Jako jed

Poprosil bych pány, kteří to tady mají na starost, aby odpárali zařazení mezi komedie a urychleně sem napsali, že se jedná o drama. Nic tak depresivního jsem dlouho neviděl. Ostatně, nic tak depresivního jako krize středního věku člověka potkat snad ani nemůže. Musím se vydat na plavbu proti proudu a přiznat se, že mi Zdena Svěrák do role postaršího svůdníka úplně nepasoval. Nicméně, na něj se dovedu dívat, i kdyby hrál záchodové prkýnko. Zatím nemohu posoudit, zda je snímek věrnou interpretací krize středního věku, neboť od této životní fáze jsem prozatím na míle vzdálen. Pokud by mě něco takového snad mělo potkat, tak budu u sebe stále nosit naládovanou brokovnici. Sžíravý pohled na manželství, kde už je vášeň záležitostí vzpomínek a partneři spolu zůstávají čistě ze zvyku. No jo, jenže cipísek je po ránu stále v pozoru a stačí zamrkání mladé Slovenky, aby se muž zbláznil. Opravdu nehezký pohled, kterak se Zdenda Svěrák řítil střemhlav do propasti a nebylo úplně v jeho moci směr pádu jakkoli korigovat. Rozumu může člověk přisuzovat sebevětší váhu, ale jsme stvoření jednající takřka výlučně na základě svých emocí a až následně dokážeme tato emoční rozhodnutí rozumově popsat a obhájit si je u sebe. Tento film to popsal moc hezky. Ďábelská jízda, na kterou se nedívalo vůbec hezky. [70 %] (17.10.2020)

Během filmu jsem si říkal: "Tohle natočil TEN Olmer, který se zasloužil o zrod Playgirls či Policajtů?" Tento film je úplně jiná liga. Není to první liga, ale díky Zdeňku Svěrákovi, který nemůže nikdy nezklamat, se na film kouká dobře. Příběh je na slušné úrovni, co mě ovšem překvapilo, byla kamera, která někdy zabírala děj z pohledu Svěráka. Ta si opravdu chválu zaslouží. Sem tam se našel i vtipný dialog, navíc bylo zajímavé vidět například pana Svěráka se prát či vidět ho po boku Michala Suchánka. Dám tomu nakonec čtyři hvězdičky z výše jmenovaných důvodů a taky proto, že v Olmerově kariéře jde opravdu o světlý bod, kterých moc nebylo. (31.12.2008)

♫Vlak poslední odjiždí, a jehlu vpích mně do hýždí♪♫  Ach, jak  výstižně tato píseň  podbarvuje  celý film.  Na jaře jsem zhlédl první spolupráci Svěráka+Olmera ,,Co je vám doktore´´, která mě zrovna nezahřála na srdci, ale zůstala mi z ni téměr nezapomenutelná hořká pachuť. A stejně jako v Doktorovi tady  na mě jako na mladšího ročnika  dokázala ta upachtěná doba socialismu poctivě dýchnout. Ba, tohle už je hotový dokument! Otrávná vstávaní, šedivé kanceláře, trapné vtipy, uchechtané staré sekretářky, přizdisraní zaměstnanci...Ufff, tohle všechno, fakt nechcete. To se pak  vlastně čemu divit, že v takovém marastu se dokázal hlavní hrdina pouze kvůli jedné atraktivní osobě mállem zblaznit....Ze  Zdeňka Svěráka jsem  snad poprvé neměl  pocit Zdeňka Svěráka, ale Zdeňka Svěráka  přizpůsobujícího se svojí postavě. Na svérázy a milovníky žen jsme v jeho podání zvyklí, ale na takové posedlé tragédy fakt ne. Svěrák tady ale definitivně dokazuje, že je lepší herec než kdejací profesionální herci (:D). Poradil  si s tím opět skvěle a i díky němu je v hlavní dvojici i kus pravého jiskření, a v celém filmu i pár úsměvných prvků, byť  Svěrák tentokrát dokázal výborně i ten závěrečný smutek v minimalistickém podání...a po celou filmu vystihnout ten permanentní  vnitřní neklid své ústřední postavy, který skvěle podpořil  Olmer svým tehdejším režijním zajímavým stylem, který si ponechal od Doktora, a možná jej ještě rozšířil. Stejně jako v Doktorovi je zde občas skvělá subjektivní kamera. Novým zajímavým motivem jsou předely scen,  snové sekvence, explicitní zobrazení myšlenek....To skvěle vystihují rozpoložení hlavního hrdiny,  a jeho posedlost. Občas je pozoruhodné i nasvícení (když například do prostoru svití jenom jedno světlo, ale jinak jsou postavy nenápadné zahaleny do tmy.) Tyhle všechny vychytávky dodělávají  skvěle vytvořenou autentickou atmosférou a ukazují, že později zatracovaný Olmer, dokázal být  pozoruhodný glosátor doby, a tady to splnil, jak obsahem o krizi středního věku, zoufalém novém vzplanutí, tak i atmosférou  socialismu a svéraznou filmařskou formou.  To všechno se skvěle doplňuje,  vytváří velmi působivý výsledek a závěrečnou zvláštní pointou s opětovným vyslovením přání kávy nabere zajímavé vypointování. (Ale vždycky jsi řikala, že je nezdravá - když na mi máš chuť). Opravdu hodně dobrý film. To vyznění mi možná přišlo emociálně pestřejší než u Doktora, kdy jsem cítil hlavně depresi....tady to bylo takové všelijaké, ale za mě snad nejvíce atypický film se Svěrákem a další z filmů tohoto podzimu (:D) Před pěti lety jsem dal Jako jed jednu  hvězdu (hodnocení jsem pak smazal, čekal jsem prostě něco jiného), dneska dávám velmi silné a upřímné  čtyři a děkuji. Hlásím velký zážitek a dal bych i víc, kdybych si to neschovál na padesátku.  Ona ta šedivost života má asi bohužel, co říct i v dnešní době.   MY TADY ŽIVOŘÍME I BEZ NOŽŮ.   (15.11.2021)

