Bony a klid

"Vítám mezi námi nejbohatší invalidní důchodce v Praze a možná na světě." Tak to tenkrát chodilo a já jsem rád, že se podařilo princip veksláctví zachytit v celým jeho nezdaněným bohatství. Takže i když jsem veksláky neměl rád ani předtím, než nám začali po Sametu vládnout, tak bony, Relax, Evička tričko a magický voko pro mě tehdy znamenali pekelnej nářez. Ovšem kdo tu dobu nezažil, tomu patrně snadno unikne kultovnost tohoto snímku, ale netřeba ho kvůli tomu zahazovat v srpnu na ulici sněhem. (08.10.2014)

Film jsem viděl už několikrát (v jeho době jsem byl vyháněn od televize), hodnocení a komentář ale k poslednímu zhlédnutí a včera mi to prostě fakt sedlo. Obě ve filmu opakované skladby se mi líbí, takže mi nijak nevadí a postupem času je ten film prostě úsměvný. Baví mě to. A hlavně to vědomí, že "Cementáři nezklamou!" je uklidňující a potěšující. (20.12.2023)

Je mi líto, ať si kdo chce, co chce říká, na tu dobu, kdy vznikl tento film, to byl náš jeden z nejlepších filmů. Z tohoto pohledu mu dávám plné body. Film ukázal beze strachu a zástěrky duha tehdejší doby, kdy se již pomalu měnila doba temné totality na "tržní" mechanizmus. Ovšem někteří z nás si po vytoužených politických změnách úmyslně spletli tržní mechanizmus a demokracii s "divokým západem" a dělají to dodnes. Asi si příliš vzali za své rádoby "podnikání" tehdejších veksláků. Film má podle mého mínění tedy co říct i dnes, kdy v roli veksláků jsou různí PODvodNIKATELÉ a tuneláři. (21.08.2007)

Nehorázné (ještě) Československé klišé, jež je jakýmsi hodinovým hudebním videoklipem písničky Relax, kterou zjevně po zhlédnutí tohoto nezáživného, nedějového braku vyřadím se seznamu oblíbených skladeb nadobro. Typický příklad toho, jak je pro film důležitý i hudební podklad. Tady se to bohužel ukázalo v nejhorším slova smyslu. Co scéna to "Relax, don't do it..." a furt a furt dokola jedna a ta samá skladba. Tohle se panu Soukupovi absolutně nepovedlo. Kdyby nebylo této písničky, mohl bych snad vnímat i nějaký děj, který byl ovšem po scenáristické stránce také výstřelem do prázdna. (14.10.2014)

Že by ten film byl nějakej zázrak, to teda fakt neni. Ale koukal jsem na to s člověkem, kterej se v 80. letech v tomhle prostředí pohyboval a ten mi k tomu řikal různý historky, jak to tenkrát probíhalo a film měl takhle úplně jinej náboj. Já jsem tuhle dobu zažil pouze jako malej fakan, takže si tak akorát pamatuju, jak jsme v Tuzexu na Pankráci tenkrát chodili čumět na hračky. Jinak jestli nějakej českej film dosáhnul kultovní status, tak rozhodně Bony a klid. Má to neskutečnou atmosféru těch pozdních 80. let a k tomu super muziku od Frankie goes to Hollywood. (28.08.2011)