Vlak detstva a nádeje

Můj nejoblíbenější český seriál, a jelikož ho natočil můj nejoblíbenější český režisér, není se čemu divit. Poetické vyprávění z pohledu mladé dívky v podání Žanety Fuchsové (později trochu méně přesvědčivé Terezy Brodské) dává příběhu nadhled a excelentní herecký koncert Heleny Růžičkové a Stanislava Zindulky dodává příběhu šmrnc a grácii. Kachyňovy snímky mě umí vždycky pohladit na duši a já mu za tento skvělý seriál děkuji. (19.04.2008)

Československá válečná kinematografie je nejobsáhlejší sbírka událostí v Evropě po roce 1938 do roku 1945. Tento výjimečný seriál se může bez diskuze zařadit mezi plně vypovídající, kvalitní válečné příběhy. Perfektní atmosféra Sudet, měnící se mezilidské vztahy, neúprosná a nevyhnutelná německá demagogie na každém kroku. Vynikající forma vyprávění a nakonec Anna Urbanová, která svojí životní filosofií, dokáže v podstatě cokoli, v jakékoli době. Přímý důkaz výborné univerzálnosti Heleny Růžičkové, která zde zanechala jednu ze svých vrcholných rolí. (02.08.2012)

Pekných pár epizód vo vkusnej réžii Karla Kachyňu. K povahe našinca zmierlivé, ale bez ústupkov. Krutosť a absurdnosť doby vykreslená síce bez príkras, ale rovnako tak bez zbytočných explicít či citových vydieračiek. Tak nejako to bolo vtedy aj u nás, pamätám z rozprávania starej mamy a preto na mňa Vlak detstva a nádeje o to príjemnejšie dýchal. Univerzálne vo zvolenom jazyku, pravdivé v spomienkach. Intenzívny zážitok, v rámci rodinného (pretože takým tento seriál v prvom rade je) filmu unikát! (06.12.2010)

Netradičně pojaté u nás tak citlivé téma jako bezesporu je 2. světová válka. Nejsou tu klasické válečné scény, boj je tady minimálně a přesto tento seriál přibližuje atmosféru 2. světové války více než realisticky. Na celém tom serialu je vidět, že vznikal podle knihy a má taky tu atmosféru vzpomínající hrdinky na své dětství, vše je lehce zlehčené a dobré okamžiky převládají nad těmi zlými , ale ne na ůkor zkreslení hrůz 2. světové války. Životní role trochu pozapomenutého brněnského herce Stanislava Zindulky a Heleny Růžičkové. (24.07.2005)

Tak až v roce 2014 jsem se odhodlal a asi to tak mělo být. Má alergie na Helenu Růžičkovou vzala za své a Stanislav Zindulka je mou oblíbenou figurou. Vyprávění očima malé holky o době pro náš národ stěžejní- Mnichov, Protektorát, osvobození. Politika jen na pozadí, život a přežití zcela v popředí. Radost ze života. Helena Růžičková to stylem budozeru hrne celým serálem a Zindulka kolem ní poskakuje jako věrný pejsek, to se prostě musí vidět. No a ty ostatní postavičky dokonale vykreslené, naprosto si mne získal František Husák a jeho Jaroušek, ale i mnoho dalších. Atmosféra útěku ze Sudet, života za Protektorátu, příchodu Rusů do Brna, i konečného návratu domů. Paráda.90% (11.08.2014)