Přednosta

Keby ste niekedy chceli niekomu popísať, čo si predstavujete pod pojmom "feeling  amerického nezávislého filmu", tak si spoločne pustite Prednostu. Ide o ten typ filmu, aké sme žrali počas pondelkového amerického nezávislého leta kedysi na ČT2 a ktoré mi dnes chýba, i keď máme možnosť si pozrieť všetko, tak tá pravidelnosť a vytešovanie sa na to, čo bude o týždeň, mali svoje čaro. Všetci herci sú suproví a ich životné drámy uveriteľné. Ústredná myšlienka o tom, kto je tu ten divný, nám našťastie nie je násilne vtĺkaná do hlavy, takže tu ani nemáme typických záporákov. (07.11.2021)

Naprosto pohodový nezávislák, jemuž vévodí skvělé obsazení. V podání P. Dinklage je zábavné i jindy nudné nakupování či vyplňování formuláře v knihovně, B. Cannavale představuje ukecaného vtíravého nadšeného Itala, kterého bych chtěl za kámoše a P. Clarkson je zase roztomile roztržitá, jak si příběh vyžaduje. Padnoucí hudba a hlavně ta příjemná atmosféra dělají z téhle komedie kousek, který si milerád opět někdy zkouknu. (20.02.2013)

Film, na jehož profil jsem se pravidelně díval snad poslední 2 roky a neustále si říkal, že teď už bych se na něj ale fakt mohl kouknout. A minimálně naplnil má očekávání. Jak píšou ostatní, je to opravdu neuvěřitelně příjemný film s neklasicky klasickými lůzerskými hrdiny, kteří si nesou své soukromé trable tak, jako každý z nás. 8/10 (09.06.2013)

Žádná zbytečná nezávislá užvaněnost, vypočítavá režie... sice jednoduchá, přímá a srozumitelná myšlenka, podtržená od počátku osudem nestandartního člověka (vzrůstem), což bývá vždycky snazší, ale pro režiséra zároveň zrádné - nicméně i tak velmi povedený, navrch rozumně citlivý a civilně působící film (byť předvídatelný), který nestojí pouze na hercích v čele s malým velkým Peterem Dinklagem. Nejen o vlakových soupravách, procházkách s absolutní předností a lidském pochopení Přednosta je. A vlastně: proč by nakonec být nemohl... 80% (09.07.2007)

McCarthyho příběhy, vyprávěné díky kameře, jsou takovými "obyčejnými životními cestami neobyčejných lidí". V tomto případě se jedná o cestu samotářského liliputa Fina, který by sám sebe nejraději viděl v postapokalyptickém světě ala Já, legenda. Když se ale k podivínskému mužíkovi začnou přidružovat ukecaný mexikánec spolu se ženou ve středních letech na pokraji nervového zhroucení, je o zábavu postaráno. Ano, opravdu zábavu, neboť film se nesnaží o nic jiného, než diváka pobavit, okouzlit pravdivým příběhem a možná i nechat něco na duši. Nejvýstižnější synonymum je roztomilý. A přitom byť i jedna jediná vypjatější dramatická scéna by tomu tolik slušela... Ještě, že se pan režisér poučil do dalšího snímku (The Visitor). (25.04.2010)