Panoptikum Města pražského

Pro mne osobně rozhodně lepší než původní série. Rada Korejs v podání Jiřího Adamíry má rozhodně větší kouzlo než plebejský Vacátko Marvanův; navíc - takové otevření série, jaké nabízí Korejsovi první díl Funus, to se jen tak nevidí... :) Pro mne největší úspěch je v dílu prvním a pak v části "Letní přeháňka" a "Hokynářská balada" (výstup Moravcův).. A navíc téměř zmizely nekonečné a otravné písničky, které likvidovaly celou první řadu.. - Zajímavosti: v literární předloze Jiřího Marka jsou páni radové v opačném pořadí, tedy pan rada Vacátko jde na pohřeb panu radovi Korejsovi. XX V prvním díle ve scéně, v níž rada Korejs platí rumy svému "komplicovi", zazní v Jedové chýši melodie, která se později stala znělkou Četnických humoresek.. (23.11.2007)

O kvalitě scénáře a hereckých výkonech nemám mnoho pochyb. Je to všechno děláno jinak než v případě seriálového předchůdce, ale jinak neznamená vždy hůře. Kaňkou na kráse úžasného díla se tak pro mě stává jakási senilita u pánů ze čtyřky, kteří jsou tu i přes svůj vysoký služební věk zobrazeni dost naivně, takže jim musí rada Korejs neustále podsouvat moudra a rady. Oblíbené díly: Hokynářská balada, V tom starém domě, Laková krabička na čaj. (25.10.2011)

Snaha navázat na "Hříšné lidi" úplně nevyšla, i když je to na české televizní poměry pořád ještě velmi nadprůměrné dílko. Z "hříšníků" si ovšem bere především to, co mi na nich spíš vadí. Moskalyk tenduje (podobně, jako v "Četnických humoreskách") ke komedii a prakticky úplně se vytratila atmosféra a napětí, které je nejen základním kamenem každé detektivky, ale také nezanedbatelnou komponentou "Hříšných lidí"... Odlišné pojetí je patrné v režii, v zpracovávaných námětech i v herectví jednotlivých postav. Kromě citelného posunu v hereckém výrazu u Vinkláře i Bláhy je tu především mladé detektivní "ucho" v podání Ondřeje Havelky, což je postava vysloveně komická. Situaci naštěstí zachraňuje stále seriózní Adamíra, který tu taškařici vždycky vrátí do těch správných "detektivkových" mezí... Na druhé straně, rozehrávat komické etudy se tvůrců vcelku daří a některé jsou neuvěřitelně povedené, třeba nezanedbatelná část "Atentátu na ministerského předsedu" se vážně povedla... Celkový dojem: 75% PS: Jestli mě na panoptiku něco opravdu štve, tak je to, kromě špatně artikulujícího a neustále se přebreptávajícího Bláhy především utahaný úvodní jarmarečný mordýřský cajdák "Panoptika", který si vždy doslova přetrpím, případně jej přeskakuji, kdy mi to "médium" umožní... (28.07.2008)

Pokračování mé oblíbené série dopadlo v rámci možností dobře i když mnohé si umím představit lépe. Zápletky jsou občas zajímavější, promyšlenější a zločiny se skutečně vyšetřují, což znamená, že už nestačí aby si Bouše po letmém pohledu na vyloupenou „káču“ prostě skočil do Jedové chýše pro Pepíka. Po slabém nástupu (Funus), tak přišlo několik velmi vydařených epizod, jako třeba Letní přeháňka, Laková krabička na čaj nebo Potkat anděla (možná nejlepší díl série). Na druhou stranu Bouše a Brůžek dostali výrazně méně prostoru a navíc se z nich stali místy poněkud nepříjemní protivové, a na Jiřího Adamíru, ač patří k mým poměrně oblíbeným hercům, jsem si jako na Marvanova nástupce musel chvíli zvykat a ne ve všech dílem mi sedl. Naproti tomu potěšil Filipovského Mrázek, který po zásluze dostal více prostoru. Celkem vzato série i po letech potěšila a potvrdila pocit, že české detektivní seriály jsou až na výjimky velmi zdařilými. (10.01.2012)

Lidové moudro praví, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Troufám si tvrdit, že volné pokračování úspěšného cyklu kriminálních příběhů Hříšných lidí města pražského tuto teorii nenaplňuje ani v nejmenším. Scénárista a spisovatel Jiří Marek se po mimořádném úspěchu Sequensova třináctidílného seriálu a čtveřici celovečerních hraných filmů ocitl doslova na oběžné dráze popularity; další příběhy rady Vacátka a jeho "pánů ze čtyřky" mohli čtenáři sledovat v řadě reedicí jeho povídkových krimisérií, které vyvrcholily v polovině osmdesátých let ve velkorysý projekt tehdejší Československé televize, jímž by nejen uzavřeli pohled na jednu etapu české policie a kriminalistiky vůbec. Jak se později dozvídáme z Markových úst, první epizoda seriálu byla upravena specielně pro příchod nového pana rady, vzdělaného, šarmantního a svým způsobem přísnějšího Korejse, který v sobě nese vůni staroanglických gentlemanů wallaceovských nebo doylovských tradic. Neoddiskutovatelné a bohužel jakoby nechtěné srovnávání se starším předchůdcem nemá ve všech ohledech možnost nacházet nedostatky: atmosféra jednotlivých epizod si udržuje vysoký nadprůměr, dokonce se domnívám, že některé se honosí lepší výstavbou scénáře (za všechny bych připoměl Hokynářskou baladu, která výborně postihuje nejednoduchost doby) a pečlivější vizáží hereckých představitelů. Pět ódy na herecký výkon Jiřího Adamíry, který se s maximální profesionalitou zhostil nejednoduché role a vlastně vytvořil mnohem zajímavější verzi prvorepublikového kriminalisty než jakým byl čitelnější komisní Marvanův Vacátko, by bylo téměř zbytečné, neboť tu platí ono známé: buď přeskočí jiskra mezi ním a divákem a pak se těšíme na každé shledání s jeho osobností nebo naopak. Domnívám se, že nepominutelná časová propast vytvořila největší šrámy na postavách inspektorů Boušeho a Brůžka, kterým léta bohužel ubrala na elánu a proto jejich výkony působí jakoby unaveným dojmem, ale i oni mají v seriálu místa, kde dokáží zaujmout (nezapomenutelná je Vinklářova kreace v epizodě Příběh z dovolené, zasazené do oblasti sudetského pohraničí a reflektující veškeré reálie roku 1937). Naopak mladistvý vzhled do seriálu přináší skutečný milovník té doby, herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka, jehož snaživý koncipient Souček symbolizuje nástup nové generace těsně předmnichovské republiky. Ti všichni, doplnění o nezbytnou kohortu nejslavnějších představitelů domácí Thálie osmdesátých let (Maciuchová, Heřmánek, Růžek, Bartoška, Stašová, Cupák, Trávníček, Vala, Hrušínský, Rázlová, Mrkvička, Racek, Zedníček a další) mají na svědomí jedno z nejkrásnějších děl novodobé české televizní tvorby, které s výjimkou jiného Moskalykova seriálu, jímž jsou žánrově i kvalitativně blízké Četnické humoresky, nenašlo ani po téměř pětadvaceti letech důstojného nástupce. Doufám, že jsem těmito slovy vyjádřil Moskalykově dílu poctu a současným tvůrcům poskytl důvod k zamyšlení. I když, jak se říká: nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Ačkoli.... (19.07.2010)