Nejkrásnější věk

Ceskoslovensky film z umeleckych atelierov maliarov a socharov. Vyborny ceskoslovensky film a zaroven dalsi dokaz toho, ze najlepsie diela v cs. kynemtagografii vznikali v neprekonatelnych 60. rokoch. Reziser normalizacnej trilogie Ecce Homo, Homolka - Homolka a Tobolka natocil fakt krasny film, ktory bude smakovat nejednemu fundovi ceskoslovenskej kinematografie. Hlavne za ucasti hercov ako Vladimir Smeral /Polnocna Omsa, Cintamani a Podvodnik/, Milady Jezkovej /Vesnicko ma strediskova/, krasnej Hany Brejchovej a vtedy este stale mladej Very Kresadlovej /Intimni osvetleni, Skrivanci na Niti/. 80 % (13.06.2015)

"Udělal to někdo hodně rozčílený, ne moc silný, velikost boty 42 - to bude manžel". Rozbíjet sochy hambaté paní Vránové je hřích. Naštěstí tady mají sochaříci k dispozici ještě pravděpodobně spavou nemocí postiženého důchodce Hanzlíka a uhlíře Voštu křičícího v roli raněného bojovníka své hrdinné Huráááá!, takže je co sochat. A taky musí zjistit, který věk je nejkrásnější, ale to je těžká otázka, protože já na něj již 145 let svého života marně čekám. (13.01.2016)

Režisér Papoušek ve svém prvním filmu částečně využil Formanova osvědčeného ansámblu herců (tedy zejména neherců) a pustil se do velmi zábavné komedie o „sochařících“ a jejich modelech. Film postavený na vtipných civilních dialozích se rozjíždí pomalu, což je trochu škoda. Ovšem pak vše odstartuje Jakimova hláška: „Románku, utrhnu ti hlavičku!“ a už to jede. A poté, co na scénu vtrhl ofačovaný Josef Šebánek, tento nekorunovaný král českých neherců, jsem se skoro nepřestal smát a na úplném konci filmu jsem se už smíchy válel po zemi. Jedinou chybou tohoto snímku nabytého velkým množstvím vtipných hlášek a situací tak zůstává jen jeho pomalejší začátek a proto je velká škoda, že se svou popularitou nezařadil po bok známějších Formanových filmových perel či pozdější Papouškovy trilogie o rodině Homolkových, i když by si to jistě zasloužil. Takže vážení, kdo neviděl, ať to hned napraví! (25.09.2012)

Na Homolky už po letech nemám odvahu, ale tahle absurdní česká poetika mi znovu vykouzlila svět, který jsem znal, a který je již definitivně ztracen. Kdo ještě uvažuje tak neprakticky, neprofesionálně, neefektivně, a tak mrzce každodenně? Kdo si je ještě vědom poezie běžného (ale vědomého) života bez adrenalinových ataků, konzumních stresů a konkurzních bojů o pracovní místo, Papouškův vstup do filmu je trvalou kvalitou, jejíž přídavná hodnota se stále zvyšuje. Těm, kdo se snaží "uplatnit neuplatňováním" připoměňme jednu z četných citací: "Postoj je to pěknej, ale tý hlíny!" (19.05.2015)

V jistém smyslu to bylo tak obyčejné, až to bylo krásné. Na druhou stranu to bylo vlastně o ničem :). Jediné vysvětlení, co mě napadá je, že aspoň tímhle způsobem se tehdejší filmoví tvůrci mohli vyjádřit, aniž by na sebe poštvali komunisty. Papoušek vlastně stejným stylem natočil i trilogii Homolků, kde nejde až tak o příběh, ale o skvělé postavy a situační komedii. (19.12.2022)