Druhý tah pěšcem

50% — Odmyslíme-li si to, že šlo o pátrání kontrarozvědky proti špionům a o pokus ukázat tyto lidi v sympatickém světle, ale vezmeme-li si z toho detektivní rovinu, není to tak špatné. Postup, kdy se vyšetřující z minimálních indicií nakonec dobere až k řešení, mi přišel docela logický. Sice zapracovala náhoda (na filatelistické burze), ale bez ní to někdy opravdu nejde. (15.01.2017)

Nejsem objektivní hodnotitel. Umím filtrovat v mozku komunistickou propagandu a soustředit se na akci. Na herecký kumšt, což už jsem v CS kinematografii neviděl 30 let. Na tento film tedy mohu říct: Nějak moc geniální byli a nějak moc rychle na to přišli. Ale solidní podívaná. Současné snímky jsou bez propagandy ale režirují je takoví blbci a hrají je takoví kreténi, že koukat se na to dá pouze 2 min. což jsou titulky. (15.06.2021)

Hodne vlazny kriminalni film, bez vetsi akce a zvratu. Zaujme tak jen Stanislava Bartosova v hotelu a Karel Hermanek jako sympaticky kriminalista, ktery ma plne kapsy stovek, jezdi si v Renaultu a lepi se na nej kazda sukne ( takovy policajt bych chtel byt taky, pokud bych byl v prvni polovine osmdesatych let pubertak:-) ). (08.03.2009)

Případ ve velkém stylu o ničem. Kriminálka ze socíku pátrá a patrá až něco nudnýho vypátrá. Katarze nula. Aspoň že ta ideologie té doby z toho naštětí moc nečouhá. Zato zachycení doby 80. let je naprosto perfektní. Úplná časová konzerva. Co mě ale hodně zaujalo je ta super kamera. Ta práce s obrazem je parádní. Koukám kameraman Ota Kopřiva se dožil jen 40 let. Škoda ho. Děsně mě baví jak Heřmánek hraje, zato Paulová v příšerným mulet sestřihu působí spíš jako husička. Pro mě to byl super výlet do zpět do historie. Digitálky, videokazety, sálové počítače, všichni furt kouří a velkej svět je jen šmíra v Alhambře. Ta doba byla zachycená dobře. Zato pan skladatel se s hudbou moc nepředřel. Aha von to byl Ondra Soukup. Tak to chápu, ten napíše jen tolik not kolik mu daj korun.  Osobní zkušenost. (03.10.2021)

Neskutečně ubohý pokus nasadit socialistické kontrarozvědce lidskou a přátelskou tvář. Ano, Karel Heřmánek se snaží a v jeho podání před divákem vyvstává obraz téměř sympatického uvědomělého pracovníka tajných služeb (i když charakterově pokulhává - eticky sporná už je třeba jen nevěra s kolegyní na pracovišti, navíc s družkou svého kamaráda), dokonce hraje šachy... Příměr šachů je ale návodový - v téhleté simultánce s občany režim jedním mocným máchnutím před začátkem hry smetl všechny figury z občanských šachovnic... S tím ani Vít Olmer nic nenadělá... (09.12.2007)