Doom: Annihilation

Uf. Jeden z nejdivnějších filmů roku. Doom je nepochybně komplikovaná látka na zfilmování, protože zatímco jednička (1993) i dvojka (1994) si vystačí prakticky bez příběhu, remake (2016) pracuje s mytizací ústředního Doomguye a jeho ďábelské legendy. Není proto divu, že se Annihilation vydává cestou trojky (2005), jediného dílu se snahou o relativně klasické vyprávění. Jenže i tak příběh stojí na nepovedeném experimentu s teleportem, armádě zombíků, démonů a skupině vojáků z Union Aerospace Corporation. Na ničem jiném. // Je to ukázkové direct-to-DVD béčko se spoustou papundeklových rekvizit, naprosto bizarním hereckým obsazením a mořem diskontinuity nejen mezi záběry, ale i celými scénami. A mám trochu pocit, že celý film zabíjeli stejného komparzistu pořád dokola. Mimochodem ta příšera z plakátu? Není tam. Ale proč je to tak fascinujícím způsobem divný? Zaprvé snahou o parazitování na videoherní předloze. Annihilation nemůže adaptovat soudržný příběh, takže rozseká hry na fragmenty, kterými své vyprávění zahltí. A protože je neumí správně motivovat, vznikne z toho narativní verze Frankensteinova monstra. Jsou tu barevné vstupní karty, ale nikdo vlastně neví proč. Dostaneme peklo, jen je diametrálně odlišně strukturováno a není úplně jasné, jakým způsobem se váže k lidskému světu. Dokonce se bez zřejmého důvodu objevuje oblíbená zbraň BFG – která mj. vypadá jako podivné zkřížení jejích verzí ze SNES portu a Quake II. Spousta jednotlivostí, ale nikdo neví, co s nimi! // Tyhle útržky sice nejsou dostatečně motivovány na úrovni samotného filmu, ale otevřeně referují k širšímu encyklopedickému heslu Doom. Nejde o snahu adaptovat hru, ale spíš nějaký obecnější konstrukt se značkou spojený. Což je vlastně tak podivné, až je to super. // A to finále! 85 minut je složených z poměrně nezajímavé a klasické akce, v níž styl zůstává neviditelný. Ale pak dojde k něčemu podobně bizarně uvědomělému, jako v případě filmu z roku 2005. Všichni si pamatujeme ten dlouhý hlediskový záběr navazující na videoherní tradici FPS, ale kompletně bourající všechno, co mu předcházelo. Annihilation má v rukávu podobně rozrušující eso! A naprosto nečekaně se z něj stane dobrý film! Posledních deset minut pracuje se zpomalováním času, vytváří krásné kompozice a chytře rytmizovaný pohyb. Akce má hlavu i patu, dobře se na ni dívá a začnou se dost aktivně zapojovat ozvláštňující podhledy na hrdinku i démony. Tohle neviditelné béčko najednou získá vlastní stylistickou identitu. // Je bizarním způsobem vzrušující vidět 80 minut poměrně utahaného a nudného filmu, aby v závěru chytil druhý dech a zarazil mě zpátky do křesla. Ale spíš, než Pekelné nebe je to Peklo na zemi, který stojí Po kolena v mrtvých kontinuitách. (28.09.2019)

