Hogo fogo Homolka

Není jednoduché nastavovat vlastní práci, když si to vynucují všechny okolnosti. Jaroslav Papoušek to naštěstí zvládl obstojně, byť již film Hogo fogo Homolka není tou úchvatnou společenskou satirou a balancuje pouze na jejím okraji a přibližuje se více k ironickému komediálnímu dílu. Herecké projevy jsou opět chloubou a stylovým rozpoznávacím znakem. Vyjadřovacím jazykem je ironie, sarkasmus a dotýká se i cynismu. Ve středu událostí jsou opět malichernosti všedního dne. Příběh je sice zčásti roztříštěnější, ale jeho vrcholy s přehledem dokáži uspokojit svou zábavou. Méně konfrontačně-satirické, přesto stále nadprůměrné. Všemu opět vládne děda Homolka (velmi dobrý Josef Šebánek), věčně reptající nespokojenec, který se jen neochotně podvoluje rodinnému nátlaku. Krok s ním drží jeho manželka (skvělá Marie Motlová), u které končí každý odpor neúspěchem a nevybíravým zastrašováním. Jejich syn Ludva (dobrý František Husák) se již nepokouší prosazovat svůj vlastní názor. Rozkošnou postavou je otec babi Homolkové (pozoruhodný Josef Kolb). Svérázný stařec miluje les, rošťárny a život. Pozadu nezůstává ani jeho rázná manželka (dobrá Josefa Pechlátová), která s nedůvěrou pohlíží na všechny pražské turisty bez rozdílu. Z dalších rolí: Ludvova panující manželka Heduš (příjemná Helena Růžičková), neposedná a zvídavá dvojčata Péťa (Petr Forman) a Máťa (Matěj Forman), ochotný Francek Petrlík (Jiří Čutka), vitální stařík s rozdávajícím životním optimismem (zajímavý Václav Žižka), či neomalený motorista (Jiří Hálek). Arogance i laskavost doprovázejí životy lidí společně ruku v ruce. Ve smíšených pocitech tepe život v malicherných rozepřích omezené lidskosti. Lze se divit, když se nebývale dobře přizpůsobujeme měnícím se životním podmínkám v té nejpřízemnější podobě? (06.01.2017)

Jako malej jsem "tyhle filmy" vždycky okázale ignoroval. Ale nedávno jsem Hogo fogo Homolka naladil při žehlení (fakt!) a řezal jsem se u toho jako blázen. Josef Šebánek byl prostě tak vtipnej člověk, že nemusel ani nicmoc řikat. Stačí, že si jentak naprázdno pomlaskává a rozhlíží se kolem sebe (co teprv, když promluví). Scéna, kdy si navzájem přenechávají židle a babka je vyzývá "Povídejte!", je prostě klenot. Pro mě mnohem lepší než první díl. (85%) (30.04.2019)

Rodinka přijíždí za "umírajícím" dědou, který vlastně neumírá a vůbec se s ním nesetkají. Ale on přece jen umírá, aniž by se s ním setkali, on v lese, oni v lese. Tento díl jde víc do hloubky než první. Přebírá geniálně komický pohled na Homolkovi, v kterémžto ohledu sice nemůže nepřekonatelnou jedničku dostihnout, ale přidáním ještě starší generace obohacuje ságu o zcela nový pohled - není to jen srandovní motiv navíc. Vzadu za geniálně trapnou rodinkou běží zcela jiná obyčejná trapnost - stáří a smrt jako dovršení všední trapnosti, z níž není pro "prokletý homolkovský rod" (tedy pro nás) úniku. Ale přece - stařenka je ve své sešlosti jakoby nad věcí - ne snad pro nějakou "moudrost stáří", ale právě proto, že už je tak trochu "mimo" - mimo "aktivní život" a tedy i jakoby mimo kletbu jeho trapnosti. A dědek? Ve svém "umírání" stojí na hranici osvobození. Ale jen na hranici. Z tohoto kruhu trapnosti totiž není úniku. Smrt jen naznačuje, že jsme pod závojem kletby, dává mlhavě zahlédnout skrz, ale neumožňuje závoj strhnout. To, co dělá druhý díl jiným než první, je tématizováno hned na začátku v geniální scéně s dědou a puberťačkou v prázdné hospodě. (Komentáře stojící za přečtení: Šandík, Subjektiv. Pozoruhodnou nevšímavost projevuje Vančura, naopak potěšil Venkovan.) (25.03.2011)

Nemal som problém dobre sa zabávať aj na strednej časti trilógie, v ktorej komické a satirické tóny sčasti nahradil láskavý, ale v podstate čierny humor. V pokračovaniach sa tvorcom spravidla nedarí udržať pôvodnú úroveň. V tomto prípade to podľa mňa spôsobil chýbajúci moment prekvapenia. Prekvapenia, ktoré nás sprevádzalo počas zoznamovania sa rodinkou Homolkových. V tejto časti ich už pokladáme za svojich dobrých známych a niektoré pasáže filmu nám preto môžu pripadať menej nápadité. Ja na tieto prvé dve časti nedám dopustiť s rovnakou vervou, s akou neznášam záverečnú časť. (07.09.2010)

Naštěstí mají druzí Homolkové mnohem blíž k těm prvním, než k smutně vyčichlé trojce. Nicméně ty důvody, proč to funguje méně, jsou velmi podobné. Drtivá většina scén, kde nejsou Homolkovi zoufale nudí a celá ta zápletka s dědkem, včetně její vyústění je zlomyslná zbytečnost, která postrádá vtip. Je s podivem, že sám autor necítil jak velký je rozdíl, když sledujeme homolkiádu, oproti třeba prvním dvaceti minutám, které jsou (pravděpodobně cíleně) bezobsažné a nevtipné. Ano, kontrast herců a neherců, autenticita...ale tady to bolelo a nefungovalo. Z celé trilogie mám velmi smíšené pocity...ta pokračování svádí k myšlence, že se jednička povedla jen jaksi mimoděk, nebo jsem si v ní našel něco, co autoři nezamýšleli. (04.05.2020)