Kapitán Nemo a podmorské mesto

Třpytivé papundeklové dekorace, příběh inspirovaný Vernem jen v detailech (jméno kapitána, název ponorky a podmořské sklízení) a scénář trochu jako z telenovely. Kvůli těm dekoracím předznamenávající hýřivost sedmdesátých let film stojí za vidění, ale má to parametry spíš laciné televizní inscenace. (20.01.2014)

Absolutně se to nedrží předlohy,má to lacinou výpravu,triky i scénář-ale má to tak dobrou steampunkově-papundeklovou atmosféru,že jsem se nenudil...ale stále čekám na důstojnější novodobou adaptaci verneova díla.,,Kde je pan Barnes,neviděl jsi ho?"-,,Pan Barnes teď pravděpodobně rozšiřuje svou sbírku mých příborů.'' (18.08.2015)

Fantazie a vizionářství Julese Verna v případě této filmové adaptace spíše trpí! A na vině nejsou papundeklové kulisy, nýbrž papundeklově se jevící talent tvůrců převést slavný romám na plátno. Dnes už jen příliš primitivní, umělecky laciný, titul pro vyplnění programu komerčních televizí, což ve spojitosti s Vernem působí až trestuhodně! 50% (01.03.2015)

Nechci řešit ekosystém korálových útesů, který se měl vyskytovat za plného denního světla (!!!) v hloubce 10 000 metrů (!!!) pod hladinou moře ... ani pouťově přeplácané, kýčovité dekorace podmořského města. Řekněme, že vizuální stránka zhruba odpovídá trikovým a finančním možnostem britských filmařů v šedesátých letech 20. století. Kromě toho: Jsou to jen kulisy, nic víc - ta pravá filmová dobrodružství by měla být natolik vynalézavá, aby si dokázala poradit prakticky s jakoukoli "výzdobou" scény. Hlavním - a bohužel nepřekonatelným problémem jsou postavy ... pouhé figurky, které se sice snaživě, ale bez jakékoli přidané hodnoty posouvají sem a tam na pomyslné šachovnici podle pokynů režie. Přitom největším průšvihem je samotný kapitán Nemo, který se projevuje spíš jako mírně natvrdlý hodný strýček nežli jako nadprůměrně inteligentní, energický kapitán a zároveň neomezený vládce svého vlastního světa. Jeho charisma je nulové a přirozená autorita veškerá žádná ... alespoň já jsem jejich výskyt při nejlepší vůli nezaznamenala. Přesto 105 minut strávených u televizní obrazovky nepovažuju za ztracený čas, neboť stylizace příběhu je vzhledem k roku vzniku docela zajímavá. Pravda, s dílem Julese Verna nemá snímek mnoho společného, ale to nemají ani knížky J. M. Trosky ("Kapitán Nemo" - eventuálně i "Zápas s nebem"), které si kapitána Nema vypůjčily - a přesto jsem je v dětství milovala víc nežli dobrodružnou literaturu velkého vizionáře, kterým Jules Verne nepochybně byl. P.S.: Když už nic jiného, chtěla bych alespoň umět vyrábět zlato ... nejlépe jako vedlejší produkt ... ;-) (25.09.2013)

„A z téhle rostliny děláme kapustu.“ Verneovu podmořskému vlku, nebo spíše filmařům, už byl asi Nautilus příliš těsný, takže vymysleli novou atrakci v podobě jeho města na oceánském dně. To je utopií, kde nápoje prýští grátis, děti jsou harmonicky vychovávány a stroj vyrábějící vodu a kyslík sype zlato coby vedlejší produkt. Hotová Atlantida, jen bez povýšenosti obyvatel. S tím vším se musí vyrovnat nově příchozí, jejichž reakce na toto místo odhaluje jejich povahu a charakter. Zdá se, že snímek se nám snaží na blyštivém tácu podvodní megapole servírovat, že nejvyšším cílem je uposlechnout povinnost – a opravdu, postavy s „nízkými“ pohnutkami zde dojdou trestu (rozuměj natáhnou bačkory). Budiž. Problém je, že tvůrci příliš nevyužili potenciálu prostředí a nenabídli žádné dechberoucí záběry vodního světa, rutinní režie neoslní ani při akčních scénách, a tak místo vizuálně šťavnatého dobrodružství dostáváme na již zmíněný pozlacený tác jen bezkrevné morální chaluhy. Jdu si raději pustit gramofonovou adaptaci z 80. let, s Radoslavem Brzobohatým jako kapitánem Nautilu. Je skvělá. (11.08.2008)