Big Bít

Tak tohle je něco, pozoruhodný projekt o existenci známějších i méně známých bigbeatových skupin v době socialismu. Televizní zpracování, kterému nelze nic vytknout a jejímž prostřednictvím je vzdávána pocta bigbeatové hudbě v Československu. Tím spíše, že i dnes, po mnoha letech se to stále dobře poslouchá. Namátkou třeba hity, Náhrobní kámen, Povídej, Svou lásku jsem rozdal, Zlatý důl a podobně. Skupiny jako George and Beatovens, The Primitives Group, Hells Devils, Matadors, Juventus, Flamengo, Olympic či slovenská kapela The Beatmen samozřejmě válely. Netřeba snad ani dodávat, že Česká televize tyto skupiny zajímavě přiblížila těm, kteří je sami nezažili. Tak za tohle jim patří můj velký dík. (22.11.2014)

Ten seriál nemá chybu. A nejen s ohledem na historii hudebních těles, některé díly jsou věnovány i technické stránce věci, tedy snímačům, elektrickým kytarám, syntetizérům, zesilovačům... a krádežím rozhlasových reproduktorů ze sloupů veřejného osvětlení... Tento projekt se ČT opravdu povedl a je to jedna z mála věcí, u nichž opravdu koncesionářských poplatků nelituji. (21.04.2010)

Jeden z nejlepších a nejucelenějších televizních dokumentárních projektů na česko(slovenských) obrazovkách. Jeho rozsáhlost a kompaktnost z něj dělá svého druhu televizní encyklopedii. Škoda že k ní není přístup v jiném než televizním formátu, řekněme na DVD. Ale jinak obrovská poklona tvůrcům v čele s producentem Čestmírem Kopeckým a režiséry Zdeňkem Suchým a Václavem Křístkem... Uctivě smekám! (26.02.2007)

Upřímně, nebýt tohoto dokumentárního seriálu, neměl bych možná dnes co poslouchat. Jsem ročník ´87 takže jsem dobu kterou pokrývá nezažil a z kapel které jsou v něm zmiňované dnes už funguje pouhá hrstka. Možná že jsem zaznamenal jeho vysílání už v dobách puberty, ale tehdy mnou cloumaly bandy a žánry populární v té době, četl jsem Spark, valil všelijaký metal a opovrhoval jeho kořeny, inu jako každý mladý a blbý tvor. Časem jsem se ale metalu tak přeposlouchal že už jsem to neunesl a musel "vysadit", necítil jsem se nikdy jako pravá "metla", jen mi ta hudba byla blízká kvůli mým depresivním stavům, neuměl jsem si to ale dát do souvislostí a svoji diagnózu zlehčoval. Stále jsem ale hodně četl, a kdesi se dozvěděl o kdysi populární kapele Flamengo a jejich jediné desce Kuře v hodinkách. Album jsem si stáhnul a jal se poslouchat. Ten den jsem ho sjel ještě asi dvakrát, pak objevil seriál Bigbít a tím se mi otevřel zcela nový svět! Metal byl v mých uších najednou příliš hřmotný, těžkopádný, buranský. Díky Bigbítu jsem objevil takové skvosty o kterých dnešní mladí nemají páru jako třeba Rebels, Progres 2, Collegium Musicum, Blue Effect, Stromboli, Už jsme doma, Krásné nové stroje, atd, atd... Dnes už si metal pouštím jen velmi zřídka. Deprese zmizely. Spark nekupuju. (27.08.2022)

Nepsaným pravidlem českého bigbítu by klidně mohlo být: Raději upadnout v nemilost, než v zapomnění. Snad nelze takovou sféru definovat jinak. Kdo se toho lehce dotkl, kdo to zažil, kdo poctivě nastudoval všechny díly tohoto seriálu, dá mi jistě za pravdu. Tvůrci nahlížejí do obýváků legendárních muzikantů, kamerou švenkují i do kuchyně, kde všechny ty rokenroly vznikaly. Díky pořadu se člověk docela spolehlivě eruduje a nasává onu fantastickou atmosféru. Narazíme i na různé holedbavé kanonýry i na hudbu docela špatnou. A zdaleka ne na všechny se dostane. Jedná se ovšem o jedinečný projekt České televize. Ovšem velký projekt má jen tehdy doopravdy naději, spojí-li se s nosnou myšlenkou. Tu zde zastupuje láska k muzice. (18.01.2014)