Kdo zabil Isaaca

Patrně výborný námět je převzat z povídky a jeho filmové provedení je břídilské a ani náhodou nemá co dělat s noirem. **** Noir má krystalická pravidla, srozumitelně a nevyhnutně gradující napětí a styl, kdežto tohle je jen rozbředlý, upachtěně stylizovaný a únavně narůstající chaos, a to rozhodně není totéž. **** Osobně navíc považuji za vrcholnou nedovolenost a známku nejnižší úrovně a podlosti, když si autor svoji neschopnost kvalitně a funkčně vyprávět (a to dokonce dle vypůjčené předlohy, což by mělo představovat přinejmenším morální závazek) kompenzuje zahlušujícími, zbytečně vypjatými, záměrně zastřenými a útržkovitými scénami, jimiž se diváka snaží násilně zabavit, zahltit, šokovat, zmást či jjinak z něj nezaslouženě ždímat emoce či pozornost, aniž by ta nepříjemná lopota nakonec aspoň vedla ke katarzi, osvětlení a vyššímu formativnímu prožitku či úvaze. Tady si bohužel režisér z diváka, který by měl být partnerem ve sledovatelném dialogu s tvůrcem/dílem, dělá jen pasivní oběť svých nepovedených pokusů něco vyjádřit, přičemž je jasné, že mimo pár základních bodů nejspíš ani sám přesně nepochopil, proč držela pohromadě povídka (pokud tedy držela) a co všechno zachycovala. Chudák Matulevicius je v tom od začátku úplně ztracený, přerostlo mu to přes hlavu, ale tak už tedy ten nahodilý materiál postříhali, nakonec to nějak dopadlo, a protože při veškeré nejasnosti obrazové, střihové i vyprávěcí (a potřebě malého litevského kinematografického rybníčku ukázat výsledky, zvlášť jestli na to byl od státu grant - a on byl!) se to dalo hajzlíkovsky prosazovat jako "umělecký" (zde to slovo používám s veškerou sarkastičností, jaká těmhle průhledným pokusům využít neurčité hranice umění i tenký přechod mezi genialitou a neschopností v pragmatický prospěch nedoukův, náleží) počin, který není přístupný každému, tak to filištínsky předhodili uměleckým porotám s větší hlavou. A o těch netřeba mít iluze, že si s tou citlivou hranicí umí vždycky správně poradit, navíc mají taky svoje kolonky a statistiky a úředního šimla a grantové a kvótové požadavky). Tady ve vší parádě selhali, tenhle nepodařený paskvil patří do stoupy, a ne do evropských kin. Tím spíš, že si "bere do huby" ta k vážná a velká společenská a lidská témata, jako je vyvražďování, kolektivní obluzení a subjektivní vina atd. To vyjadřovací nedostatečnost filmu nejenže neomlouvá, to z něj dělá přímo spolupachatele. (Febiofest 2020, Slovanský dům) *~ (21.09.2020)