Big Bít

Klipy, hudební informace, zpovědi a výpovědi, to vše v této televizní nádheře, nejen pro znalé televizní diváky (z oblasti populární hudby), z doby kdy světu vládl ještě big-beat. Hudební skupiny známé, málo známe nebo dokonce dnes už úplně neznámé a zapomenuté. Mejla Hlavsa a Plastici nebo Dežo Ursini, nejlepší jednoznačně tvorba z 60 let, doba Normalizační a proměna celé této oblasti mě už nikdy tolik nebrala. Takových to pořadů by to chtělo jednoznačně víc, a proto naléhám na tvůrce pořadu s prosbou že kdyby to jen alespoň trochu šlo a bylo to v jejich možnostech, tak by nebylo vůbec na škodu, udělat ještě podobný pořad alespoň v tomto duchu ale o světovém beatu a bigbeatu. Jako celek ovšem vynikající a na našich obrazovkách téměř ojedinělý hudební projekt, srovnatelný snad jen s "Manželskými etudami", "Teleautomatem", "Hledáním ztraceného času" nebo s "Mistry Českého animovaného filmu". Za 5* jednoznačně. (07.03.2007)

Nepsaným pravidlem českého bigbítu by klidně mohlo být: Raději upadnout v nemilost, než v zapomnění. Snad nelze takovou sféru definovat jinak. Kdo se toho lehce dotkl, kdo to zažil, kdo poctivě nastudoval všechny díly tohoto seriálu, dá mi jistě za pravdu. Tvůrci nahlížejí do obýváků legendárních muzikantů, kamerou švenkují i do kuchyně, kde všechny ty rokenroly vznikaly. Díky pořadu se člověk docela spolehlivě eruduje a nasává onu fantastickou atmosféru. Narazíme i na různé holedbavé kanonýry i na hudbu docela špatnou. A zdaleka ne na všechny se dostane. Jedná se ovšem o jedinečný projekt České televize. Ovšem velký projekt má jen tehdy doopravdy naději, spojí-li se s nosnou myšlenkou. Tu zde zastupuje láska k muzice. (18.01.2014)

Ten seriál nemá chybu. A nejen s ohledem na historii hudebních těles, některé díly jsou věnovány i technické stránce věci, tedy snímačům, elektrickým kytarám, syntetizérům, zesilovačům... a krádežím rozhlasových reproduktorů ze sloupů veřejného osvětlení... Tento projekt se ČT opravdu povedl a je to jedna z mála věcí, u nichž opravdu koncesionářských poplatků nelituji. (21.04.2010)

Nejlepší dokument o českém bigbeatu a o jeho velikánech i méně známých riffech a tvářích. Víte, že Janis Joplin měla po cestě ve vlaku, která trvala pět dní 65 pohlavních styků???:D:D:D To jen tak, protže komentář ´´Nejlepší dokument o ...´´ by byl bezpředmětnej, tak aspoň něco, co nemusí úplně všichni vědět...:D:) (25.10.2010)

Upřímně, nebýt tohoto dokumentárního seriálu, neměl bych možná dnes co poslouchat. Jsem ročník ´87 takže jsem dobu kterou pokrývá nezažil a z kapel které jsou v něm zmiňované dnes už funguje pouhá hrstka. Možná že jsem zaznamenal jeho vysílání už v dobách puberty, ale tehdy mnou cloumaly bandy a žánry populární v té době, četl jsem Spark, valil všelijaký metal a opovrhoval jeho kořeny, inu jako každý mladý a blbý tvor. Časem jsem se ale metalu tak přeposlouchal že už jsem to neunesl a musel "vysadit", necítil jsem se nikdy jako pravá "metla", jen mi ta hudba byla blízká kvůli mým depresivním stavům, neuměl jsem si to ale dát do souvislostí a svoji diagnózu zlehčoval. Stále jsem ale hodně četl, a kdesi se dozvěděl o kdysi populární kapele Flamengo a jejich jediné desce Kuře v hodinkách. Album jsem si stáhnul a jal se poslouchat. Ten den jsem ho sjel ještě asi dvakrát, pak objevil seriál Bigbít a tím se mi otevřel zcela nový svět! Metal byl v mých uších najednou příliš hřmotný, těžkopádný, buranský. Díky Bigbítu jsem objevil takové skvosty o kterých dnešní mladí nemají páru jako třeba Rebels, Progres 2, Collegium Musicum, Blue Effect, Stromboli, Už jsme doma, Krásné nové stroje, atd, atd... Dnes už si metal pouštím jen velmi zřídka. Deprese zmizely. Spark nekupuju. (27.08.2022)