečný mordýřský cajdák "Panoptika", který si vždy doslova přetrpím, případně jej přeskakuji, kdy mi to "médium" umožní... (28.07.2008)

Schopnost pokračovat i po smrti pana Marvana se jistě cení. Přišla s ní však fádnost, kterou odpustit nelze. Vše začíná pohřbem policejního rady Vacátka. Do toho přijíždí na služebnu nový policejní rada Korejs s "masarykovskou" vizáží i intelektem. Jiří Adamíra velmi dobrý, ale Marvan to není. Obklopen starými známými tvářemi se pouští do nových případů. Považte, hřešilo se i na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. K tomu, aby se hřešilo v přesvědčivých kulisách posloužila celkem odpovídající výprava, která poměrně zdatně navodila dobovou atmosféru a diváka spolehlivě přenesla do toho společensky "hříšného" období. Není problém během chvilky splynout s "mord" partou, ačkoliv rozjezd seriálu není zrovna raketový. Dokonce se objevuje místy drobná, ne však přehlédnutelná tvůrčí křeč, jak v nastaveném pokračování neztratit řemeslnou kvalitu a scénáři vdechnout život, aby výsledek patřičně bavil. Pověstní pánové Brůše, Bouše a penzionovaný Mrázek (ne ten z ústředny) mají zhruba stejný zvuk jako v hokeji kdysi sehraná pětka respektive trojka: Makarov, Krutov, Kasatonov. Hokejistů bylo pět a vyšetřovatelů je taky pět. Mladý policejní koncipient Souček to by mohl být Larionov a charismatický Adamíra to je Fetisov. Legendární hokejovou pětku máme kompletní a hlavně policejní tým je pohromadě. Zkušený Antonín Moskalyk coby zručný trenér-režisér mění nenápadně taktiku a přechází na barevný formát s modernějšími prvky herního, respektive seriálového pojetí. Příběhy obsahují nejrůznější kličky, jsou "zašmodrchané", a i přes novodobější pojetí, je znát drobný pokles formy, kdy se schopnému hereckému týmu mohly přivát do cesty ještě lepší policejní případy. Ne vždy byly tak úplně nápadité, anebo stoprocentně zapamatovatelné. Po skvělém Jaroslavu Marvanovi nebylo jistě snadné převzít jeho trůn. Tvůrci desetidílného seriálu s novou úvodní melodií prokázali snahu vyždímat z policejních zápisníků krapet zajímavé případy, které rozhodně neoslní svými zápletkami, avšak setkání s osvědčenou partou chytrých vyšetřovatelů to bylo více než milé. Škoda jen té průměrnější režie a vizuálně málo zajímavé kamery, která by větší čest dělala ve štábu televizního zpravodajství. Mé hodnocení: 60% (03.11.2014)

Říká se, ža nastavovaná kaše už není to pravé. Po HŘÍŠNÝCH LIDECH a jejich volné tetralogii klasických hraných filmů se zdálo, že už nemůže přijít nic lepšího. Když se v polovině osmdesátých let takový projekt přece jen objevil, a nejen objevil, ale i realizoval, vyvolal smíšená očekávání jak divácká, tak odbornická. Výsledek následných ohlasů a hodnocení jim plně odpovídal: rozhodně se nejednalo o propad a neúspěch, ale na místě nebyl ani nadměrný jásot; slovo průměrný však také nepostihovalo kvalitu této velmi volné druhé řady o radovi Korejsovi a jeho mordpartě. Spíše se dalo říci, že světlo světa spatřilo osobité, do sobe poměrně uzavřené dílo s jasně odlišnou a téměř nesrovnatelnou kvalitou oproti HŔÍŠNÝM LIDEM. Adamíra sice nebyl - a ani být nemohl a určitě nechtěl - Marvanovým Vacátkem, ale o tu vlastně vůbec nešlo. Jeho akademicky vzdělaný rada Korejs má své zásady, je mnohem rozhodnějším a ostřeji vymezeným šéfem svých detektivů z ulice, nepropadá však šéfovské psychóze a dovede, je-li to nutné, své radní mimikry i shodit. Nepochybně zajímavé oživení do PANOPTIKA vnesl svým ostýchavým zjevem a neúnavným mladickým elánem i zpěvák a herec Ondřej Havelka. Prvorepublikové mordpartě i pražské galérce, která ji svým způsobem živila, tak byl postaven další nezapomenutelný pomník. Česká filmová detektivka dosáhla na další ze svých nečetných vrcholů. (03.01.2008)