Nahota na prodej

Film jsem viděl v době premiéry a pamatoval jsem si z něj vlastně jen to, že jde o mizerný film - typický příklad slátaniny natočené v okouzlení z raně kapitalistického podnikání ve filmové branži první poloviny 90. let. Po dlouhé době jsem si jej zopakoval a musím přiznat, že mě samotného má reakce na snímek překvapila. Obvykle totiž po nějaké té dekádě a novém zhlédnutí filmu hvězdičky ubírám, často i víc než jednu. Tady jsem se z předpokládaného odpadu dostal hned na tři, a to jen proto, že dát víc by bylo fackou pro opravdu dobré snímky. Už léta se zabývám myšlenkou navštívit jednou Festival otrlého diváka a zhlédnout filmy s mimořádně špatnou pověstí. Nemám k tomu ale odvahu, protože většina špatných filmů je nudná, špatná takovým tím urážlivým způsobem a jen tu a tam, obvykle náhodou, protože nic takového se nedá naplánovat, vznikne nechtěně vtipná záležitost, zkrátka guilty pleasure, kdy civíte na obrazovku či filmové plátno a na tváři se vám tetelí úsměv od ucha k uchu. Přesně to je případ Nahoty na prodej, kdy kombinace režiséra, hereckého obsazení, žánru a komerčních zájmů vedla k vytvoření prapodivné, ale o to zábavnější podívané. Obsazení Karly Trisky je bizár, který se bohužel už nikdy nikde neopakoval, Jirka Krampol se dostal k akčnímu hrdinovi mnohem později než by si to zasloužil a než by měl reálnou šanci takový part zvládnout. Účast takových zázraků charakterního herectví, jako byl Jirka Pomeje a někteří další, tomu přidává další level, stejně jako cameo rolička Ivana Jonáka. Víťa Olmer má své značně nízké limity, to všichni víme, ale přece jen to není žádný Simandl, takže tohle všechno dohromady vedlo k výsledku, kdy by si Nahota na prodej zařazení do programu Festivalu otrlého diváka oprávněně zasloužila a mohla by vyvolat slušný ohlas. Celkový dojem tentokrát raději neuvádím, protože co si budem namlouvat, tohle je specifická záležitost. (11.02.2018)

"Víš co se mi v noci zdálo? Že mě unesli, ale bylo to wonderful..." Páčil sa mi ten prevažne rapový soundtrack, päťkorunová porevolučná atmosféra a duo Nancy & Jolanka. Ale je to totálny shit, navyše rasistický a Jiří Krampol je totálny drsňák. Síce úbohý herec, ale tie päste! Tie hlášky! "Upozorňuji tě, že Bronx je oproti tomuhle jahodový pudink!" Čistý výsmech. (21.01.2013)

Film to dnes není nijak násilný,šokující , ale spíše zábavný. Kde jinde uvidíte Vaculíka zpustlého jak týden po výletu pražskými hospodami. Krampola tak mega drsného , že je radost vidět jak každý odletí jen díky jeho pohledu. Naivistickou čecho-američanku , která sype moudra (vy ste tady všichni tak cynický!) a pak nosí bouchačku u pasu. Bitku skinů s cikáný , která je dnes docela realistická a v ulicích jí máme taky ( no né , že by Olmer stál za tím vším humbukem kolem Janova?!). Začátek 90tek byl u nás divokým východem , kdy každý si bral co chtěl a co chtěl. Akce je zde béčkově směšná ( ten film v bedně byl více akčnější než cikani se samopalem) , dialogy postrádají vše , postavy prošumí (kdo byl kdo si nebudete pamatovat už po minutě závěrečných titulek) a do toho je tu výfukomrd ( měl by zkusit trojku s wartburgem a liazkou!). Objektivně bych to poslal do odpadu kam to patří (odpad tehdá , odpad ted) , ale takovou srandu jen tak nezažijete.Za 20 let se tomu budem smát ještě více. Klasika české komedie a zrod českého Uwe Bolla! (27.11.2008)

První porevoluční pokus o akční film u nás. Tehdy ještě benevolentní slovník by dnes už byl považován za rasismus, ale myslím, že režisérovi Olmerovi se podařilo zachytit prostředí doby velice dobře. Pravda je, že Karla Triska už u nás pak žádný film nenatočila, ale určitě se jí hrálo velice dobře vedle takových hereckých bardů, jako je Lukáš Vaculík a Jiří Krampol. (24.09.2016)

Měl to být hit roku, ale skutečnost nakonec měla blíže ke "shitu" roku. Jiří Krampol jako akční hrdina mohl zaujmout snad v roce 1983, ale o 10 let později už je spíše k smíchu. Navíc jej většina diváků zná spíše z komediálních rolí (anebo z dabingu), takže tady jeho výkon působí poněkud nepřesvědčivě. Lukáš Vaculík už měl v době natáčení svůj zenit za sebou a Kája Třísková ukázala, že v jejím případě spadlo jablko od stromu pěkně daleko. Děj je rádoby šokující, ale myslím, že na většinu diváků to mělo spíše opačný efekt. Nejvíce mě ovšem "pobavil" ten výfukový úchyl, hlavně jeho zálibný pohled na zadní část startujícího letadla. Co je moc, to je moc, ale tohle už je příliš. (08.10.2002)