Těch paralel s "Co je vám doktore" je celkem dost (Olmer, Svěrák, Krajčovičová, zase zakoukání do mladé kočky), ale i přesto je Jako jed v porovnání s "Co je vám.." prostě jiný. Laděný na vážnější notu, s famózním ost a tak nějak víc uvěřitelný. Ale hlavně, je to zase výborný film. Olmer mě s tímhle svým kombem celkem dostal. 8/10 (02.07.2013)

„Výborná věc je to, tenhleten hasák!“ No tenhle snímek mi přijde výborný neméně. :) Už Co je vám, doktore? mě nedávno opakovaně přesvědčilo, že Vít Olmer byl minimálně někdy v půlce 80. let velmi schopným režisérem a Zdeněk Svěrák mnohem zajímavějším hercem, než se na první pohled může zdát. Jako jed jsem si užil snad ještě o něco víc, než jejich předchozí spolupráci. Celý film doprovází velmi sugestivní dynamická kamera, která mě svými nejrůznějšími nájezdy či záběry snímanými často i z pohledu hlavní postavy okamžitě vtáhla do dění a vytvářela ve mě od počátku jistý neklid, který se pocitově dokázal přiblížit neklidu prožívaného Svěrákovou postavou uprostřed dvojité krizy vlastního života a v pozadí pomalu upadajícího socialismu. Ani nechci vědět, jak na mě bude tenhle film působit, až za nějaký ten čas trochu zestárnu, když už teď mě uměl zasáhnout tak, že jsem celý den ještě po zhlédnutí na něj pravidelně zpětně musel myslet. Nadčasový příběh ze života zoufalého padesátníka, který podlehne vášnivému vztahu k mladé dívce s velkým temperamentem, má sice víc úsměvných momentů či vtipných proslovů hlavní postavy, ale vnímal jsem ho daleko více jako silné (skoro až psychologické) drama, než vyloženě komedii. Mnohem víc, než smích a případný vtip, ke mě doléhal smutek, jenž slova titulní písně o posledním odjíždějícím vlaku silně podtrhují, a depresivní obraz šedivé každodenní rutiny a marasmu plného podlézajících pracovníků. Přesto mi ta deprese nepřipadá nijak přehnaná, také jí dokážou občas vyvážit i pocitově pozitivní momenty a to jiskrění mezi Svěrákem a Krajčovičovou je milé. Mimo to mě hodně potěšily i dobové záběry na nadráží v mých studijních Košicích. K mé spokojenosti jde o film skvěle napsaný, zahraný, s působivým vyzněním, navíc natočený (i sestříhaný) s výraznou dávkou invence a bez hluchých míst. [90%] (25.11.2021)