Táto Doomovská anihilácia má povesť totálnej sračky, čo je veľmi neprekvapivé, pretože len ťažko uspokojíte herných fanúšikov divokých démonických masakrov filmom za pár šupov, kde pobehuje nejaká paintballová parta tmavými chodbami a úplne náhodne hádžu rôzne odkazy na hru. Tu nájdu mŕtvolu čo sa volá John Carmack alebo William Blazkowicz ( ten ani nie je z Dooma ), tam zas niekto zakričí ULTRA NAJTMÉÉÉR a vrcholom je keď niekde v strojovni na Marse len tak visí na stene motorová píla vhodná na prepichnutie zombíka. Vôbec celá zápletka je podaná tak strašne komatózne a nezaujato až z toho kričí "máme to u riti a sme na to hrdý". Ak sa však oprostíme od faktu že to má byť TEN Doom, tak z toho vlastne vychádza znesiteľné páršušňové béčko, ktoré rozhodne nedosahuje žánrového dna, lebo sme videli x horších. Čo by som pochválil sú wrestlingové súboje s naspídovanými zombíkmi, ktoré ukazujú že protagonisti a kaskadéri niečo dokážu a keby si takto mastili držky po celý čas, hodnotenie by šlo vyššie. Impa by som asi vynechal, síce vystrelí pár fireballov, ale z toho som si akosi neucvrkol No a potom je tu tá scéna z pekla ktorá je zrazu vizuálne prekvapivo na úrovni a predvádza niekoľko efektných spomaľovačiek. Ako Doom je to mrhanie časom, ako náhodné sci-fi béčko ujde. (05.04.2020)

Filmové adaptace videoher jsou určeny převážně pro jejich hráče a to z čirého fanouškovství. Jenomže zachytit stejnou atmosféru je obtížnější než by jsi kdo myslel. A že to není žádná prča dokládá i tento snímek, který se v samotných základech herní podstaty velice snaží, ale na kolena celý koncept sráží opětovné kopírování již několikrát obehrané dějové šablony. Mix snímků 'Vetřelec' (1979) a hlavně 'Vetřelci' (1986) nebyl v tomto případě zrovna ten nejlepší nápad. Anebo se jen jedná o zoufalou z nouze ctnost v rámci nutnosti do příběhu naroubovat akční hrdinku, jak je v současnosti zvykem? Skutečně se tak nestalo poprvé a jako příklad by se dal uvést italský hororový snímek 'Zombie: Začátek' (2007), kde byl původní scénář snímku 'Vetřelci' použít na plné čáře. V případě snímku 'Doom: Annihilation' je to bohužel obdobné. Scénáristé mají tvůrčí krizi? Na druhou stranu ale když si nebudeme všímat videoherní a 'vetřelčí' předlohy a snímek pojmeme jako čiré akční sci-fi, nedopadá zase až tak špatně. Démoni vypadají tak nějak akorát, zbraně jsou dle dané sci-fi fantazie a akce se nese v plném průměru. Zároveň snímek obsahuje spoustu odkazů na danou hru, kterých si všimnou pouze samotní hráči. Vtom to je oproti předchozímu filmovému pokusu rozhodně vidět vývoj k lepšímu. Vizuální efekty jsou takové jaké jsou. I přes zmíněný nízký rozpočet vypadají dobře, takže něco jako u snímků studia Asylum rozhodně nelze očekávat. Po filmové stránce se jedná o solidní béčkový film. Jen je škoda, že po dějové stránce nesrší originálními nápady. (10.10.2019)

Jednotka ma trosku bavila, ale tato bola slabšia. Prišlo mi to ako hororový nepodarok hviezdnej brány. Umieral som, pri pohľade na toľkých nakazených, v tak malom priestore, to naozaj ich tam bolo okolo 100 a tie obludy si dali námahu, kazdemu vziať dušu a dať tam svoju démonickú cast? Určite to bolo kvôli akčnosti, čim viac nakazených, tým viac akčných scen. Niekto chcel spraviť ďalšieho votrelca, ale s takou predlohou a slabými trikmi, nemal šancu uspieť. Ale i tak, videl som oveľa horšie sračky, tak za mna silné 2*. (13.10.2019)

Škoda, že šeredná hlavní představitelka v půlce filmu ztratila helmu. Naštěstí ale neztratila hlavu a docela hustě to tam kosila. Kamera i choreografie bojových scén vůbec nebyla špatná, atmosférou to chvílema dokonce připomínalo vetřelce na penzi. V půlce jsem se sice občas nudil, ale když Amy Mason našla speciální plazmovou zbraň, která by vohla v zádech i Arnolda Schwarzeneggera, začalo to mít zase grády. Zdejší nízké hodnocení si to rozhodně nezaslouží, takže dávám slabší tři hvězdy. (28.09.2019)