Homolka a tobolka

Poprvé barevně a pro mě zase o stupeň lepší, než-li díl druhý. Hlášky typu: "když někdo tluče....., mámo hlavně neotvírej oči štípe to jak čert.....za tu bych taky klečel...... a další jsou dnes již klasikou. Já se na tyto komedie vždy rád podívám a myslím, že v době vzniku byly určitě něčím výjimečným. (22.07.2013)

Filmem Homolka a tobolka byl proces transformace stylové satiry v čistokrevné komediální dílo dokončen. Vzhledem k politickému vývoji se nelze ničemu divit. Tvůrci v čele s Jaroslavem Papouškem naštěstí nezaprodali celou svou duši normalizačnímu molochovi a divák dnes nemusí obracet oči v sloup, jen se bavit a podle potřeby a nálady se usmívat a smát. Filmové komedii prospělo zapojení dalších postav do vytvoření lehce karikaturního prostředí organizované zimní rekreace. Herecké výkony jsou opět tou nejvýraznější složkou a jen díky nim není celá kontinuita trilogie Homolků zpřetrhána. Za hlavní postavu příběhu považuji akademického malíře Bedřicha Bradáčka (dobrý Jiří Hrzán) se svým nesmělým pokusem o vykonávání funkce kulturního referenta. Zatnout zuby někdy nestačí, pokud je vám protivné vše, co s novou prací souvisí. Následuje osvědčený čtyřlístek děda Homolka (velmi dobrý Josef Šebánek), babi Homolková (dobrá Marie Motlová), snacha Heduš (skvělá Helena Růžičková) a syn Ludva (dobrý František Husák) s rozmíškou malicherností, do nichž zapojují snad celé osazenstvo zimního rekreačního střediska. Výraznou postavou je vedoucí zotavovny (vynikající Stanislav Dytrich), který sám samotný má nadbytek sil k zábavě početného osazenstva horské chaty ve Špindlerově Mlýně. Nejvytíženější dětskou postavou je vedoucího syn Pepík (zajímavý Petr Kakeš) se svou upřímnou dychtivostí po pozornosti. Z dalších rolí: neposedná dvojčata Péťa (Petr Forman) a Máťa (Matěj Forman), po soukromí bažící novomanželé Burdovi (dobrá Iva Janžurová a zajímavý Eugen Jegorov), stejně postižení manželé Novákovi (šarmantní Věra Křesadlová a sympatický Jiří Čutka), neodbytná důchodkyně Dernáčková (velmi zajímavá Ludmila Roubíková), či bezprostřední sportovní referentka Pavla Chadimová (Eva Emmerová). Co Homolka, to jiný styl a subžánr, a přesto jsou navzájem propojeni. K zábavnému odreagování je tobolka vhodným doplňkem. (08.01.2017)

Bohužel, Homolkovi neoddělitelně patří k české kinematografii 60. let a jejich normalizační přesah považuju za velkou znouzectnost, kterou spasila pouze výtečná herecké etuda celé famílie a Jiřího Hrzána. V úvodu filmu se zdá, že Papoušek udrží svůj úsporně satirický styl, ale postupem času se film rozteče v otravné lískání záporných vlastností pracujícího lidu, které je vsazeno do nejasně reflektovaných kulis rekreace ROH... Na jednu stranu i tady najdeme velmi mírné karikování zjevné debility "organizovaného štěstí", na druhou stranu vyznění filmu nepatří k nijak satirickým, díky ukrutné titulní písni spíše k typicky středoproudým agitkám. Jen rezonance Papouškova talentu a moudře umírněný tón scénáře drží Homolku a tobolku nad úrovní příšerného normalizačního škváru, který měl vychovávat lid k pozitivnímu vnímání hodnot socialismu... Dokumentární rozměr a minimalistický vyprávěcí styl předchozích dílů se vytratil, čímž film ztrácí jakoukoli výpovědní hodnotu. Tři leda z nostalgie a úcty k jednomu velkému fenoménu. (28.02.2005)

Oproti prvním a druhým Homolkům si tenhle třetí díl hodně pomohl barvami, radikálním rozšířením hereckého ansámblu a v neposlední řadě zasněženými Krkonošemi. Tím se ovšem Homolka a tobolka značně odchyluje od prvního dílu, který naopak značně vybočoval z tehdejší produkce. Tohle už spadá do řádu normalizačních komedií, nicméně nadprůměrných, nutno dodat. Stejně jako u Anděla s Jaroslavem Marvanem mě děsí rekreační organizovanost. Děj (stejně jako u předchozích Homolků) nehraje zas tak velkou roli, protože postavit film na dohadování o výměně pokojů si může dovolit jenom kvalitní scénář. A ten tu je, protože dokonalé hlášky ani po čtyřiceti letech nestárnou. (04.07.2014)

Jestli jsem vychvaloval Ecce homo Homolka, že v sobě kromě toho maloměšťáckého šklebu skrývá hluboký přesah, tak v poslední homolkiádě ho nenajdete. Je to "jen" komedie a to ještě ne moc dobrá. V takové herecké sestavě...je to vlastně docela průšvih. Z komorní konverzačky jsme se přesunuli mezi spoustu dalších postav, takže původní šestice nedostává ani zdaleka tolik prostoru pro interakci, která byla v Ecce homo Homolka geniální. Nabízí se, že se role "hláškařů" chopily další postavy, ale není to tak. Hrzán i Janžurová jsou nevyužiti a ostatní postavy, snad s čestnou výjimkou vedoucího zotavovny, dělají pouhé křoví. Takže co? Máme tady film, který je přecpaný křovaři, kde není žádný silný moment a který působí stejně jako jeho závěr...odfláknutě. A ne není to tou dobou...vždyť se bavíme o éře, kde vznikly opravdu skvělé komedie, jako: Světáci (1969); „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970); „Pane, vy jste vdova!“ (1970); Dívka na koštěti (1971); Noc na Karlštejně (1973).... . (24.04.2020)