Bony a klid

"Lesby nebo s negrama?" "Milé děti, protože jste všichni zlobily, tak jděte do prdele." "Taky to s tebou dělala jenom v tričku?" Výsledná 1 * je rozhodně jen za poměrně zábavné šablony zahrané Pepou Nedorostem (vycházející hvězdy konce 80. let, jehož první tři filmy jsou absurdní kombinací Pěstí ve tmě, Anděl svádí ďábla a Bonů) a Tomášem Hanákem (kerý si podobně efektivně zahrál hned příští rok v Kopytem sem, kopytem tam). Veškeré ostatní mínusy jsou za celovečerní podkres z tehdy už poměrně staré desky Welcome to the Pleasuredome (1984) skupiny Frankie Goes To Hollywood, jejíž hlavní hity Relax a The Power of Love už doufám nikdy neuslyším. Takové nadužívání nebylo šťastným řešením. Konečně aktuální album Liverpool (1986) by asi jen tak za kačku nepustili, a to ani do filmu ze socialistického bloku. (03.10.2009)

Kdo chce moc, nemá nic. Olmerův film ve své době způsobil poprask nejen tím, že otevřeně a bez příkras popisuje strastiplný život lidí v socialistickém Československu v osmdesátých letech se všemi jeho zákrutami a falešnými iluzemi, ale také, a to především, obnažuje hroutící se totalitní systém, který svým oficiálním nepřátelům všemožně ustupuje či jim bez uzradění vychází vstříc. A přestože leccos už zestárlo, dokumentární hodnota tohoto nonkonformního snímku přetrvává. (03.04.2022)

Pohodovej film z 80. let, který na mě zapůsobil jak příběhem, hereckými výkony tak i vekslem :) a tím, jak jsme jednou v životě dole a jednou zase nahoře. Z normálního boleslavského kluka, který se nechal nachytat od zkušených veksláku se náhle také stane vekslákem se zkušenou bandou. Ale všechno neskončí jak by se zdálo happyendem. Ale na to už se podívejte, jestli máte zájem a chuť se podívat na filmeček z 80. let. Doporučuji! 5* (30.09.2008)

Ak som si doteraz myslel, že Slnko v sieti je najlepším (česko)slovenským filmom a skvostnejšiu kameru ako Szomolányi dosiaľ ešte nikto iný nezrobil, Ota Kopřiva a Vít Olmer mi týmto práve poriadne napľuli do tváre. Extrémne štylizovaná jazda chladnými pražskými ulicami v '87 na rakete Benz W123, v ktorých ťa každý druhý porobí na každom rohu, o vekslákoch v tradičnej procedúre menom vzostup-pád, kde 36x v reproduktoroch počuješ jednu a tú istú skladbu dookola bez prechodu do stratena... Tuctový príbeh bez akýchkoľvek väčších prekvapení, nie však úplne prázdny, avšak zvizualizovaný absolútne brilantne – s (doslova) každým jedným záberom vymaznaným do totálneho zblbnutia. Veľa čs. tvorby som (zatiaľ) nevidel, no bude úplne od veci myslieť si, že viac štýlovejší počin ako Bony a klid z našich končín ešte nevzišiel a možno ani nevzíde...? "Bony, nechceš bony?" (25.7.2023 #Grco, vďaka za projekciu na veľkom plátne x) (26.7.2023) (27.07.2023)

Autentická vzpomínka na specifické údobí našich dějin. Zvláštní, zajímavé, bizarní údobí. Významné svědectví a přiblížení časů veksláků, bonů a tuzexových džín pro mladší generace. A přestože má film nemálo vad na kráse, hodně si ho cením. To nekonečné „Relax, don’t do it when you want to go to it...“ mi zní v hlavě pokaždé, když někde zaslechnu zmínku o Skamenem, Potměšilovi a tomhle filmu. Nebo také o Jonákovi. (20.05.2014)