Réžia:
Leander HaußmannKamera:
Peter Joachim KrauseHudba:
Stephen KeuschHrajú:
Alexander Scheer, Alexander Beyer, Robert Stadlober, Teresa Weißbach, Katharina Thalbach, Detlev Buck, Henry Hübchen, Annika Kuhl, Leander Haußmann (viac)Obsahy(1)
Partička děcek vyrůstá na kratší, zato té horší, straně Sluneční aleje (Sonnenallee) v Berlíně; v těsném sousedství jednoho z mála přechodů mezi Východem a Západem pro německé obyvatele. Příhody těchto dětí, jejich rodin, jejich přátel ze "Západního Německa" a známých, kteří přijíždějí na návštěvu, a jednotek ostrahy východoněmecké hranice, to vše ilustruje absurditu všedního dne ve Sluneční aleji a skrze ni vlastně v celém někdejším Východním Německu. (Fary)
(viac)Recenzie (48)
slušná a vcelku zábavná komedie /např. scéna s drogovou párty/, trochu se vezoucí na vlně nostalgie, která musela v 90-tých letech zákonitě zaplavit všechny země bývalého východního bloku. za filmem good bye lenin toto dílo lehce pokulhává, protože nešlo ve zobrazování jednotlivých ikon a fenoménů komunismu tak daleko a do hloubky. nicméně příběh jedné berlínské ulice, jež je rozdělena státní hranicí, ba co víc, hranicí mezi dvěma nepřátelskými světy, nabízí bezpočet vtipných situací. a za závěrečnou scénou se spontánním happeningem a hlubokým protiválečným poselstvím, by se nemusel stydět ani kdejaký režisér amerických muzikálů z 50-tých let. ()
Film, který Vám krásně ukáže, jak to tedy v těch časech chodilo. Nicméně příběh jako takový skutečně není bůhvíjaký a vtipné to tedy opravdu povětšinou není. Několikrát to zachránil dobrý soundtrack. Čisté tři hvězdy. ()
Pelíšky v NDR. Bohužel jen lehký nadprůměr, humor jaksi zůstal napůli cesty.....Kde asi soudruzi udělali chybu? ()
Takové dederónské Pelíšky, trochu komedie, trochu nostalgie, trochu drama. Taky celkem o ničem, jen s méně zajímavými postavami. ()
Nemít Ossi, nad čím bychom se zasmáli:) ,, Ich lebe in der DDR, ansonst habe ich keine Probleme." Velmi hezky řečeno. Velmi vtipně uděláno, že jsem se smála od začátku do konce. ()
Jedna z mála… vlastně asi jediná německá komedie, která mě opravdu pobavila. Ukazuje, jak je život teenagera těžký a oč je ještě těžší, když onen teenager žije na špatné straně Berlínské zdi (kde jsou navíc domy plné azbestu :D). Kéž by bylo více takovýchto německých komedií… ()
Spíš než Pelíšky mi to připomnělo Občanský průkaz. ()
První z retro filmů režiséra Leandera Haußmanna. Film byl v Německu promítán pod názvem Sonnenallee. Jel na vlně retro filmů z bývalé Německé demokratické republiky, která se kryje s dobou českých Pelíšků. Pěkně se povedlo zachytit atmosféru rozděleného Berlína, včetně oprýskaných fasád, pionýrů, špiclování, ale taky určitý nadhled a vlastně i pěkné chvíle a humor té doby. Alexander Scheer hraje nesmělého kluka, co dobývá dívku svého srdce. Film pobaví, nezarmoutí, oproti Pelíškům je méně hravý, ale ono to špiclování v NDR bylo holt lépe organizované než v ČSSR. Pro mne nezapomenutelný film i po téměř čtvrtstoletí. ()
Reklama