Ženatý so záväzkami

Sitcom jako stvořený pro formát komerční televize. Na můj vkus obsahuje příliš laciný humor, navíc vzhledem k mimořádně velkému množství epizod je rozmělněný a jeho hlavní prvky se stále recyklují. Je založený na cynickém zesměšňování a ponižování ostatních členů rodiny. Jediná cenná je pro mě hudební znělka od Sinatry, která seriál doprovází. Celkový dojem: 35 %. (18.06.2006)

Postava Ala Bundy drží seriál značně nahoře, protože jinak nejde o nějaký úžasný seriál, kde by diváka bolelo břicho od smíchu. V podstatě se veze na vlně seriálů, které jsou očividně plánovány pro masu (Přátelé, HIMYM, Krok za krokem,...) a člověku odjinud než z prostředka Gaussovy křivky nemají moc co nabídnout. 50% (19.07.2016)

Existence podobného sitcomu nám aspoň upřesní, že nedostižný Americký sen (Plný dům, Krok za krokem) se nerovná vždy drsné realitě skutečnosti. A právě na tom stavěli tvůrci Ženatých se závazky poměrně úspěšně řadu let než jim došli nápady, což si však nebyli ochotni připustit. To je taky důvod, proč i přes vysoký kredit začátku nelze dát víc. (23.07.2007)

"Ale, to jsi musel přijít domů?" Jednou v noci po letošním finále Stanley Cupu jsem při přepínání kanálů narazil na sitcom, který jsem do oné chvíle znal akorát podle názvu. Tehdy jsem měl čest shlédnout epizodu s číslem 245, konkrétně "Reqieum za přítele". Oproti původním očekáváním mě celkem bavila, a jakmile jsem viděl v letním programu Nova Cinema další českou reprízu této proslulé komedie, neváhal jsem a pustil jsem se na dlouhotrvající tůru (poslední 262.díl byl vysílán koncem listopadu) s rodinkou Bundových a jejich sousedy a známými. Už od počátku mě chytl typický humor tohoto seriálu založený na slovních přestřelkách a narážkách na manželské soužití. Chytl mě proto, jelikož byl černý jak noční obloha a parodoval tak různé americké kýčovité idylky. Na americké poměry je tato dávka sarkasmu až nevídaná. V tomto směru nejvíce exceloval hrdina mistrovského zápasu středoškolské fotbalové ligy 1966 Al Bunda, který tehdy zaznamenal čtyři touchdowny v jednom zápase a pak si vzal Peggy a stal se z něj nejhorší prodavač bot na světě. Další postavy sice nejsou špatné, ale za hlavním hrdinou zaostávají o třídu. Jak to ovšem ve světě seriálu chodí, postupem času přichází úpadek kvality. Zde to bylo přibližně v půlce - od 7.série (s příchodem Sedmy, ach, jak mě iritoval) je to bohužel za čtyři až tři a půl. Je to i kvůli tomu, že ony narážky na Marcyino poprsí, Kellyinu promiskuitu nebo Budovu oblíbenost u holek po neustálém opakování už moc nerozechvějí bránici. I ta nadsázka nefungovala jako dříve. Přesto tento seriál má v sobě slušnou porci zábavy a rozhodně dokáže zabavit, jen bych doporučoval stejně jako uživatel monolog dát si při sledování nějakou přestávku. A na co nesmím zapomenout, je pochvala pro český dabing, který slaví další úspěch, i když v případě Ženatého s odřenýma ušima. Proč? Docela mě iritoval doslovný překlad dialogů nebo nevelký počet herců, co se na dabingu podíleli. Co se právě herců týče, jejich volba byla správná a s jiným dabingem bych si to představil nedokázal. Konečné hodnocení - čtyři hvězdy - jednu jsem dal dolů za onen kvalitativní pokles, přesto si s odřenýma ušima zasloužil místo v topce. *** Doplněk (21.4.2009): Podíval jsem se i na originál. Ten je taktéž úžasný a s výjimkou Ala je samozřejmě lepší než hlasově skvělý dabing. Oblíbený díl: 6x12 - Takhle se cítil Sinatra. "- Ale, proč ty mi nikdy nepošleš nějakou růži?" - "Nesnáším tě, Peggy." (03.12.2008)

Jediné co prakticky v tomto seriálu stojí za zmínku je samotný el Bunda...americký chrlič hlášek jako uragán. Jeden z mála slušných amerických komediálních seriálů, při kterých jsem se bavil a zapamatoval jako malý a i dnes se rád občas na nějaký díl podívám. Jediné co mě opravdu vytáčelo, byli diváci, kteří se věčně něčemu smáli...prakticky snad každou pátou vteřinu. 7/10 (19.01.2007)